Gaslighting postupuje vztahem podobně, jako když pavouk spřádá síť.
Prosím tě, nebuď hysterický*á, vždyť se vlastně vůbec nic nestalo. To bych nikdy neudělal*a. Ty jsi taková citlivka. To, co říkáš, se nikdy nestalo. Nepřeháněj. Jsi blázen. Jsi paranoidní. Prosím tě, vždyť to byl jenom vtip. Takto jsem to přece neřekl*a. Musíš trénovat paměť, moc zapomínáš. Měl*a bys vyhledat psychiatra, už ti hrabe. Všechno překrucuješ. Víš, jak bláznivě teď zníš? Nikdo ti neuvěří.
Poznáváte v těchto větách nějaký vzorec? Slýcháte je ve svém vztahu na denní bázi? Říká vám, že to, co jste viděli, jste ve skutečnosti neviděli? Co jste dělali, jste ve skutečnosti nedělali? Co jste cítili, jste ve skutečnosti necítili? Pak možná zažíváte gaslighting.
Gaslighting je nenápadná technika manipulace, jejímž cílem je získat nad životem plnou kontrolu. Postupně (a mnohdy dlouhodobě) podkopává důvěru oběti ve vlastní schopnost rozlišovat pravdu od lži, dobro od zla nebo skutečnost od představy. Tak, aby se oběti cítily jako „blázni“. Gaslighteři manipulují s jejich realitou a oběti se na nich stávají nevědomky patologicky závislé.
Podle odborníků má tato forma manipulace kořeny v sociálních nerovnostech a dochází k ní zejména v mocensky zatížených intimních vztazích. Přestože obětí může být žena i muž, gaslighting je často genderově podmíněný a staví muže do nadřízené pozice.
Gaslighting = plíživá a neviditelná forma domácího násilí
Podle vedoucí služby odborného sociálního poradenství organizace ROSA – centrum pro ženy Branislavy Marvánové Vargové se jedná o komplex psychického, manipulativního a emočního násilí, kdy má pachatel za cíl si za A: vytvořit a za B: udržet kontrolu a moc. Charakteristické je zároveň tím, že je nenápadné a „neviditelné“ – nevznikají z něj totiž modřiny. „Gaslighting vás má znejistit. Najednou si nejste úplně jistá, jestli můžete věřit tomu, co cítíte, jak to cítíte. Násilník vás dostane do stavu, kdy se o sebe nemůžete opřít. Donutí vás, abyste na něm byla závislá,“ popisuje v rozhovoru pro Refresher.
Oplzlé komentáře posloucháme od útlého věku. Ukradly nám dětství i těla
12. srpna 2022 13:00
Nastává přitom podle ní postupně: „Násilník začne říkat, že nemáte na práci, kterou děláte. Že nedostudujete. Postupně pak oběť může slýchat ‚beze mě se neobejdeš‘, ‚nezvládneš se postarat o děti‘, ‚práci si nenajdeš‘, ‚jsi labilní‘, ‚musíš zůstat se mnou, nic jiného ti nezbývá‘.“
Gaslighting je nehmatatelný. Když vám někdo nadává nebo vás zamyká doma, tak to můžete snadněji pojmenovat. Není to stejné, jako když někdo zpochybňuje vaši realitu, vás, vaše duševní zdraví nebo vaši kapacitu zvládat každodenní věci.
Znejistění oběti je nedílnou součástí většiny případů psychického násilí i podle vedoucí sociálních služeb v centru pro oběti domácího a sexuálního násilí proFem Nadi Gubové. „Násilná osoba často dává oběti za vinu své chování. ‚Ty jsi mě vyprovokovala…‘, ‚Kdyby ses tak nechovala…‘ – to jsou ty explicitní případy. Ale mnohdy je to i více nenápadné: ‚Já tě mám tak rád, a když tě vidím s jiným mužem, neumím si poradit jinak…‘ Pak oběť přijímá vinu za činy svého partnera a už je v začarovaném kruhu, ze kterého je obtížné se bez pomoci dostat ven,“ vysvětluje Gubová.
Gaslighting je přitom podle ní součástí domácího násilí v Česku velmi často. Vysvětluje, že někdy se jedná o psychické násilí explicitní, kdy násilná osoba vůči oběti využívá formulace typu: „Jsi k ničemu, jsi nula, nic jsi nedokázala.“ Součástí je ale i skrytá manipulace a nenápadné vtírání myšlenky, že všechno je vina oběti.
Často se setkáváme s tím, že nevěrný partner zastírá zcela jasná fakta. „Ne, to není pravda, ty si to vymýšlíš“ nebo „To jsem nikdy neřekl, to bylo jinak…“
Podle Marvánové Vargové se domácí násilí ve vztahu rozvíjí pozvolna, fyzickému násilí většinou předchází psychické a emoční násilí či izolace. A právě gaslightingem si násilná osoba může vytvářet prostor a půdu pro další podoby domácího násilí.
