Vydaly jsme se do bašty pro-life ideologie, která je charakteristická protiinterrupčními postoji. Zjistily jsme například, že přestože její členstvo často vyzdvihuje adopce jako řešení omezení interrupcí, valná většina zpovídaných dítě neadoptovala.
Porozumět „druhé straně“. Odhalit tváře, příběhy a motivace, které se skrývají za protiinterrupčními transparenty a hesly. S takovým cílem jsme se vydaly na celonárodní Pochod pro život největší české pro-life organizace – do míst, kde se stírají hranice mezi fakty a fikcí a kde se hluboce zakořeněná přesvědčení střetávají se společenskými změnami.
Zajímalo nás, kdo jsou vlastně ti, kteří neváhají strávit i několik hodin na cestě, aby dali najevo svůj nesouhlas s interrupcemi.
Mají děti? Jaké mají vzdělání? Ve kterém bydlí kraji? A jsou pro absolutní zákaz interrupcí bez výjimek?
Proč jsou odpovědi na tyto otázky důležité? Stručně řečeno: poznej svého nepřítele.
Pro-life jde demokracii po krku
Hnutí běžně označovaná jako „antigender“, „pro-life“, „pro život“ nabírají na síle. Připomeňme si: Polky přišly spolu se zákazem interrupcí o právo na tělesnou autonomii; v některých částech USA má embryo stejná práva jako těhotná žena; krajně pravicové vlády po celém světě straší „LGBT ideologií“, která ničí „tradiční rodiny“; trans lidem je odpírána zdravotní péče; knihy o LGBT+ lidech mizí ze škol i knihoven.
Pro-life hnutí mají miliony příznivců po celém světě, od řadových aktivistů až po vlivné politiky, a disponují tak značným politickým a sociálním (a nebezpečným) kapitálem.
Jak vysvětluje London School of Economics: „Pravicové agendy důsledně označují feminismus, rovnost pohlaví a antirasismus za problém a využívají antigender, antifeministické a antimigrantské pocity jako způsob, jak získat podporu pro nacionalistické, kulturní, náboženské nebo politické agendy.“
Právě politika strachu je hlavní strategií antigenderových hnutí, která podle jedné z předních feministických organizací Kvinna till Kvinna „kombinuje dílčí fakta, fiktivní konstrukce a neustálé opakování obecně známých tvrzení, dokud se z diskurzu nestane nová pravda“. Časté jsou také taktiky „ohrožení blaha dětí“ a akční strategie v podobě sepisování petic, lobbování a zaměřování se na politiky.
Hnutí pro život ČR (HPŽ) je největší českou pro-life organizací, která byla formálně ustavena v roce 1992 jako výhradně jihlavské hnutí, v roce 1999 však přijala přívlastek „ČR“ a změnila pole své působnosti na celorepublikové.
Společně s Aliancí pro rodinu (Alipro) rovněž patří mezi nejznámější antigenderová hnutí v České republice. Ta jsou podle sociologů Davida Paternotta a Romana Kuhara charakterizována jako „hnutí hlásící se k boji proti ‚genderu‘, který je považován za příčinu jejich obav a matrici reforem, proti nimž se chtějí postavit“.
HPŽ také dlouhodobě podporuje cosi, co označuje jako „tradiční rodinu“, a ve své publikaci například radí, jak „úspěšně léčit“, „přemáhat“ či „převychovávat“ homosexualitu. O queer vztazích píše jako o zvrácených a přirovnává je k „jiným sexuálním úchylkám“.
K prosazování své ideologie HPŽ používá řadu nástrojů. Jazykové prostředky, témata nebo ilustrační fotografie, které HPŽ na sociálních sítích či akcích užívá, přitom nejsou náhodně zvolené. Podněcují emoce, mobilizují – a vyvolávají strach.
Kdo je HPŽ?
Znalost toho, kdo tvoří HPŽ, je zásadní pro vytvoření účinných strategií, jak čelit jeho vlivu a chránit reprodukční práva. Ať už se jedná o organizování občanů, osvětové kampaně, porozumění demografickým údajům, či zranitelná místa pro-life aktivistů.
Co se dozvíš po odemknutí?
- Tvrdí, že brání nenarozené děti, přitom mu jde hlavně o vliv. Jak Hnutí pro život těží z politiky strachu.
- Jací lidé se účastní jeho pochodů.
- Jak se tito lidé staví k otázce potratů v případě znásilnění nebo ohrožení zdraví matky.
