Na brněnské fakultě možná skutečně není něco v pořádku. Signál o tom ale nevysílají angažovaní studenti, kteří chtějí vidět budoucnost.
Od pondělí 14. listopadu probíhala čtyřdenní okupační stávka studentů a studentek pod záštitou hnutí Univerzity za klima. Vysokoškoláci chtěli před 17. listopadem upozornit na frustraci z pomalého tempa vyjednávání o klimatické politice a tématech udržitelnosti. V rámci stávky na univerzitách, kde tráví nejvíce času, apelovali na politickou reprezentaci, aby klimatickou krizi skutečně řešila.
„Symbol studentského boje nám přijde silný, ale nelíbí se nám, že se z něj v posledních letech stává spíš vyprázdněný kýč… Přitom studenti v listopadu 1989 ve svém provolání mimo jiné mysleli i na zanedbaný stav našeho školství, zdravotní péče a životního prostředí nebo sociálně slabé a potřebné,“ uvedli organizátoři stávky ke zvolenému datu.
Obcházení Štěpána
Zatímco v Praze, kde se akce z většiny odehrávaly, se dařilo, brněnským studentům Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity házel jejich děkan Stanislav Balík klacky pod nohy. Vše začalo zprávami o tom, že Balík studentům vyhrožuje policií, což samozřejmě rozdmýchalo velké kontroverze. Volat na stávkující lidi strážníky jde přesně proti duchu svátku, který měl univerzitní stávky zakončit. Balík byl kvůli tomu – kde jinde než na internetu – označen za novodobého Miroslava Štěpána. Ten se svého času kromě nařízení použít vodní děla na studenty „proslavil“ v polistopadových událostech 1989 prohlášením, že „v žádné zemi, ani v rozvojové, ani socialistické a kapitalistické, neexistuje to, aby patnáctileté děti určovaly, kdy má odejít prezident nebo kdy má přijít a kdo jím má být“.
Přirovnání ke Štěpánovi rozvířilo vlnu výmluv z Brna a následné obcházení vlastních tvrzení. „Kategoricky odmítáme obvinění, že stávkujícím studentům bylo p. děkanem vyhrožováno přivoláním policie! Nic takového se nikdy nestalo. Povolání PČR přichází v úvahu pouze v případech závažného ohrožení zdraví, života a majetku na FSS MU,“ uvedl tiskový mluvčí Radim Sajbot. Pikantní je, že Stanislav Balík podle studentů za ohrožení zdraví a majetku označil už samotný plán přespávání.
Slovíčkaření a oslí můstky předváděl Balík po celou dobu trvání stávky ukázkově. V zápisu z jednání o stávce z 11. listopadu použil snad všechny komunikační fauly, za které lidé, kteří nemají takové postavení a vzdělání jako děkan, dostávají oprávněnou „čočku“.
Hned na začátku jednání odvedl pozornost od tématu skokem k Ukrajině, aby postavil studenty do role neomalenců, kteří nemyslí na to, jak může slovo „okupační“ v názvu akce ublížit lidem, kteří v Česku nalezli azyl před válkou. „Na naší fakultě našlo útočiště před skutečnou ruskou okupací na Ukrajině zhruba sto studentů, kteří tady mají být v bezpečí. A najednou mají čelit opakování zážitků s okupací,“ ždímal Balík nepřesvědčivý důvod dál i pro Seznam Zprávy.
Uplácaní králíci
Nikdo samozřejmě nezpochybňuje, že traumatizovaní lidé mají triggering slova, v kontextu celkového přístupu děkana nicméně působí tento argument v lepším případě jako něco narychlo uplácaného. V tom horším jako manipulace a využívání traumatu lidí k očerňování akce, se kterou nesouhlasí z její podstaty.
Na studenty, kteří uvedli, že ono slovo odkazuje na okupační stávky z roku 1989, vytáhl Balík na jednání argumentačního králíka i z druhého rukávu. Ke studentům v roce 1989 se nelze přirovnávat, jelikož ti neměli standardní mechanismy, a brněnští studenti mají akademický senát – své výtky mohou řešit tam.