Pomalá manipulace a rychlé získání kontroly
Gaslighting má tendenci prostupovat vztahem postupně. Zpočátku si jej nemusíte ani všimnout. Nakonec však zaměstná vaše myšlenky a zahltí vaše pocity. Jak uvádí v publikaci The Gaslighting Effect americká psychoanalytička Robin Stern, člověk, který je pod dlouhodobým vlivem gaslightingu, je beznadějný a neradostný, neschopný si ani vzpomenout na člověka, kterým kdysi byl.
Stejného názoru je i expertka Gubová z proFEM: „Než oběť zjistí, co se ve vztahu děje (pokud to sama dokáže), bývá její sebevědomí tak nízké, že pochybuje i o tom, co poznává. Nejedná se o facku, o které všichni víme, že je špatná. Jednání člověka, který se gaslightingu dopouští, může být velmi plíživé a postupně se stupňovat.“
Když hodíte žábu do studené vody a postupně budete zvyšovat teplotu, tak si ničeho nevšimne, a nakonec se uvaří. Ale když ji hodíte rovnou do vroucí vody, tak vyskočí. S gaslightingem je to podobné.
Aby byla problematika lépe uchopitelná, pojmenovaly organizace pomáhající obětem domácího násilí základní „taktiky“ gaslighterů. Podle Marvánové Vargové nicméně nelze univerzálně popsat, čím gaslighting ve všech případech bez výjimky začíná. „Nejedná se o nějakou stupnici od jedničky přes dvojku po trojku. Násilí ve vztahu se vyvíjí opravdu velmi pozvolna, začíná často situacemi a chováním, které se na první pohled můžou i zdát jako naprosto nenásilné,“ zdůrazňuje.
1: Svalování viny
Tato taktika spočívá v tom, že vás druhá osoba přesvědčí, že za něco, co se stalo, si můžete sama. Nevěrný partner může například říkat, že je to vaše vina, že vás musel podvést. Měla jste se přece více snažit – jinak by podvádět vůbec nemusel.
„Agresor nepřijímá zodpovědnost za své chování, obviňuje oběť z následků. Říká jí, že si za to může sama: ,Podívej, co jsi ze mě udělala za člověka. Já bych se takto normálně nechoval, ale ty jsi tak hrozná, že se neudržím.‘ Oběť si následně může tato obvinění internalizovat – přijmout za své,“ popisuje Marvánová Vargová.
V tomto případě může být varovným signálem podle Gubové i například průběh bývalých vztahů násilné osoby. „Bývalé partnerky byly dle slov manipulátora ,úplně blbé‘, vše překrucovaly, vše si vymýšlely. A totéž se děje v aktuálním vztahu. Chyba není, dle názoru manipulátora, nikdy na jeho straně, ale na straně oběti – která si nic nepamatuje, je úplně mimo,“ dodává.
2: Zkreslení reality
Skrýváním nebo zkreslováním informací získávají násilníci kontrolu. Lžou velmi zjevně, ale i velmi nenápadně. Mohou tvrdit, že to, co oběť viděla na vlastní oči, se vlastně vůbec nestalo. Snaží se jí navodit pocit, že se nemůže spolehnout na svou mysl a paměť – ale ani na hmatatelné důkazy. „Chováš se jako blázen. Všechno je to ve tvé hlavě,“ slýchá často oběť. Násilník přitom může například schovávat a přemisťovat různé předměty, aby nejistotu ještě více umocnil.
Proto je také jedním z důsledků podle Marvánové Vargové i vnitřní stažení a izolace: „Žena si najednou není jistá, jestli se to, co si myslí, že se stalo, skutečně stalo – a že to někdo nezpochybní. Stáhne se a o svém problému s nikým nemluví, stydí se.“
Některé klientky k nám chodí s tím, že jim partner už otevřeně říká, že je „stejně jednou dostane do blázince“.
3: Lhaní
Gaslighteři jsou podle organizace On Record patologičtí lháři, kteří neustoupí ani poté, co je konfrontujete s důkazy. Ve lhaní stále pokračují a jejich popírání může být velmi přesvědčivé. Na otázku mohou například odpovídat otázkou, obrátí situaci proti oběti a vehementně tvrdí, že „nic takového se nikdy nestalo“.
„Manipulátor například své partnerce vyčte, že dorazila domů v 5, přestože byli domluvení na 4. O ničem takovém se ale ve skutečnosti nebavili. Na to se hned začne nabalovat vzbuzování viny: ,Vždyť tobě už ani nezáleží na tom, o čem se spolu bavíme. Nedáváš vůbec pozor, když ti něco říkám,‘ “ dodává Marvánová Vargová s tím, že všechny taktiky gaslightingu se vzájemně propojují.
