Evropa v roce 2025. Sedm zákonů, které by měly být minulostí, ale stále platí – a možná tě překvapí, jak moc.
Nevybírali jsme staré zákony z 19. století, ale ty, podle kterých se žije v Evropě právě teď. Každý den mění životy lidí a připomínají, že Evropa není vždy ostrovem svobody a demokracie.
1) Slovensko – ústavní zákon o pohlaví a adopcích (2025)
Na Slovensku se letos zúžil svět na dvě kategorie – muž a žena. Nový ústavní zákon sice mluví o „ochraně hodnot“ a „jasném vymezení pojmů“, ve skutečnosti ale říká spíš to, koho stát ochraňovat nechce. Právní změna pohlaví přestala existovat, adopce pro páry stejného pohlaví zůstaly zakázané.
Zákon se snaží svět zjednodušit: přesně stanoví, co je rodina, co je pohlaví, kdo může adoptovat dítě. Většině společnosti tím život nezmění, menšinám ho ale zkomplikuje. Představa, že identita se dá vymezit paragrafem, je lákavá – dokud nejde o vás.
2) Řecko – kriminalizace pomoci migrantům (2024)
V Řecku se z pomoci stala nelegální činnost. Zákony, které měly bránit převaděčství, dnes umožňují stíhat i dobrovolníky a humanitární pracovníky, kteří se podílejí na záchraně lidí v Egejském moři. Stačí málo – třeba když pomohou lidem v nouzi dostat se na břeh nebo jim zajistí vodu.
Pod záminkou ochrany hranic se z humanitární práce stalo rizikové povolání. V několika případech padla obvinění a dobrovolníci skončili před soudy. A i když je později osvobodili, vznikla atmosféra, v níž se ze solidarity stává problematická činnost.
3) Rakousko – kriminalizace bezdomovectví (2024)
V několika rakouských městech se z chudoby stal přestupek. Vídeň, Salcburk i Innsbruck mají vyhlášky, které zakazují přespávání na ulici, sezení na matraci nebo dlouhodobé žebrání v určitých částech města. Policie může udělit pokutu až do výše 700 eur (zhruba 17 tisíc korun) nebo uložit zákaz vstupu do vybraných zón.
Cílem má být tradičně udržení pořádku a ochrana veřejného prostoru. Jenže ve chvíli, kdy se z osobního nedostatku stane přestupek, mění se podstata problému. Netrestá se problematické chování, ale samotná existence mimo společnost.
4) Potratové zákony – problémem není jen Polsko
Jak si představují ideální společnost konzervativní katolíci? V Polsku například tak, že se potrat stal téměř nedostupným. Po verdiktu ústavního soudu z roku 2020 zůstaly legální už jen dva důvody pro legální interrupci – ohrožení života ženy a těhotenství po znásilnění.
V praxi to znamená, že i v případech, kdy je zdraví pacientky vážně ohroženo, lékaři často odmítají zákrok provést. Bojí se trestního stíhání, nejasné hranice zákona i společenského tlaku. Několik žen na následky takového rozhodnutí zemřelo.
Ještě přísnější zákony platí na Maltě. Zde je interrupce zakázaná i v případech znásilnění nebo těžkého poškození plodu. Od roku 2023 sice existuje úzká výjimka, která umožňuje zákrok při bezprostředním ohrožení života, ale v praxi je téměř nevyužitelná.
Chorvatsko a Itálie představují jiný typ omezení. V obou zemích je potrat zákonný, jenže přístup k němu blokuje tzv. výhrada svědomí. V Chorvatsku ji využívá většina gynekologů*gynekoložek a celé nemocnice – takže záleží na tom, ve kterém městě žena žije. V Itálii se tento trend táhne desítky let; v některých regionech, jako je Sicílie, odmítá zákrok provádět přes osmdesát procent lékařů.
5) „LGBT propaganda“ – Maďarsko (2021) & Bulharsko (2024)
V Maďarsku platí od roku 2021 zákon, který zakazuje „zobrazování nebo propagaci“ homosexuality a změny pohlaví před osobami mladšími osmnácti let. Oficiálně má chránit děti, ve skutečnosti však vymazal LGBT témata ze škol, knihoven i televize. V praxi to znamená, že učitel, knižní nakladatel nebo jakýkoli tvůrce, který pracuje s tématem sexuality, se pohybuje na hraně zákona.
V červnu 2025 Soudní dvůr EU označil zákon za diskriminační a doporučil jeho zrušení. Vláda Viktora Orbána zatím nereagovala.
Podobnou cestou se vydalo i Bulharsko. Tamní parlament v srpnu 2024 schválil zákon, který zakazuje propagaci „netradičních" sexuálních vztahů ve školách a veřejných institucích. Stejně jako v Maďarsku je zákon definován široce – neříká, co přesně je propaganda, jen kdo za ni může být potrestán. Výsledek je podobný: místo diskuse o rovnosti vzniká atmosféra, v níž je ticho bezpečnější než slova.
6) Španělsko – vězení za urážky koruny
Ve Španělsku může být kritika krále stále důvodem k uvěznění. Tamní zákony umožňují udělit až dvouletý trest za urážku nebo posměch vůči monarchii.
Na jejich základě byli odsouzeni i rappeři Valtonyc a Pablo Hasél. První uprchl do Belgie, kde soud odmítl jeho vydání s odkazem na svobodu projevu. Druhý si trest odseděl a jeho zatčení vyvolalo protesty po celé zemi. Evropský soud pro lidská práva už dříve rozhodl, že podobné případy porušují svobodu projevu, ale zákon zůstává beze změny.
7) Česká republika – nerovnoprávné manželství (2024)
Na závěr zákon, co dokonale vystihuje českou duši – vyhnout se extrémům a zůstat někde mezi. Sňatky párů stejného pohlaví nejsou zakázané, ale nejsou ani úplně rovnocenné. Poslanci v roce 2024 odmítli manželství pro všechny a místo něj schválili rozšířené partnerství s omezeným právem adopce.
Formálně jsme pokročili, ale ve skutečnosti se nic nezměnilo. Česká politika zůstává věrná své oblíbené poloze – opatrnosti vydávané za rozvahu.
