Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Ženy tráví domácími pracemi více než dvakrát tolik času než muži, ukazují průzkumy. Extrémní zatížení žen není oceněno ani penězi, ani vlídným slovem. Jako poděkování jsou na stáří uvrhnuty do chudoby.
Před několika dny jsme oslavili Den matek. Jeden den v roce jim děkujeme za to, co všechno pro nás dělaly a dělají, o co všechno se musí postarat. Děkujeme jim za „druhé šichty“, které je čekají po příchodu domů ze zaměstnání. Děkujeme za neplacenou práci, kterou průměrně stráví dvakrát více času než muži. Ta ale není výsadou matek, týká se všech žen. Domácí práce a péče totiž nejsou považovány za „práci jako takovou“, nýbrž za součást „každé správné ženy“.
Co bude dnes k obědu?
Jak popisuje socioložka Marta Vohlídalová ze Sociologického ústavu AV ČR, neplacenou prací se v tom nejzákladnějším smyslu rozumí péče o domácnost a její členy, včetně práce v souvislosti s péčí o dítě, jeho vychováváním a vzděláváním.
Zdaleka se nejedná jen o úklid. Neplacená práce zahrnuje i například takzvanou „mentální nálož“ (mental load), která je s péčí o domácnost přímo spojena – tedy starost a zajištění činností, dohled na jejich „kvalitu“ a podobně.
S takovým zatížením se člověk setkává v momentě, kdy musí všechny tyto povinnosti v rámci neplacené práce řídit, kontrolovat, musí si je pamatovat a myslet na ně. „Co budeme jíst zítra k obědu?“ střídá otázka „Co na to doma máme, a co je naopak potřeba koupit?“. Seznam v hlavě, který říká, že doma chybí mýdlo, ubrousky a aviváž. Doprovázení svých starých rodičů po lékařských kontrolách. To vše a mnohem více je „mental load“.
Neplacená práce zahrnuje také například péči o stárnoucí rodiče, rodiče partnera, prarodiče a o osoby v širší rodině. To je problém hlavně takzvaných „sendvičových žen“. Tedy žen, které se kromě svých nedospělých dětí starají ještě o staré rodiče, případně prarodiče. Nejhorší možná kombinace je být sendvičovou ženou a zároveň matkou samoživitelkou.
Zdroj: Unsplash/Volha Flaxeco/volně k užití
Další propast?
I v této oblasti každodenního života panuje poměrně výrazná propast mezi muži a ženami. Podle studie organizace Gender Studies v České republice v polovině 90. let trávili muži domácími povinnostmi průměrně deset hodin týdně, zatímco ženy pětadvacet hodin. Novější studie z přelomu let 2010 a 2011 ukazuje, že nerovnost se lehce snížila, nepoměr v angažovanosti však nevymizel.
Mohlo by se zdát, že rozdělení práce v domácnosti nejvíce závisí na tom, který z partnerů chodí do zaměstnání, a který je naopak například na rodičovské dovolené. V takovém případě je to logické, nicméně studie zaměřené na neplacenou práci pracují s termíny „ekonomicky aktivní“ a „ekonomicky neaktivní“. Ekonomicky neaktivní ženy sice tráví domácími pracemi i péčí o děti výrazně více času než ženy pracující, nicméně u mužů ekonomická neaktivita zvyšuje počet hodin strávených péčí o domácnost jen marginálně – v případě péče o děti nemá dokonce vliv žádný. Ekonomicky neaktivní ženy se tedy starají o domácnost, ekonomicky neaktivní muži svůj čas investují do jiných oblastí.
Lepší situace panuje například v Norsku, kde ženy vykonávají domácí práce „pouze“ o dvacet procent více, vyplývá ze studie z roku 2019. V USA ženy domácí práce zastávají až o šedesát procent více, což je víceméně celosvětový průměr. Je překvapivé, že ve vyspělém Japonsku, ke kterému mnoho států vzhlíží jako ke vzoru, ženy neplacenou prací stráví o 380 procent více než muži. Nejhůře jsou na tom ženy v Pákistánu, kde na ně neplacená práce „padá“ v poměru s muži až v tisíckrát vyšší míře.
Přidej se do klubu Refresher+ již od 125 Kč 25 Kč
Co se dozvíš po odemknutí?
Měla by být neplacená práce součástí HDP?
Jak se mohou ženy prostřednictvím neplacené práce dostat na hranici chudoby?