Lhaním donutí agresor oběť zpochybňovat svou realitu, a dokonce začít lžím věřit, přestože ví o jejich nepravdivosti. Marvánová Vargová proto obětem doporučuje, aby si vedly deník a pravdu si tak mohly vždy potvrdit. Bezpečným místem, kam si může oběť vše zaznamenat, je například aplikace Bright Sky, která vznikla ve spolupráci organizace ROSA – centrum pro ženy, Nadace Vodafone a policie. Kromě zaznamenávání textových poznámek uživatel*ka může pořizovat i zvukové či video nahrávky. Záznamy se přitom neukládají přímo do telefonu, takže k nim bez hesla nemá přístup nikdo nepovolaný.
4: Izolace
Manipulátor svou partnerku izoluje od okolního světa, aby získal plnou kontrolu nad jejím životem. Aby si náhodou někdo nevšiml, že něco není v pořádku – aby ji na to někdo neupozornil, aby jí někdo nepomohl. Další motivací izolace může být chorobná žárlivost.
Kontrolující partner vás odřízne od přátel a rodiny nebo vás donutí omezit s nimi kontakt. Najednou tak ztratíte svůj podpůrný systém. „Násilník může také často ovlivňovat přátele a rodinu oběti. Říká jim třeba: ,Já už nevím, co si s ní mám počít. Ona je úplně na nervy, už si nic nepamatuje a já mám o ni starost. Asi ji budu muset odvézt někam na psychiatrii.‘ Je důležité, aby oběť mohla o své situaci otevřeně a beze strachu hovořit, proto doporučuji obrátit se na některou z organizací zabývajících se domácím násilím,“ říká Marvánová Vargová.
5: Láska jako omluva
Někteří z agresorů své chování ospravedlňují „láskou“. „Gaslighting je mnohdy spojovaný s tím, že jde ruku v ruce s křikem nebo nátlakem. Ale může to být spíše naopak – kontrola se může halit i do vlídných slov. Například: ,Já mám o tebe starost, chci o tebe pečovat. Miláčku, ty už fakt blázníš, musím se o tebe postarat. Nemůžeš už nikam chodit sama, to by pro tebe bylo nebezpečné. Vždyť už ani nevíš, kde jsme zaparkovali,‘ “ vysvětluje Marvánová Vargová.
Tato technika se pojí se snahou o vyvolání výčitek. Typicky se jedná o věty například: „Ty si mě nevážíš, přitom pro tebe dělám první poslední“ nebo „Nikdo se o tebe tak jako já starat nebude. Nikomu jinému bys za to nestála.“
Oběť si prostřednictvím této manipulační techniky může zvnitřnit, že její partner to s ní vlastně myslí dobře. Tato cesta je podle Gubové vlastně „nenásilná“ a oběť se postupně podrobí a nebrání se, protože si není často vědoma, čeho se stává obětí.
Je gaslighting důvod k rozchodu?
Každý člověk je jiný, tudíž i vztahy jsou různé. Podle Gubové tak nelze říci, zda gaslighting je jednoznačným důvodem k rozchodu či rozvodu – ve hře je více faktorů. „Hodně záleží na tom, zda osoba, která se gaslightingu dopouští, dokáže toto uznat a něco s tím dělat. Záleží na její motivaci. Za naši organizaci mohu říct, že netolerujeme jakoukoliv formu násilí a je pro nás důvodem k ukončení vztahu. Ale mnohé naše klientky by mohly být jiného názoru, a to respektujeme,“ říká s tím, že existují i násilníci, kteří nemusí jednat vědomě. „Věřím tomu, že pokud člověk vyrůstá v prostředí, kde je takové zpochybňování běžné, může to vést k přenosu vzorce a člověk to nedělá úmyslně, ale naučeně,“ dodává.
To připouští i Marvánová Vargová. Nicméně upozorňuje, že i když se člověk dopouští gaslightingu nevědomě, je jen malá šance, že své chování bude chtít změnit. Přináší mu totiž kontrolu a to je to, po čem prahne. Pokud se týraná žena rozhodne ze vztahu odejít, měla by mít vše dobře naplánované – kam půjde, co vezme s sebou, případně co řekne dětem a tak podobně. Právě odchod bývá podle Marvánové Vargové tím nejrizikovějším obdobím z hlediska eskalace násilí. Proto doporučuje, aby oběti o svém rozhodnutí odejít násilnému partnerovi předem neříkaly.
Je důležité si uvědomit, že vztah s agresorem a rozchod s agresorem není stejný jako běžný vztah a rozchod. S agresorem se na rozchodu nedohodnete. On vás prostě nepustí.
Gaslighting jako takový není trestným činem a zároveň se velmi obtížně dokazuje. Jak ovšem upozorňují obě expertky, není to chování, které by se ve vztahu objevovalo samostatně. Často je doprovázeno i fyzickým násilím. Oběť ale na vzniklou situaci nemusí zůstat sama, kontaktovat může zmíněné ROSA – centrum pro ženy, organizaci proFem či intervenční centrum nebo Bílý kruh bezpečí.
