„Připadala jsem si jako otrok, loutka, nesvéprávná bytost,“ popsala svou zkušenost s porodnickým násilím Anna.
Nerespekt, hrubé zacházení, paternalismus, nekonsenzuální nástřihy, skákání po břiše... O „teoretickém“ porodnickém násilí už Refresher psal v první části dvoudílné série.
Ze studie Světové zdravotnické organizace (WHO) ve čtyřech zemích z roku 2019 vyplývá, že více než třetina žen se během porodu setkává se špatným zacházením ve zdravotnických zařízeních, nejčastěji se jednalo o fyzické a psychické násilí a diskriminaci.
Zneužívání žen během porodu, známé také jako porodnické násilí ale zůstává z velké části nezdokumentované a nemluví se o něm.
Mnohdy chybí „hmatatelné důkazy“ a ženy získají sílu se bránit, až když už je pozdě. Za násilí, které se odehrává pod záštitou „nejnižší kojenecké úmrtnosti v Evropě“, tak často není nikdo potrestán. Refresher dal prostor ženám, které si z porodu odnesly šrámy na duši.
ANNA: Poškodili synkův příchod na svět
„Do porodnice jsem se bála, znala jsem všechny ty hrozné příběhy. Ale ještě víc jsem se bála rodit doma,“ otevírá svou zkušenost s porodnickým násilím Anna.
Do porodnice si s sebou vzala porodní přání, ve kterých kladla důraz hlavně na informovaný souhlas, bez kterého si nepřála žádné zásahy. Takřka všechna její porodní přání byla ale porušena.
„Mám několik zásadních okamžiku, které považuji za násilí. První, když mi porodní asistentka dělala vaginální vyšetření a dospěla k názoru, že bude dobře takzvaně „přetáhnout branku“, čili násilně roztáhnout poslední zbytek čípku, aby jim prošla hlavička. Já jsem s tím nesouhlasila, to nestačilo. S rukou ve mně mě přemlouvala a přesvědčovala, že to udělá. Prosila jsem a snažila se vysmeknout, nepomohlo to. Prostě to udělala,“ dodala Anna a přirovnává zažité násilí ke znásilnění.
Další negativní zkušenost má Anna s primářkou, která jí přišla podat epidural. Lékařka nerespektovala přání rodičky počkat, až přejde kontrakce. Po pěti vteřinách primářka přepnula do „paternalistického módu“ a začala Anně tykat.
Ohradila jsem se, ať mi netyká, že jsem jen chtěla počkat, abych mohla rovně sedět. Už mi neřekla ani slovo, ani nashledanou, nic. Ten pocit, že takový člověk mi za okamžik bude bodat jehlu do páteře, byl hrozný.
Stejně jako takřka všechny ženy, které se pro Refresher podělily o své zkušenosti, si ani Anna nemohla zvolit polohu, ve které chtěla rodit. Za jedinou možnou je chápána poloha v leže na zádech.
V této – pro matku i dítě mnohdy velmi nevýhodné – poloze vzala najednou porodní asistentka do rukou nůžky a bez jakéhokoli varování, upozornění či konzultace chtěla Anně provést nástřih hráze, aby se rychleji zvětšil otvor pro dítě.
„Já jsem křičela, že ne, že nesmí, že nedávám svolení. Ani nevím, jak se mi to v tu chvíli podařilo, ale všichni v místnosti stáli jako opaření. Tak jsem milostivě dostala ještě jednu šanci. Tlačila jsem tak, jako bych měla umřít a povedlo se mi to. Dítě se narodilo bez nástřihu a já nebyla ani roztržená.Tolik k nutnosti toho zákroku,“ řekla.
Největší bolest je ovšem cítit z bezdůvodného oddělení dítěte od matky. „Seděla jsem na posteli a zakázala si usnout, myslela jsem, že přijdou za pět minut. Když mě probudili, byla už tma. A to je asi to nejhorší, co mi udělali. Poškodili tím synkův příchod na svět. Prvních několik hodin života ležel sám v nějaké škatuli. Proti mé vůli a mému výslovnému přání mi ho nedali a já mám doteď pocit obrovské viny,“ dodala Anna.
Co se dozvíš po odemknutí?
- ANNA: Poškodili synkův příchod na svět
- LEA: Nikoho nezajímá, jak se cítí rodící žena
- ALICE: Lež na zádech a na nic se neptej!
- JANA: Žena jako „nepřizpůsobivý“ spratek
- TEREZA: Kdyby mě nechali prostě a jednoduše rodit...
