Neporažený slovenský boxer Kristián Daniel: Chci ukončit kariéru ve třiceti, když už budu milionář (Rozhovor)

Jeho životní příběh je jako hollywoodský film. Jedl z popelnic a dostal se z osady v Holíči až do prestižního Mayweather Boxing Clubu v Las Vegas, který patří slavnému dodnes neporaženému americkému boxerovi Floydu Mayweatherovi. 

Slovenský boxer Kristián Daniel má za sebou kolem dvou set amatérských zápasů, přičemž se stal vícekrát mistrem Slovenska. Jako profi boxer debutoval v Americe a nasbíral tři výhry v prvním kole knokautem. Jak sám říká, trénuje s nejlepšími a jednou bude mistrem světa a milionářem.

Pro Refresher exkluzivně vyprávěl, jaká byla jeho cesta od hyperaktivního chlapce, který dělal neplechu a neustále měl problémy ve škole, až po disciplinovaného boxera trénujícího se šampiony. Prozradil, kolik dostal za první profi zápas, jak na něj působil Mayweather během utkání i jak přežil v Americe několik měsíců sám, aniž by pořádně ovládal angličtinu. 

V Refresheru ti pravidelně přinášíme zajímavé články či rozhovory ze světa bojových sportů. Pokud chceš podpořit rozvoj podobného obsahu, přidej se do klubu Refresher+. Kromě množství benefitů, které na tebe čekají, získáš neomezený přístup k prémiovým článkům.

Než přejdeme k boxu, přibliž nám trochu tvé dětství.

Jako poloviční Rom jsem vyrůstal v osadě v Holíči. Mám devět sourozenců. Moji rodiče nás milovali, podporovali nás, vychovali nás dobře, akorát to bylo horší s financemi. Na rovinu řeknu, že byly časy, kdy jsem jedl z popelnic.

Vždy na Vánoce jsme se se starším bratrem chodili dívat do popelnic, co tam najdeme. Mnoho lidí například vyhazovalo staré hračky, neboť kupovali pod vánoční stromeček nové a podobně. Byl jsem bláznivý typ. Běhali jsme s bratrem po městě, dováděli jsme, leckam jsme lezli. Byli jsme venku někdy i od rána do večera.

Byl jsi tedy jako malý vysloveně problémové dítě a rváč?

Byl jsem, stále jsem dělal vylomeniny. Byl jsem přehnaně hyperaktivní. Ve škole jsem měl spoustu problémů. Nechci na rodiče nadávat, ale nedbali na to, jaké mám známky a jestli chodím do školy. U většiny Romů je to prostě tak, že jdou raději dělat a je*ou na školu, chápeš.

Jak ses dostal k boxu?

Pamatuji si, že když mi bylo asi sedm let, raper od nás z Holíče jménem Čavalenky nás s kluky vzal ven na sparing. Jednou donesl strašně mnoho rukavic do naší osady na Kalvárii. Nechal nás mlátit se. Pamatuji si, jako by to bylo včera, všiml si mě a přišel za mnou. Řekl mi, že jsem dobrý, a ptal se mě, jestli boxuji. Jednoho klučinu jsem tam úplně rozbil, ani nevím jak. Tuším, že jsem mu zlomil nos.

Asi o rok později ke mně přišel kamarád, který chodil na box, také donesl rukavice a začali jsme spárovat. Také uznal, že jsem dobrý. Neměl jsem ale žádnou techniku, byl jsem jen agresivní. Bil jsem se prostě hlava nehlava. Brzy jsem se rozhodl, že zkusím první trénink boxu. Přišel jsem tam a byl to pro mě úplně jiný svět. Divil jsem se, že se tam lidé po tréninku sprchují, vezmou si jiné, čisté věci, dají si protein.