Komentování těla, nevhodné narážky či úlisné pohledy. Sexualizace dětí s sebou může nést traumatickou zátěž do dospělosti.
„První vzpomínky mám z období okolo 4 až 5 let. Pamatuju si, jak otec mé matky komentoval má prsa a teoretizoval, jestli jednou dosáhnou stejné velikosti jako mé babičky,“ řekla pro Refresher jedna z respondentek. Sexualizace, jak ji definuje Americká psychologická asociace, je „nevhodné vnucování sexuality prostřednictvím objektivizace, nadhodnocování nebo zdůrazňování vzhledu a/nebo sexuálního chování, a to bez ohledu na přítomnost fyzického sexuálního útoku“.
Se sexualizací v „soft“ podobě se děti nejčastěji poprvé setkají prostřednictvím médií – sexualizované obrazy v televizi, časopisech, videohrách, reklamách či na internetu podporují úzké a nerealistické standardy fyzické krásy a sexuálního zájmu. Jak uvádí organizace SHine SA, ženy jsou častěji sexuálním způsobem objektivizovány, zatímco muži jsou vychováváni ve společnosti, která oslavuje sexuálně agresivní mužnost a považuje za normu ponižování žen.
Sexualizace je zároveň podle odborníků a odbornic výsledkem zjevného stírání hranic mezi dětmi a dospělými. Z výsledků dotazníkového šetření, které redakce Refresher sdílela na různých platformách, včetně svého Instagramu, vyplynulo, že sexualizace dětí je celospolečenským fenoménem. Děti, převážně dívky, se s ním setkávají i v pouhých pěti letech. Nejčastěji je ovšem v dětství přítomen mezi 11 až 13 lety, kdy u mnohých nastává puberta. Sexualizace se přitom dopouští velmi často ti, kteří by dětem měli být oporou – rodiče, prarodiče, učitelé či kamarádi.
Zkušenost, kdy naše těla „vlastní“ všichni kromě nás, se stupňuje s dospíváním – jako by fakt, že dívce narostou prsa, znamenal, že je dospělá a okolí se k ní jako k dospělé může chovat. To ovlivní chápání sexuality člověka na hodně dlouhou dobu. Není výjimkou, že kolem sexu a sexuality postaví plot, za který nechodí, ke kterému se ani nepřibližuje. Znamená pro něj totiž nechtěné doteky, nepříjemné pocity a rozpaky.
„Z tebe už roste ženská!“
Jedním z projevů této problematiky jsou nevhodné poznámky se sexuálním podtextem. Respondenti a respondentky v našem průzkumu nejčastěji zmiňovali komentování těla. Narážky na rostoucí prsa, sexuální návrhy či catcalling zažívají především dospívající dívky na denní bázi.
Podobné trauma si s sebou do dospělosti nese nespočet dospívajících. Velmi často jej přitom zavinili muži i o dvě generace starší. Schválně se zeptejte dívek a žen ve svém okolí, zda na ně někdy někdo oplzle pokřikoval z auta, na koupališti, v tramvaji, na zastávce, na sídlišti, ve škole, v obchodě, za bílého dne, v noci. Odpovědi vás asi (bohužel) nepřekvapí. Nepříjemné pocity ale mohou být často přítomny i doma mezi nejbližšími – tam, kde by se mělo dítě cítit v bezpečí.
„Poprvé jsem se se sexualizací setkala ve velmi útlém dětství. První vzpomínky mám z období okolo 4 až 5 let. Pamatuju si, jak otec mé matky komentoval má prsa a teoretizoval, jestli jednou dosáhnou stejné velikosti jako mé babičky,“ svěřila se se svou zkušeností Aneta.
Další setkání se sexualizací, které vnímá jako formující životní událost, přišlo o pár let později. Vzpomínka na ni je přitom pro ni dodnes velmi bolestivá: „Bylo mi asi 8 let a s matkou a jejím novým partnerem jsme byli na návštěvě. Celkově jsem se dobře bavila a nejvíc komunikovala s jedním člověkem, který mi byl sympatický a projevil o mě zájem. Najednou mě moje matka okřikla, ať neflirtuji. Jsem přesvědčená, že tato událost připravila půdu pro moje budoucí sexuální zneužívání. Násilníkem byl stejný člověk, se kterým jsem podle matky ‚flirtovala‘ v 8 letech. V době, kdy zneužívání začalo, mi bylo čerstvých 14 let. Myslím, že matka o zneužívání věděla, ale pokládala mě za původce celé situace a přistupovala ke mně jako k dospělé ženě, která je milenkou zadaného muže. Dodnes je toto téma v naší rodině tabu.“
- Negativní zkušenost pramení i ze stran „rodinných známých“;
- projekce dospělé sexuality na děti mnohdy začíná „nevinně“;
- s předčasnou sexualizací vznikají traumata, která se mohou promítnout do dospělého sexuálního života;
- trauma se může projevit přesunem od nadměrného libida k nulové chuti na sex;
- způsobit může blok vůči své vlastní sexualitě i svému vlastnímu tělu;
- vyrovnání se s traumatem a uzdravení „vnitřního dítěte“ není snadné.
