„Incest je geneticky špinavý, ale přesto bych potrat vnímal jako neetický.“ Co si myslí lidé z Hnutí pro život?

Doptáváme se dál: nebyla by tak příliš zasažena žena? Být znásilněna a následně donucena odnosit během devíti měsíců dítě, které při tom počala, by přece mohlo být velmi traumatizující.

„Na druhou stranu, když se na to podíváte obráceně, ženu může zranit i ten potrat,“ míní a pokračuje: „Potrat je také trauma a taková žena bude trpět nejen znásilněním, ale i tím, že zabila dítě, které bylo – ve smíšených pocitech – i její. Mohou tam vzniknout smíšené pocity, ale je to i její dítě. Častokrát je pravděpodobné, že může mít i trauma z toho, že zabila své dítě. Byť ze znásilnění.“ Když se ptáme, zda by byl ochoten adoptovat, říká, že ano. Kdyby měl rodinu – což prý, bohužel, nemá.

Téma opouštíme a přesouváme se k dalším hodnotám, které jsou pro Hnutí pro život konstitutivní – jak se staví k právům gay a lesbických párů? Měly by mít možnost uzavřít manželství?

Prý ne. Manželství je, domnívá se Vratislav, z principu svazek mezi mužem a ženou. „Pokud jde o gaye a lesby, mají registrované partnerství. To je tak akorát. Tam jsem tolerantní,“ říká.

A co adopce? Měli by mít queer lidé přístup k adopcím? „To jsem určitě proti. To není přirozená rodina. Když se žena nechá oplodnit a má své dítě, tak bych matce dítě z principu nebral, ale aby adoptovali, to ne,“ popisuje rázně.

Odkazujeme na publikaci, ve které Hnutí pro život píše o „perverzních homosexuálních praktikách“. Jak toto označení vnímá on? Podle něj se slovo pervert „s velkou mírou nadsázky“ vztahuje na ty, kteří něco propagují jako normální. „Když je někdo menšinově orientovaný, k tomu jsem de facto tolerantní, ale propagovat to jako něco normálního začíná být perverzní,“ předestírá.

Následně se vrací k tématu interrupcí. Hnutí pro život prý předložil „pragmatické opatření, které by zabránilo mnoha potratům, ale vyšlo by vstříc druhé straně“. Interrupce by podle něj měla být legální jenom pro ty, kteří si o tuto možnost předem zažádají. Jak moc předem? Vždyť člověk často netuší, zda se ocitne v situaci, kdy bude interrupci zvažovat.

„Právě o to jde. Poskytlo by to svobodnou volbu, ale byla by to ochrana před vlastním zkratovým jednáním. Pokud chce mít žena sexuální život, měla by mít plán pro případ, že otěhotní. Měla by k tomu přistupovat zodpovědně. Jsem přesvědčený, že ženy, které otěhotněly nečekaně a jdou na potrat, toho nakonec častokrát litují. Tohle by lidi chránilo před nátlakem i zkratovým jednáním,“ vysvětluje. 

„Mluvíte o zodpovědnosti, ale nekladlo by toto ‚opatření‘ přílišnou zodpovědnost na ženu, když jsou k těhotenství potřeba dva lidé?“ 

„Jsem samozřejmě i pro alimenty. Dalo by se to vykompenzovat tím, že by žena měla mít větší možnost je vymáhat,“ zakončuje Vratislav.

Kateřina: Kdyby se zachovávalo desatero a muž a žena spolu byli až po svatbě, interrupce by se z velké části nemusely řešit

Kateřina je na akci podruhé – dostala se k ní přes švagrovou, která Hnutí pro život dlouhodobě podporuje. Sama hnutí začala podporovat finančně. A přítomností na jeho akcích spolu se svými pěti dětmi.

Kateřina je pro kompletní zákaz interrupcí. „Protože v okamžiku početí je to živý tvor s duší, stejně jako starý člověk, který umírá. Má stejná práva jako kterýkoliv jiný člověk. V momentě početí je to člověk, žádný shluk buněk,“ říká Kateřina.

Nebylo by ale třeba při uvažování o zákazu interrupcí zhodnotit, jak by něco takového dopadlo na ženy samotné? Na jejich prožívání? Život?

„Byla bych pro to, aby tyto ženy byly podporovány – například způsobem, kterým to dělá Hnutí pro život. Ale člověk si život nedal a nemá právo ho komukoli vzít. Chápu, že je to pro ženu traumatizující a může to být těžké – měla bych pro to absolutní empatii. Ale dělala bych vše pro to, aby to dítě nikdo nezabil. Pro mě je to prostě vražda,“ míní.

