Brutální vražda 32leté Sary Millerey v kolumbijském městě Bello obletěla začátkem letošního dubna světová média. Její smrt poukazuje na vlnu násilí páchaného na trans osobách v Latinské Americe.
Sara Millerey byla zavražděna 7. dubna. Útočníci ji surově zbili, polámal jí končetiny, poté ji svázali a hodili do řeky. Kolemjdoucí, místo toho, aby jí pomohli, si její utrpení natáčeli. Na místo nakonec dorazili záchranáři, avšak po převozu do nemocnice na následky svých zranění zemřela.
Krátce po její smrti se na internetu začala šířit videa, která zachycovala její poslední momenty, a stala se brzy virálními. Případ vyvolal velkou vlnu nevole ze strany lidskoprávních organizací, političek i politiků, například kolumbijský prezident Gustavo Petro označil její smrt za „akt fašismu”. I přes tyto reakce je však na místě ptát se, jestli musela Sara zemřít proto, aby si svět všimnul, jaká je v mnoha případech realita trans osob.
Sara Millerey. Así te voy a recordar: siempre viva.
— DianaSalinasPlaza (@DianaSalinasP) April 9, 2025
Para los odiadores que la torturaron y pretendieron hacer del vejamen un show del terror, aquí se las muestro: Sara Millerey. Siempreviva.
Necesitamos exigirle a la @FiscaliaCol y a todo el pueblo que somos: NUNCA MAS. pic.twitter.com/mtaZBz2SAG
Mezinárodní reakce: #JusticiaParaSara
Informace o její smrti rychle obletěla nejen kolumbijská, ale i mezinárodní média. Na sociálních sítích se začaly šířit příspěvky s informacemi ohledně jejího úmrtí, ale také hesla jako #JusticiaParaSara nebo #TransLivesMatter. V několika kolumbijských městech, jako například v Medellínu nebo v Bogotě, proběhly vzpomínkové a protestní akce. I matka Sary se vyjádřila pro média a ohavný čin odsoudila: „Zabili mi ji, protože byla sama sebou.“
Případ se brzy začal šířit ze sociálních sítí i do světových zpravodajství, a stal se tak příkladem toho, co může způsobit systematické opovrhování marginalizovaných skupin, v tomto případě trans lidí. Prvního podezřelého, člena gangu, zadržela policie až koncem dubna.
Násilí a stigmatizace v Latinské Americe
Trans osoby jsou v Latinské Americe častým terčem násilí, které je důsledkem společenského stigmatu, kvůli němuž jsou mnohdy považovány za méněcenné. Přímým důsledkem je například to, že často nemají přístup ke vzdělání, zdravotní péči ani na pracovní trh. Také nezájem úřadů je staví do nebezpečné situace. Latinskoamerické vlády totiž často práva trans komunity opomíjejí, čímž dochází ke společenskému vyloučení.
Podle projektu Trans Murder Monitoring (TMM), který spravuje organizace Transgender Europe (TGEU), bylo v letech 2022 až 2023 celosvětově nahlášeno 321 vražd trans a genderově různorodých osob. Z toho přibližně 74 % těchto vražd se odehrálo v Latinské Americe a Karibiku, což činí tento region světově nejnebezpečnějším pro trans osoby.
Největší počet vražd za dané období se udál v Brazílii, kde bylo zabito okolo 100 trans osob, tedy více než v jakékoli jiné zemi na světě. V Mexiku se počet pohybuje kolem 50 ročně. Kolumbie se díky těmto statistikám také stává jednou z nejnebezpečnějším zemí, kdy jen v období mezi říjnem 2022 a zářím 2023 bylo zaznamenáno okolo 21 genderově motivovaných vražd.
Je nutno podotknout, že spousta případů také zůstává neohlášená, tudíž skutečné údaje mohou být ještě vyšší. Mnoho obětí zůstává také neidentifikováno jako trans osoby, protože nejsou registrovány pod svou genderovou identitou. A přesto právě v těchto zemích vznikají trans iniciativy, kolektivy a komunity, které navzdory okolnímu násilí budují alternativní modely péče a politického odporu.
V Kolumbii existují organizace jako Colombia Diversa nebo komunitní skupiny jako Red Comunitaria Trans a Fundación GAAT, které se snaží vytvořit bezpečnější prostředí pro trans lidi, kterým poskytují právní pomoc, poradenství nebo krizové bydlení.
Ačkoliv se pozornost veřejnosti oprávněně soustředí především na násilí páchané na trans ženách, je důležité upozornit také na postavení trans mužů. Ti jsou v rámci trans komunity často přehlížení, a to jak v médiích, tak v politických a zdravotnických diskurzech. Jejich zkušenosti s diskriminací, sociálním vyloučením nebo nedostatečným přístupem ke zdravotní péči zůstávají často bez povšimnutí.
Postavení trans osob v Kolumbii
Kolumbie se v posledních letech více otevírá otázkám spojeným s rovnoprávností LGBTQI+ lidí. Od roku 2015 si mohou trans lidé změnit údaje na osobních dokladech bez nutnosti předchozích lékařských intervencí a ve větších městech fungují podpůrné programy cílené na integraci trans osob na pracovní trh.
I přes tyto snahy se však diskurz točí spíše okolo fyzického aspektu trans identity, což zapříčiňuje to, že velká část trans lidí se tak pohybuje na okraji společnosti. Valná většina je nucena vydělávat si například sexuálními pracemi. Podle údajů organizace TGEU z roku 2015 bylo až 87 % trans osob odmítnuto na pracovišti na základě své genderové identity.
Tato společenská izolace činí veřejný prostor místem stigmatizace, kde si jen malé procento trans osob dokáže vydobýt právoplatné místo a respekt, který by měl být samozřejmostí. Osud Sary tak nelze chápat pouze jako ojedinělý případ, ale jako smutnou ukázku hrozeb, kterým trans lidé čelí a na které se často neupozorňuje, dokud nenastane tragédie.
Mezinárodní přesah
Ačkoliv se případ odehrál tisíce kilometrů daleko, jeho ozvěna by měla dosáhnout co nejdále. Přestože jevy tak brutálního násilí na trans osobách nejsou v Česku statisticky podložené takovou mírou, jako v Latinské Americe, společenská stigmatizace, předsudky, výsměch a nevědomost ze strany společnosti zůstávají každodenní realitou mnoha trans osob u nás i ve světě.
Sara Millerey byla žena, která měla přátele, ambice, sny a milující matku, která ztratila vlastní dítě. Nechtěla nic více a nic méně než žít důstojně a moci se rozvíjet. Její jméno by proto nemělo být pouhou zpravodajskou senzací, ale připomínkou toho, jaké důsledky může mít dlouhodobě zakořeněná nenávist společnosti k jakékoliv minoritní skupině.
Žádná společnost, která toleruje násilí na svých nejzranitelnějších členech, nemůže být svobodná a žádný příběh, který končí umlčením, by neměl být opomenut. Respekt, tolerance a empatie jsou atributy, které je třeba ve společnosti rozvíjet a udržovat.
