Idol generace nultých let, potetovaná ikona a hlas problémové mládeže. To byl pro většinu světa zpěvák velšské nu-metalové kapely Lostprophets, Ian Watkins. Ale jenom do roku 2012. Pak totiž svět poprvé spatřil jeho skutečnou stránku.
Ian Watkins se narodil ve Walesu v malém městě s divným jménem Methyr Tydfil, a vyrůstal v nedalekém Pontypriddu, kde se na škole seznámil s Lee Gazem a Mikem Lewisem. Právě tito tři se stali zakládajícími členy kapely Lostprophets.
Strmá cesta ke slávě a česká návštěva
Krátce po vydání debutového alba thefakesoundofprogress se kapela dostala do povědomí široké veřejnosti. Lostprophets vyrazili na americké i evropské turné, britská kapela Muse si je vzala jako předskokany na v Rakousku a Německu a objevili se také na line-upu festivalu Ozzyho Osbournea, Ozzfestu.
V rámci jejich prvního evropského turné se také poprvé představili pražskému publiku v rámci české edice německé akce Deconstruction Tour v roce 2002 na pražské Štvanici. Začínající kapelu stroze okomentoval redaktor Českého rozhlasu Jiří Malina: „Další (kapela v programu pozn. red.) Lost Prophets už přitáhli k pódiu více lidí. Jejich emocore s dvojzpěvem nebyl špatný, ale písničky trochu splývaly dohromady.“
Jejich následující desky je vymanily z označení „nebyli špatní“ do pozice špičky ve svém žánru. Start Something a Liberation Transmission se zapsaly jako dvě nejlepší alba kapely Lostprophets a také jedny z nejlepších v emo rocku celkově. Obě se v Americe vyšplhaly až na 33. místo hitparády Billboard 200, což odšroubovalo vrchol jejich kariéry.
Záhy vyprodávali haly, jezdili turné po boku Metallicy, Linkin Park nebo Slipknot, headlinovali festivaly Reading and Leeds vedle Red Hot Chili Peppers a Nine Inch Nails, jejich písně zazněly ve filmu Spider-Man 2 nebo ve hře Need for Speed: Underground a singl Last Train Home byl ve sluchátkách každého emo teenagera. „To every broken heart in here...“ zpíval Ian Watkins, zatímco si kolem sebe budoval kult osobnosti.
Charismatický frontman s temnou osobností
Úspěch kapely Lostprophets ale nikdy nebyl tolik o kapele jako celku, své kolegy totiž zcela zastínil svým charismatem pohledný frontman Ian Watkins. Na pódiu i mimo něj byl magnetem, který upoutával veškerou pozornost. Křičel do mikrofonu a první řady fanynek natahovaly ruce, aby se ho mohly jen dotknout. „Ian nechtěl být jenom slavný, chtěl být nedotknutelný,“ prohlásil o něm jednou manažer kapely.
Síla kultu jeho osobnosti byla nezměrná a on si to dobře uvědomoval. Díky svému statutu celebrity si myslel, že mu naprosto všechno projde a nemůže se mu nic stát. Z fanynek se rychle stávaly groupies, které byly oddané pouze jemu. Braly ho jako boha. A on toho rychle začal zneužívat. Více informací o jeho životě podává podcast True Crime Fridays.
Zatímco kapela zažívala neskutečně plodné období, Watkins pomalu ale jistě začínal propadat svým démonům. Zpěvák se v tomto období plně odevzdal drogám, konkrétně horám kokainu nebo pervitinu. Ve stejnou dobu se začínal Watkins distancovat od své kapely a do požadavků si dával, že si přeje mít vlastní místnost v backstage. Kapela celou dobu tvrdila, že nevěděla, co se za zamčenými dveřmi backstage Iana Watkinse děje, ale pověsti se šířily.
Pád opony
První, kdo s informací o podivném chování Iana Watkinse šel na policii, byla jeho expřítelkyně Joanne v roce 2008. Nahlásila, že měl „nevhodné vztahy“ s nezletilými lidmi a dokonce policii představila důkazy ve formě zpráv, ve kterých jí o nich psal.
Policii v jižním Walesu to ale nezajímalo a její výpověď, podle magazínu The Guardian, ignorovali. O dva roky později obvinila Watkinse žena v Austrálii ze sexuálního napadení jejího dítěte a o další dva roky později ho další žena obvinila, že zneužil jedenáctiměsíční batole a předala policii informaci, že v jeho počítači najdou fotografie, které to dosvědčují. Ani jeden tento případ nebyl dále vyšetřován.
„Pokud patříš mně, patří mi i tvoje dítě.“
Zlom přišel až v roce 2012. V druhé polovině roku byl několikrát zatčen za trestné činy v souvislosti s držením a užíváním drog. Když ho zatkli potřetí, 17. prosince 2012, prohledali mu také dům. Co při domovní prohlídce objevili, způsobilo, že už se zpěvák na svobodu nikdy nepodíval.
