Jak se stát vojákem z povolání: Zeptali jsme se rotmistra Miroslava Krejčího na vše okolo práce v armádě

Pravidelný plat už při studiu, jistota práce a kariérní postup. Tyto a mnohé další výhody lákají mladé lidi na vojenskou školu, která je připraví na práci pro Armádu ČR či Ministerstvo obrany. Jejich představa o studiu i samotné práci je však často zkreslená. Současná vojenská služba se té, kterou prošly generace našich rodičů a prarodičů, podobá jen zřídka. Nejen o tom, jak těžké je stát se vojákem, jsme si povídali s rotmistrem Miroslavem Krejčím, studentem pátého ročníku specializace informační technologie na Univerzitě obrany. 

Plat už během studia

Práce v obraně je pro mnoho lidí lákavá díky množství benefitů, které mohou vojáci za svou službu využívat. Patří mezi ně nárok na rehabilitaci a wellness, 30 dnů dovolené, špičková lékařská péče nebo výslužné, které dostávají po 15 letech služby. 

Samotná Armáda ČR je jednou z největších zaměstnaneckých institucí u nás, a tedy i stabilním zaměstnavatelem, který nabízí dobré platové podmínky s možností kariérního růstu. Pro ilustraci: hrubý plat vojína, což je nejnižší hodnost, se pohybuje od 16 200 Kč. Minimální hrubý plat rotmistra činí 37 640 Kč a major dostává 58 620 Kč a více. Vojáci všech hodností, kromě nejnižšího vojína, navíc k výplatě dostávají příspěvek na bydlení ve výši minimálně 3 000 Kč měsíčně.

Speciálně vyměřený plat dostávají také studenti během působení na Univerzitě obrany. Hned po absolvování základního výcviku se totiž stávají vojáky z povolání. Voják, který se studiem připravuje k výkonu služby, se při povolání do služebního poměru služebně zařazuje jako čekatel. „Studenti mají pracovní dobu, jejíž náplní je studium, povinná účast na přednáškách a plnění služebních povinností. Zároveň dostávají hodnost, která vyplývá z ročníku, ve kterém se právě nacházejí. Jsou tedy ohodnoceni tabulkovými platy, které jsou speciálně vyměřené pro studenty vojenské vysoké školy,“ vysvětluje Miroslav Krejčí. 

Nejsou to však jen peníze a stabilní zaměstnání, co motivuje mladé lidi, aby se přidali k armádě. Podle Miroslava Krejčího se důvod k přihlášce na univerzitu u každého studenta do jisté míry liší. „Někteří mají aktivního vojáka v rodině, jiní chtějí sloužit vlasti či vstoupit do nestandardního pracovního prostředí. Někoho zase motivuje možnost přístupu k technologiím, se kterými člověk v civilním sektoru jen tak nepřijde do styku. V neposlední řadě uchazeče přitahuje vstup do kolektivu přátelských lidí, široké sportovní vyžití a touha zažít při škole nějaké to dobrodružství.“

Závazek vůči České republice

Vysoké platy a další výhody vojáků jsou ale vykoupeny přísným režimem. Už při studiu skládají vojenskou přísahu, která je zavazuje k plnění vojenských povinností při obraně státu. 

„Přísaha představuje právní a morální závazek vůči naší zemi, jejím obyvatelům a jejím aliančním partnerům. Pro lidi, kteří si za své povolání vybrali právě vojenskou službu, je to čest a něco, na co mohou být hrdí. Voják se zavazuje, že bude věrný České republice, bude ji bránit v případě vnějšího napadení a je za ni ochotný položit i svůj život,“ popisuje vážnost této instituce Miroslav Krejčí. 

Závazek položit život za svou zemi patří bezpochyby k těm nejvážnějším, není však jediný, ke kterému se vojáci zavazují. Pro někoho může být omezující také služební poměr na dobu určitou. „Při přijetí na naši univerzitu uchazeči podepisují pracovní závazek na 10 let po završení studia. To lze vnímat pozitivně jako jistotu zaměstnání, ale také negativně jako vzdání se určité osobní svobody na poměrně dlouhou dobu.“ 

Vojenská služba také rozhodně není pro někoho, kdo má problém s autoritami. Za neuposlechnutí rozkazu mohou vojáci dostat až 5 let vězení. „Člověk musí zvážit, jestli mu to za občasné nervy pod tlakem nadřízených stojí,“ říká Miroslav Krejčí. Míru stresu, kterou lidé pracující v této oblasti pociťují, však nelze zobecnit. „Hodně záleží na pozici. Vojenský meteorolog se velmi těžko dostane do podobné stresové situace jako velitel průzkumných jednotek, ale jeho práce je v běžném pracovním týdnu určitě časově náročnější,“ objasňuje. 

Vojna dříve vs. dnes

Podle Miroslava Krejčího nelze současnou podobu práce v obraně státu srovnávat se základní vojenskou službou, kterou prošly starší generace. „Přátelský kolektiv, prestižní práce s moderními technologiemi, možnost sportovat v zaměstnání, zapojit se do projektů v rámci Severoatlantické aliance, vycestovat na zahraniční cvičení či se účastnit misí – to vše jsou možnosti, které dnes armáda nabízí.“

Pracovat v obraně také neznamená válet se celé dny po uši od bahna v zákopech. Univerzita obrany nabízí širokou škálu oborů od vojenského leadershipu až po vojenské záchranářství. Absolventi se mohou stát vojenskými piloty, ale i specialisty na finančním oddělení nebo odborníky přes kybernetickou bezpečnost, která je v dnešní době více než důležitá. „Člověk, který na Univerzitě obrany vystuduje kybernetickou bezpečnost, najde uplatnění prakticky všude, kde je třeba zabezpečit komunikační a informační kanály, ať už na vojenských útvarech, či v civilní firmě,“ říká Miroslav Krejčí. „Studenti se podílejí na vývoji bezpečnostního softwaru a jeho testování, zabezpečení webových aplikací i dohledu nad systémy. Zároveň se učí vyvíjet a aplikovat malware a prolamovat zabezpečení webových aplikací.“  

Jak se dostat na Univerzitu obrany?

Přijímací řízení na Univerzitu obrany je o něco náročnější než na tradiční vysokou školu. Uchazeč musí absolvovat zdravotní prohlídky, psychologické i fyzické testy, přijímačky a ještě kurz základní přípravy ve Vyškově.

Zní to sice náročně, ale hned po nástupu na univerzitu se staneš vojákem a začnáš využívat benefity s tím spojené. Když se ti hned napoprvé nepodaří zvolit ten správný obor, nemusíš se bát, že už do konce služby zůstaneš na pozici, která ti nevyhovuje. „Služební místa a útvary se dají střídat. Drtivá většina našich absolventů je však se svou prací velice spokojená, každý si nakonec najde to své, co ho na práci baví,“ uzavírá rotmistr Miroslav Krejčí.