„‚Kde se bere náš oběd?‘ je případná ekonomická otázka. A jak se k obědu dostal sám Smith? Otec ekonomie strávil většinu života se svou matkou, která se starala o něj a o domácnost a také mu vařila. To však Smith úplně opomenul. Z toho vznikla dlouhodobá ekonomická tradice ignorování práce, kterou žena stále odvádí v domácnosti,“ řekla v rozhovoru pro E15 autorka knihy Kdo vaří ekonomům? Katrine Marçal. Ekonomika opomíjí neplacenou práci i dnes, téměř tři sta let od narození zakladatele moderní ekonomie Adama Smitha.
Ekonomové v minulosti neuznávali neplacenou práci jako součást mainstreamové ekonomiky, jelikož k „produkci“ podle teorie dochází pouze na trhu, nikoli v obýváku či v kuchyni. Neplacenou práci také nešlo považovat za ekonomický statek, protože byla považována za „neomezenou“ službu „zdarma“.
Nicméně dnes již víme, že i neplacená práce má svou cenu a je důležitou složkou ekonomiky. Na makroúrovni zlepšuje celkovou výkonnost ekonomiky, jelikož přispívá k tvorbě lidského kapitálu výchovou a péčí o děti. Umožňuje také lidem vrátit se druhý den do práce. Přesto je však v podstatě neviditelná. Tomuto druhu práce se dosud nedostalo dostatečné důležitosti na to, aby mohla být zahrnuta do hospodářských politik.
Samotný stát ruku k (neplacené) práci nepřikládá. Lidé, kteří neplacenou práci vykonávají, se netěší žádnému povýšení, často ani žádnému uznání. Pracovní den v domácnosti nezačíná a nekončí pípnutím si příchodu a odchodu, nepřináší výplatní pásku.
Důvodem, proč ekonomové neplacenou práci ignorovali (a stále ignorují), je podle Marçal fakt, že šlo většinou o muže, kteří s tímto druhem práce neměli zkušenost, a nijak nepředpokládali, že by práce v domácnosti s ekonomií mohla souviset. Do HDP přitom podle Marçal lze započítat například pomocí času, který lidé touto prací stráví, spolu s aktuální tržní hodnotou této práce. Pomocí údajů o využití času lze zjistit, kolik hodin jednotlivci věnují placené a neplacené práci, ale i volnému času a osobní péči. Taková šetření tak zohledňují jak tržní (neboli placenou) práci, tak netržní (neboli neplacené) činnosti a mohou pomoci odhalit volby v chování při rozdělování času.
Zdroj: Unsplash/JESHOOTS.COM/volně k užití
Neplacená práce jako brána do chudoby
Ženy průměrně po celý život vydělávají méně než muži, proto si mohou i spořit méně. Také lidé, kteří volili například takové zaměstnání, které lze skloubit s péčí o domácnost (zpravidla tedy hůře finančně hodnocená zaměstnání), budou mít i nižší důchody. Ženy častěji odchází na rodičovskou dovolenou, častěji zažívají období nezaměstnanosti a pracují v různých nestandardních režimech, které jim nezakládají nárok na důchod. Zároveň častěji pracují na částečný úvazek.
Neplacená práce byla ženám (jakožto většinovým představitelkám) sice do jisté míry kompenzována odchodem do důchodu v nižším věku (v přepočtu na počet dětí), nicméně Evropský soud v roce 2011 rozhodl, že takové nastavení (které bylo v EU raritou) odporuje evropské legislativě o rovných platech. Bylo proto doporučeno, jak upozorňuje socioložka Radka Dudová, aby se důchodový věk matek s více dětmi prodlužoval tak, aby v roce 2031 došlo k jeho sjednocení s muži. Počet dětí je tak „výhodou“ jen pro ženy narozené do roku 1971. Například žena narozená v roce 1965, která porodila čtyři a více dětí, odejde do důchodu o více než tři roky dříve než stejně stará žena bez dětí.
Jak vyplývá ze studie, evropské důchodové systémy byly vytvořeny na základě toho, že muži jsou pracující živitelé a ženy zejména matkami a vykonavatelkami neplacené práce v domácnosti. Na stará kolena tak systém penalizuje ženy za odlišné pracovní (a životní) dráhy a za to, že část života věnovaly péči.
