Dokument The Perfect Neighbor vypráví o případu, který rozdělil Ameriku. Tragédie z Floridy znovu otevřela debatu o rasismu, zbraních i hranicích sebeobrany.
Děsivé příběhy se odehrávaly před mnoha lety, jiné se dějí právě teď – třeba za zdí sousedního domu. Jeden takový, o kterém teď na Netflixu vznikl dokument, otřásl v roce 2023 ulicemi města Ocala na Floridě. Hned ti vysvětlíme, proč bys ho neměl*a minout.
The Perfect Neighbor otevírá témata, která jsou důležitá, i když už pro spoustu lidí ohraná a nepohodlná — ale právě na nich pořád stojí realita dnešní Ameriky. Společnost je slyšela už stokrát, jenže některé věci prostě rezonují pokaždé stejně. Rasové napětí, duševní zdraví, hranice mezi svobodou projevu a svobodou před újmou nebo nekonečná americká debata o právu nosit zbraň — to všechno se v dokumentu prolíná.
Dokonalá sousedka Susan Lorincz
Ospalé městečko Ocala střídá krásu rozlehlých koňských rančů a luxusních farem s ekonomicky zranitelnými komunitami, které žijí doslova za jejich ploty. Sociálně slabší skupiny drží pohromadě díky vzájemné pomoci a komunitnímu životu.
Děti si tu často hrají na trávnících před domy – o to víc začátkem června, když v USA končí škola a začínají prázdniny. Ulice tehdy, v roce 2023, naplnil smích a energie letních prázdnin.
Právě v téhle čtvrti se odehrál příběh The Perfect Neighbor — v sousedství, kde se všichni znají, důvěřují si a pomáhají si. A právě tady žila Susan Lorincz – žena, které v době činu bylo 58 let, žila sama a nikdy neměla vlastní děti. Zato měla jeden zásadní problém se svými sousedy. Pobíhání dětí po ulici, hraní fotbalu na trávě a smích pod okny ji lehce dokázaly vyvést z míry. Její podráždění se postupně měnilo ve strach, ten v zlobu a nakonec v nenávist.
Hlučné děti v sousedství byly problém
Hněv především pociťovala vůči sousedce Ajike „AJ“ Owens, matce čtyř dětí z černošské komunity, která bydlela hned naproti. Susan opakovaně volala na rodinu policii kvůli banalitám: hluku, smíchu nebo dětským hrám. Policisté bývali u Susan snad častěji než na vlastní policejní stanici.
Na svůj pozemek umístila cedule „soukromý majetek“, aby nikdo nevstupoval byť na okraj jejího trávníku. Když někdo vstoupil, neváhala znovu zavolat strážníky. Problémem však zůstával fakt, že v téhle čtvrti u domů nebyly žádné ploty a zahrady navazovaly přímo na chodník na ulici. Každé další porušení jejího soukromí místními dětmi posouvalo hranici napětí o něco dál.
Ajike přitom tvrdila policii: „Nikdy jsem s ní nemluvila, nikdy jsem ji nekonfrontovala.“ Susan ale obviňovala její děti z toho, že jí ničí auto a že jsou drzé. Tvrdila, že trpí migrénami a že děti by si proto měly chodit hrát jinam, protože ji jinak „zničí“. Policisté už si při dalších stížnostech na místní děti nevěděli rady – když se jeden z přivolaných policistů zeptal Susan, co přesně od nich chce a potřebuje, odpověděla: „Cokoliv, jen ať už je odtud dostanete. Pořád křičí.“ Podle sousedů měla dětem dokonce vyhrožovat smrtí a používat rasistické urážky.
Den, kdy Susan ruply nervy
Byl večer 2. června 2023. Děti si hrály venku, když se jeden z jejich míčů zakutálel k Susan na dvorek. Ta pro narušení svého soukromí neváhala zavolat znovu policii, aby si na děti stěžovala. Volala pouhý okamžik předtím, než všechno skončilo tragédií. Podle svědků začala po dětech křičet, na to po nich hodila kolečkové brusle a po dalším dítěti švihla deštníkem. Děti utekly domů a všechno řekly mámě.
Ajike se tedy rozhodla spor se sousedkou vyřešit, tentokrát rezolutněji. Zaklepala na dveře – podle pozdějších výpovědí Susan agresivně a po boku se svým devítiletým synem vyzývala Susan, aby vyšla ven. Ajike se nechtěla nechat odbýt a zkoušela bouchat i na ostatní dveře domu. A pak se to stalo...