Zástupci platformy Univerzity za klima vysvětlili, že proti své alma mater nic nemají. Jde o symbolický akt a akce má přimět k jednání politiky, tudíž by nedávalo smysl řešit požadavky v akademickém senátu. Ani vysvětlení, že naopak chtějí prostory fakulty využít, protože ji vnímají jako přívětivé místo, nepřimělo děkana k tomu, aby si stávku nevykládal svojí alternativní pravdou.
„Koncept okupační stávky dává najevo, že instituce není v pořádku – stávku chápe jako nejdrsnější způsob vyjádření protestu proti instituci, na níž se koná. V důsledku okupační stávky bude vyslán signál, že právě na této fakultě není něco v pořádku,“ popisuje zápis z jednání Balíkovu odpověď na detailní popis skutečného konceptu okupační stávky za klima.
Pod vrstvou výmluv a bizarního vztahování akce na sebe tušíme, že na fakultě skutečně není něco v pořádku. Signál o tom nicméně nevysílají angažovaní studenti, kteří chtějí nadějnou budoucnost, ale jednání děkana, který si i přes validní argumenty a podporu akce vedeními ostatních škol stále jede „tu svou“, i když to nedává smysl.
„Jsme fakultou, která je v rámci Masarykovy univerzity jednou z těch, které nejvíce akcentují téma udržitelnosti. Studenti v osobním jednání koneckonců sami potvrdili, že jim je na fakultě dobře a oceňují to, co dělá. Nerozumím tomu, proč má na naší fakultě probíhat stávka,“ vztahoval Balík pro iRozhlas opět celou akci na sebe a svoji enviromentální práci na fakultě. O tom to ale není a nikdy nebylo. Skutečně tomu Balík nerozumí, nebo jen nechce rozumět?
Jedna věc je snažit se o pochopení a být v tom neúspěšný, jiná od začátku negovat veškeré snahy o vysvětlení a potom je odbýt tím, že tomu nerozumím.
Kdo koho okupuje?
Není to bohužel poprvé, kdy děkan projevil neochotu ve snaze o pochopení. V roce 2017 se vysmíval v editorialu odborné politologické revui Kontexty problémů LGBTQ lidí a přirovnával její požadavky na zrovnoprávnění k dožadování se práva na internet. Satiricky v něm smetl i enviromentální aktivismus a na konci nechtěně odhalil, že nepochopil ani novelu Aldouse Huxleyho, aniž by mu to však bránilo vypíchnout její název, když se to zrovna hodí.
„Skrze doktrínu neustále bobtnajícího seznamu lidských práv už nemáme právo pouze na život, ale na šťastný život. K němu může patřit i právo na placené volno v zaměstnání kvůli ošetřování psa, nárok homosexuálních párů adoptovat dítě, právo na připojení k internetu, právo intersexuálních mužů jít na ženský záchod, právo rodičů změnit pohlaví tříletého dítěte, právo vyžadovat uznání toho, že nemám žádné pohlaví, právo žen domáhat se politicky zastoupení ve vedení soukromé firmy, právo státu indoktrinovat děti v otázkách genderové a zelené utopie i proti vůli rodičů, zkrátka cokoli si zamanete a je dostatečně nové a pokrokové. Změna je v tom, že tato ‚práva‘ jsou stále častěji formulována jako povinnosti, které má a musí veřejná moc vymáhat – aby odstranila nerovnosti a vybudovala ‚new brave world‘,“ napsal.
Je jasné, že člověk, který denně neprožívá sociální nerovnosti, necítí potřebu akutně vymáhat jejich narovnání. Stejně jako necítí potřebu upozorňovat na problémy „okupační stávkou“, protože v jeho světě se problémy řeší snadno, hladce a přes formuláře. Není sice zcela jasné, co má nynější děkan na mysli, když mluví o indoktrinování dětí zelenou ideologií, ať už to ale znamená cokoliv, není pochyb, zda v okupační stávce za klima vidí hlavní problém skutečně v jejím názvu.
Univerzity jsou tu zejména pro zajištění naší budoucnosti, mají pomáhat studentům tvořit nejlepší verze sebe samých a oni za oplátku přináší neotřelé nápady. Nakonec se tak nabízí otázka, kdo vlastně některé fakulty okupuje. Mladí lidé, kteří by se té budoucnosti rádi dočkali, anebo muži ve funkcích, kteří si s realitou občas nelámou hlavu?