O dva dny později byl soudem v Cardiffu obviněn z plánování sexuálního zneužití sotva jednoleté dívky (!), držení a šíření dětské pornografie a taky držení a šíření „extrémní zvířecí pornografie“. Spolu s ním byly obviněny ještě dvě ženy, jejichž identita zůstavá skrytá. Měly se podle obžaloby na zneužívání podílet tak, že Watkinsovi poskytovaly vlastní děti. Tady se právě potvrdilo, jaký kult osobnosti si milovaný frontman Lostprophets vybudoval a jak dokázal ženami manipulovat. Ve zprávách, které byly nalezeny v chatu s jednou z matek jeho obětí, stálo: „Pokud patříš mně, patří mi i tvoje dítě.“
Policie Jižního Walesu musela spolupracovat s britským kódovacím a šifrovacím ústavem GCHQ, aby dešifrovala vše, co se nacházelo na skrytých harddiscích Watkinsových počítačů. Operace Globe, jak znělo kódové jméno vyšetřování, odhalila video důkazy sexuálních zneužití, spoustu zpráv potvrzujících jeho činy nebo třeba to, že heslo, které chránilo jeho počítač, znělo: IFUKKIDZ (I fuck kids, pozn. redakce).
Aftermath
V prosinci roku 2013 byl Watkins odsouzen na 29 let a 10 měsíců za pokus o znásilnění, sexuální násilí spáchané na dítěti pod 13 let, trojnásobné sexuální násilí na dítěti, šestinásobné držení nebo tvorbu pornografického materiálu dětí a držení extrémního pornografického materiálu se zvířaty. Obhajoba tvrdila, že si Ian Watkins samotné činy nevybavuje, ale „opožděně si uvědomuje závažnost toho, co se stalo“.
Kapela Lostprophets se tehdy vyjádřila, že o ničem nevěděla a ihned ukončila svou činnost. Jejich hudba byla stažena z repertoáru rádií, videoklipy smazány a ani streamovací platformy je už nenabízely. Lostprophets byli vymazáni z historie. Alespoň dočasně.
Bývalí členové se chtěli co nejdříve zbavit spojení s Ianem Watkinsem, takže se brzy pustili do nahrávání nové hudby a založili spin-off kapelu s názvem No Devotion. První desku Permanence vydali v roce 2015, post zpěváka zaujal Geoff Rickly z post-hardcoreové kapely Thursday.
V roce 2015 se zároveň Watkins dal „oficiálně“ dohromady se svou snoubenkou „Ellie“. Oficiálně v uvozovkách, protože deníku The Sun řekla, že ji zpěvák v dopisu požádal o ruku z vězení, dokonce si sama koupila i prsten. A Ellie v uvozovkách, protože její identita zůstává v anonymitě. Proč? Protože se poprvé potkali po koncertě v době, kdy jí bylo pouhých 15 let. A ano, zpěvák si ji tehdy vzal do backstage.
Vězením to neskončilo
Mysleli jste si, že tím to všechno končí? Kdepak. Že má člověka vězení napravit, totiž nefungovalo v případě Iana Watkinse. V roce 2017 byl obviněn z toho, že sérií dopisů sváděl matku dvouleté dívky, a o rok později u něj našli mobilní telefon, který používal ke kontaktování své snoubenky. Za nedovolené držení mobilního telefonu mu bylo k rozsudku přidáno dalších 10 měsíců. Zatímco si však odpykával trest v jedné z nejtvrdších věznic ve Velké Británii, narušené fanynky mu stále posílaly další dopisy a zůstávaly věrné navzdory všemu, co se o něm provalilo. Až to člověka vede k zamyšlení.
Podobné štěstí ale neměl u svých spoluvězňů. V srpnu 2023 byl ve vězení zajat jako rukojmí a několikrát pobodán. Osvobozen byl policií až po šesti hodinách, zranění přežil. Snoubence Ellie o nějakou dobu později napsal, že utrpěl krvácení do mozku a že má od útoku poškozenou míchu. „Naštěstí jsem pořád fakt sexy. Někdo na křídle mi nedávno řekl, že vypadám jako Grindelwald z Fantastických zvířat. Takže kdykoli mě někdo přirovná k Johnnymu Deppovi, je to vždycky dobrý den, haha,“ stálo shodou okolností v posledním dopisu, který si vyměnili.
Ian Watkins byl následně zabit ráno 11. října 2025 ve věku 48 let. Dva spoluvězni na něj zaútočili, pobodali ho a podřízli mu krk. Za mrtvého byl prohlášen na místě.