Stačilo pár vteřin. Susan vystřelila… Kulka zasáhla Ajike přes zavřené dveře do hrudníku. Zhroutila se na verandu před očima svého syna, který nechápal, co se právě stalo. V tu chvíli přišel o mámu, která se ho jen snažila bránit. Ajike zemřela krátce poté v nemocnici. Byla mámou čtyř dětí, nejmladšímu byly teprve tři roky.
Smrt před zraky dětí
Sousedé vyběhli ven, děti plakaly a pak se vzduchem neslo ticho, které zůstávalo viset ještě dlouho po tragédii. Policie přijala několik tísňových hovorů – mezi nimi i od samotné Susan: „Pane bože, ta žena se snažila rozrazit moje dveře… střelila jsem do těch dveří,“ opakovala plačtivě dispečerům. Tvrdila, že se bála o život, že nemohla utéct, a proto střílela. Incident nahlásilo i několik svědků.
Když se jí policie ptala, zda se s obětí znaly, odpověděla bez váhání: „Ano. Pořád jsme se hádaly kvůli jejím dětem.“ Vzápětí dodala: „Oni mě pořád obtěžovaly. Pořád dokola. Prostě nepřestávaly.“
Susan nebyla zatčena kvůli zákonu
Susan sice policie hned po činu zadržela, ale oficiálně ji zatknout nemohla kvůli floridskému zákonu „Stand Your Ground“, který dovoluje použít smrtící sílu, pokud máš pocit, že jsi v ohrožení. Na tenhle zákon se šerif Billy Woods odvolával, když 5. června 2023 oznámil, že musí situaci důkladně prověřit, než podnikne další kroky.
Jinými slovy – i když Ajike byla neozbrojená a stála venku za dveřmi, Susan mohla tvrdit, že se bránila. To spoustu lidí v Ocale rozčílilo. O den později už před soudní budovou protestovaly desítky lidí s transparenty a požadovaly spravedlnost pro zavražděnou ženu. Hlavní státní zástupce se je snažil uklidnit, ale většina měla jasno: systém selhal.
Policie přesto musela postupovat podle zákona. Šerif Woods v médiích vysvětloval: „Máme zatím jen jednu verzi příběhu. Víme, že střílela do dveří, protože tvrdí, že se bála. Ten zákon je tak napsaný – a my musíme respektovat pravidla.“ Dodal, že děti nechtěl vyslýchat hned tu noc po činu, aby je dále netraumatizoval.
Důkazy byly proti vražedkyni
Susan byla nakonec zadržena až po čtyřech dnech. Sousedé při výsleších potvrdili, že na děti často křičela a obviňovala je i z věcí, které se nikdy nestaly. Jedna z obyvatelek popsala čtvrť slovy: „Děti si tu hrají všude, u každého domu. Vždycky s nimi byla i Ajike. Byla to starostlivá máma.“
Lorincz se hájila tím, že děti varovala, aby šly domů, a že jejich matka prý přiběhla rozzuřená, bušila na dveře a křičela, že ji zabije. Tvrdila, že zpanikařila, a až později při výslechu se dozvěděla, že Ajike zemřela. Začala plakat.
Vyšetřovatelé ale nakonec poskládali všechny důkazy – výpovědi sousedů, kamerové záznamy i svědectví dětí. Ajike nikdy do domu nevnikla, dveře byly zamčené a fyzicky tak sousedku nijak neohrožovala. Bylo jasné, že „sebeobrana“ neobstojí.
„Stand Your Ground“ Susan tedy neochránil – zákon se vztahuje jen na situace, kdy je útok skutečně bezprostřední. Tady šlo o dlouhodobý sousedský konflikt, který přerostl v nenávist. A právě to se stalo klíčovým důkazem.
Obrovský tlak veřejnosti
Susan Lorincz byla nakonec obviněna z neúmyslného zabití a napadení. K soudu však putovala až po obrovském tlaku veřejnosti a médií. Celý případ doprovázelo i téma rasismu – Susan podle svědků často používala rasistické urážky. Sama to ale odmítala.
25. listopadu 2024 jí soud vyměřil trest 30 let odnětí svobody. Soudce Hodges sice uznal jako polehčující okolnost její těžké dětství a posttraumatickou stresovou poruchu, ale zdůraznil, že to nesnižuje váhu činu.
Lorincz u soudu řekla: „Je mi moc líto, že jsem vzala AJ život. Nikdy jsem ji nechtěla zabít. Tu noc jsem nechápala, proč křičela a bušila na dveře. Prosím, přijměte mou upřímnou omluvu za tu tragédii.“ Kde končí osobní prostor a začíná rasové napětí? A kolik nenávisti se může skrývat za zdí sousedního domu? Tyto otázky zůstávají i po spravedlnosti pro rodinu Owensových bohužel nezodpovězené po celé Americe.
