Koho si představíte, když se řekne vědci? Právníci? Lékaři? Koho si představíte, když se řekne člověk? Pravděpodobně muže. Proč tomu tak je, vysvětlila v rozhovoru pro Refresher lingvistka Jana Valdrová.
Jazyk je mocným nástrojem. Posuzuje, kdo bude přítomen a kdo pouze „zahrnut“, kdo je nadřazen a kdo podřízen(á). Prostřednictvím něj se reprodukuje genderová diskriminace, upevňují se hierarchické vzorce. Jazyk utváří naše vnímání, určuje nejen to, jak o věcech přemýšlíme, ale dokonce i to, co si dokážeme představit. Feminističtí lingvisté a lingvistky zkoumají jazyk jako symbolický systém úzce spjatý s patriarchální sociální strukturou. Tvrdí, že krádež jazyka je součástí symbolického násilí páchaného na ženách.
Vezměme si třeba výrazy pro promiskuitní muže. Slovníky ukazují slova jako proutník, nevěrník, svůdník, donchuán, záletník, sukničkář. V podstatě všechny mají onen Hrabalův „pábitelský“ nádech. Nemají vyloženě negativní konotaci, spíše se nad nimi pousmějeme. Promiskuitní ženy ale vždy nazveme odpudivě. Děvka, coura, běhna, štětka, kurva. Muži prostřednictvím jazyka určili, jaká bude sexualita ženy.
Česká jazykovědkyně a germanistka Jana Valdrová byla první, kdo začal sexismy v češtině kritizovat. Samotný jazyk ale přitom podle ní za nic nemůže. „Čeština není sexistická, sexističtí jsou lidé, kteří ji používají,“ řekla v rozhovoru pro Refresher. Sexistický jazyk přitom mnohdy reprodukuje něco, nad čím v běžném projevu vůbec nepřemýšlíme, a používáme jej automaticky. Jako například generické maskulinum.
Jazyk byl podle Valdrové vždy sluhou režimu, ve kterém rostl. Když něco muži pojmenovali, tak se to ujalo, protože ženy zkrátka nebyly ve veřejném prostoru slyšet. „Jestliže muži vykonávali určité profese, tak si je samozřejmě i mužským výrazem pojmenovali. To je v pořádku. Ale v pořádku není, že je nenechali vykonávat ženy – třeba slovo malířka bylo zaznamenáno až stovky let po slově malíř. A to i přesto, že ženy jsou v malbě stejně dobré jako muži, jen se k tomu nedostaly. A u těch, které se dostaly, to bylo vnímáno pouze jako hobby, nikoli profese,“ uvedla.
Před volbami jsem červenými tečkami označila všechna maskulina v informacích pro voliče. Na jedné A4 bylo přes padesát mužských tvarů. Když žena ztratí význam jako volička, tak se tomu nikdo nediví, protože jazyk z podstaty preferuje muže.
„Kdekoli, kde se používá jen generické maskulinum, chudne jazyk.“
Mnoho všeříkajících příkladů uvádí Valdrová i ve své knize: „Čtyřletá Nelinka měla narozeniny a maminka jí řekla, že si na oslavu může pozvat kamarády. Nelinka na ni vykulila oči a řekla, že si chtěla pozvat i kamarádky. A to je krásný příklad toho, že již malé holčičky se učí ‚nechat se zahrnovat‘ pod generické maskulinum. My dospělí takto mluvíme, aniž bychom si to uvědomili, ale podobné rozhovory jsou pro nás velkým ponaučením. Malé dívky chápou maskulinum jako maskulinum a teprve se učí, že jím jsou také míněny. Generické maskulinum je šedá eminence, která ženy neustále nezviditelňuje,“ řekla jazykovědkyně.
Co se dozvíš po odemknutí?
- Jakým způsobem generické maskulinum udržuje dominanci mužů.
- Jak hovořit a psát rodově vyváženým jazykem.
- Zda mají šanci na život i nová slova typu „hostka“.
- Proč by politici neměli o manželství pro všechny mluvit jako o „kulturních válkách“.
- Proč je důležité umět rozpoznat sexismus v jazyce.