Jenže je kompletní zákaz skutečným řešením? V zemích, kde jsou interrupce zakázány, jich neubývá, jen jsou přeneseny do nebezpečných sfér. Nebyl by lepší krok například poskytnout antikoncepci zdarma nebo zajistit lepší sexuální výchovu? Podle Kateřiny to tak není. Problém totiž vidí „v celkovém nastavení společnosti“.

„Hodnoty máme nastavené tak, že pro člověka je důležitý zážitek toho momentálního aktu. Když při tom vznikne život, žena nebo muž si často neuvědomují závažnost toho, co se stalo. Je potřeba, aby si lidé uvědomili, že žádný život tady na Zemi není náhodou. Každý člověk má své místo. Tady bych začala. Abychom si začali komplexně vážit života. Aby děti vyrůstaly v tom, že život je dar. Pak by ani nemohlo docházet k lehkovážným vztahům mimo manželství. Kdyby se zachovávalo desatero a muž a žena spolu byli až po svatbě, tyto věci by se z velké části nemusely vůbec řešit,“ domnívá se.

Pokud je podle ní interrupce vražda, jak se staví k vývoji z posledních měsíců v americkém státě Alabama? Tamní Nejvyšší soud uzákonil, že embryo má stejná práva jako člověk a tím pádem se na něj vztahují zákony týkající se protiprávního úmrtí nezletilého. V důsledku tak kriminalizoval i část procesu umělého oplodnění, kdy se některá zmražená embrya ničí. „Byla byste pro, aby se u nás uzákonilo to samé?“ ptáme se.

„Určitě. Ať se člověk stane člověkem jakýmkoliv způsobem, stále je to člověk,“ říká a souhlasně kýve hlavou.

Dominik: Jestli se někdo chová nezodpovědně a nezákonně, je to jeho osobní problém

Osmnáctiletý Dominik pochází ze Středočeského kraje a na Pochodu pro život je letos podruhé. K akci ho přivedli jeho věřící kamarádi, sám byl vychováván v katolické víře. Na Pochodu pro život má významnou roli. Za pár minut ponese spolu s dalšími mladými lidmi napříč centrem transparent, který hlásá: „Nejlepší je prostě pomoc.“ Dominik říká, že by byl pro zákaz interrupcí. Úplný zákaz.

„Nebyla by tam výjimka ani v případě, že byla žena znásilněna?“ ptáme se.

„Nebyla.“

„V případě, že byla obětí incestu?“

„Nebyla.“

„Takže vůbec žádná výjimka?“

„Žádná.“

Dotazujeme se opět na to samé: „Není to vůči ženám nespravedlivé? Přece to na ně může mít silný negativní dopad.“

Dominik nesouhlasí. Negativně by na ně podle něj dopadlo i podstoupení interrupce. „A nikdo nemá právo určovat, kdo má právo na život. Život vzniká již v momentu početí,“ říká.

„Jenže v zemích, kde jsou interrupce zakázány, se ukazuje, že se jejich počet nesnížil, akorát jsou méně bezpečné. Ženy pak zbytečně umírají – interrupci stejně podstoupí, pouze v nebezpečných či amatérských podmínkách,“ popisujeme.

„No,“ odpovídá Dominik. Zdá se, že si není jist, kam tím směřujeme.

„Co si o tom myslíte? To byste při rozhodování nevzal v potaz?“

„Jestli se někdo chová nezodpovědně a nezákonně, je to jeho osobní problém,“ říká.

Co když ale byla žena znásilněna – v takovém případě nemůže být řeč o jejím nezodpovědném chování. Zodpovědnost nese ten, kdo ji znásilnil, ale důsledkům by musela čelit ona sama.

„To je prostě důsledek nedodržování zákonů a mravních důsledků. Dopadá to na ostatní. Nemůžeme ochránit vždycky všechny. Pokud někdo spáchá vraždu, také to dopadne na jeho oběť a její rodinu. V potratu vidím problém – takže bych neřešil problém problémem,“ vysvětluje svůj postoj.

Nebyla by lepším řešením třeba bezplatná antikoncepce nebo komplexnější sexuální výchova? Ne – antikoncepci také nepodporuje. Zvážil by tedy někdy v budoucnu možnost adopce? Prý „určitě“.

I jeho se ptáme na další hodnoty, za kterými Hnutí pro život stojí. Jak přistupuje k právům queer lidí? „Jsem vychováván v tradičních hodnotách katolické církve. Vycházím z toho,“ říká jednoduše. Kdyby o tom mohl rozhodnout sám, queer párům by neumožnil ani manželství, ani adopce.

O půl hodiny později ho pozorujeme, jak napříč Prahou pomáhá nést transparent hlásající: „Nejlepší je prostě pomoc.“