Jak již bylo uvedeno výše, pro chod ekonomiky je klíčová i práce, kterou (většinou) ženy vykonávají bez nároku na finanční odměnu. Jejich celoživotní vykonávání by proto nemělo znamenat, že na stáří lidé spadnou pod hranici chudoby.
Ačkoli se důchodové reformy tváří jako genderově neutrální, citelně znevýhodňují ženy. Stejné totiž neznamená rovné. Reformy, ke kterým v Česku došlo v posledních dvou desetiletích, mají největší dopady na ženy „pečovatelky“, na ženy v marginálních a nejistých pracovních pozicích s nízkými příjmy a na ženy, které kombinují pečovatelské povinnosti s potřebou uživit svou rodinu, vysvětluje Dudová.
Není ani překvapením, že chudobou v České republice jsou nejvíce ohroženy ženy ve věku nad 65 let žijící o samotě. Jako hlavní důvod je podle statistiků velký pay gap, který je umocněný znevýhodněním žen v průběhu jejich kariéry. Je zřejmé, že celá problematika neplacené práce je velmi provázaná, komplexní a „všechno tedy souvisí se vším“.
Zdroj: Pixabay/mohamed_hassan/volně k užití
„Překonání“ domácí práce?
Převaha žen v neplacené práci přitom není mnohdy výsledkem jejich svobodné volby. Do značné míry se jedná o sociální konstrukt. Domácí práce se ženám nejenom vnucuje, ale zároveň je představována jako jejich přirozená vlastnost, jakási touha, potřeba údajně vycházející z hloubky ženské povahy. Společnost míní, že domácí práce nemůže být placená a že vlastně není ani prací.
Ona neplacená práce je podle společnosti, jak shrnula ve své publikaci italská a americká vědkyně, učitelka a aktivistka Silvia Federici, zároveň jediným správným způsobem, jak být správnou ženou a mít úspěšné manželství. Ženy jsou přitom často v dost nevýhodné pozici: jsou-li ženami v domácnosti, nejsou „správně emancipované“, a pokud si dovolí budovat kariéru, jsou to „necitlivé kariéristky“, které by práci vyměnily za „krásu mateřství“ a „teplo domova“. Ta stejná ruka, která je popostrkuje k manželovi, je strká i do práce.
Není však možné ve fyzické i psychické pohodě zvládat tolik funkcí, které na ženy společnost nakládá. To je také jeden z důvodů, proč ženy plní ordinace psychologů, psychiatrů, ale i gynekologů. Samy ženy si zároveň problém odmítají připustit a hazardují se syndromem vyhoření. Pro zdraví žen není udržitelné, aby zastaly všechny pro společnost klíčové funkce jen proto, že si na to všichni zvykli. Riskujeme jinak, že polovinu populace budou tvořit oslabené matky našich dětí a oslabené dcery našich rodičů.
Zdroj: Unsplash/Sydney Sims/volně k užití
Závěrem 3R: rozpoznání, redukce, reorganizace
Neplacená práce je stále spojena zejména se ženami a nedostává se jí takové prestiže jako práci placené. Je nutné se zaměřit na spravedlivější redistribuci této náročné, vysilující a nezbytné činnosti. Ženy enormní zatížení znevýhodňuje, a to nejen v případě placeného zaměstnání, ale také v účasti na veřejném či osobním rozvoji. Jen ve společnosti, která uzná (rozpozná) důležitost neplacené práce, jež se zkrátka musí udělat, a začne ji náležitě oceňovat, lze docílit potřebné změny.
Podle socioložky Lisy Vogel je nutné postupně snižovat disproporční zátěž žen domácími pracemi, byť ji nelze výrazně redukovat, natož ze dne na den zrušit. Navrhuje její omezení prostřednictvím socializace úkolů, kdy povinnosti nepadají jen na ženy.
Přestože pandemie covidu-19 přihodila ženám na záda ještě větší zátěž, sociologové očekávali, že dojde ve sféře péče o domácnost ke změně – k většímu zapojení mužů a lepšímu slaďování rodinného a pracovního života (díky home office). Bohužel se naopak podle právničky a odborářky Šárky Homfray ukázalo, že došlo spíše k usnadnění takzvané „druhé směny“. Není však pochyb o tom, že tato situace alespoň upozornila na celou řadu genderově zabarvených jevů, kterým dříve nebyla ve veřejném diskurzu věnována dostatečná pozornost. Jestli je společnost schopna si z toho něco odnést, ukáže až čas.
