„Přehazování viny z pachatelů na přeživší a oběti prohlubuje jejich traumatizaci, ospravedlňuje jednání pachatelů a zlehčuje takto závažný čin,“ říká Irena Hůlová z Amnesty International.
Podle průzkumu veřejného mínění se postoje Čechů a Češek k problematice znásilnění v mnoha ohledech mění k lepšímu. I tak ale v české společnosti převládají dlouhodobě rozšířené mýty a předsudky. Vyplývá to z průzkumu, který pro českou pobočku organizace na ochranu lidských práv Amnesty International zpracovala výzkumná agentura FOCUS.
Vinu má jen a pouze pachatel
Nejpalčivějším problémem zůstává viktimizace oběti. Nejméně čtyřicet procent obyvatel České republiky si totiž stále myslí, že oběť může být za znásilnění spoluzodpovědná, například vyzývavým oblečením, koketováním, opilostí, výskytem na opuštěném místě nebo tím, že neřekla jasné „ne“. I když bylo číslo lidí s tímto názorem v minulosti vyšší, například v roce 2015 to bylo 63 procent, i dnes zůstává alarmující.
„Vinu za znásilnění má ve všech případech jen a pouze pachatel. Jakékoliv přehazování viny z pachatelů na přeživší a oběti prohlubuje jejich traumatizaci, ospravedlňuje jednání pachatelů a zlehčuje takto závažný čin, který má na člověka často podobný dopad, jako kdyby se ho někdo pokusil zavraždit,“uvedla za českou Amnesty International Irena Hůlová, která je koordinátorkou kampaně Chce to souhlas.
Většinou je pachatelem blízký člověk
Další mylná představa panuje o tom, kdo se znásilnění dopouští. Podle 37 % dotázaných je pachatelem nejčastěji neznámá nebo cizí osoba, skutečnost je ale jiná. „Podle statistik se drtivá většina znásilnění neděje pozdě v noci po diskotéce v odlehlé části parku a s neznámým pachatelem. Znásilnění v devadesáti procentech případů páchá člověk, kterého oběť dobře zná – kamarád, partner, manžel, spolužák, kolega nebo příbuzný. Největší hrozba tak paradoxně číhá tam, kde bychom naopak čekali bezpečí – například doma a s někým, koho známe,“ doplnila Hůlová.
Průměrně 34 znásilnění denně
V České republice je každoročně spácháno přibližně 12 000 znásilnění, což v průměru znamená 34 znásilnění denně. Policii je však každoročně ohlášeno jen okolo 5 procent případů. „Znásilnění v Česku zažije každá desátá žena a každý třicátý muž. To dokazuje, že se skutečně jedná o celospolečenský problém a že má s nekonsenzuálním pohlavním stykem zkušenost velké množství lidí,“ doplnila ředitelka české Amnesty Linda Sokačová.
Sex bez souhlasu považuje za neospravedlnitelný 69 procent Čechů a Češek. Trestní zákoník nedefinuje znásilnění absencí souhlasu, ale donucením či zneužitím bezbrannosti. Tato definice ale není podle nevládních organizací i mezinárodního vývoje dostatečná, protože nezahrnuje velkou část případů, ve kterých přímo nedošlo k fyzickému násilí. Petici žádající redefinici znásilnění už podepsalo téměř šestnáct tisíc lidí.
