Nikdo by neměl do práce chodit se strachem. Expertka Čmolíková Cozlová vysvětluje, jak se bránit proti sexuálnímu obtěžování

„Kačenko, skoč nám prosím tě udělat kafčo, ju. Děkujeme, prdelko,“ řekl CEO nadnárodní společnosti a laškovně plácl jednatřicetiletou PhDr. Kateřinu po stehně. Sprosťák, nestyda, nestoudník, nemrava, zvrhlík, řekli by možná jedni. „Nevinné pošťuchování,“ řekli by druzí. Správné pojmenování je ovšem pouze a jen jedno: sexuální obtěžování na pracovišti.

Z průzkumu pro organizaci proFem vyplývá, že s nějakou formou sexuálního obtěžování nebo sexuálního násilí se setká během svého života 54 % žen, se znásilněním pak 9,2 % žen. To je v přepočtu asi 409 tisíc žen v České republice.

O projevech sexuálního obtěžování na pracovišti, a jak se proti němu bránit, Refresher hovořil s expertkou programu prosazování genderové rovnosti Klárou Čmolíkovou Cozlovou z neziskové organizace Gender Studies.

Sexuální obtěžování na pracovišti má podle Čmolíkové Cozlové mnoho podob. „Tvrdší forma představuje společenský úzus, že žena došla ke svému kariérnímu úspěchu přes postel. Ta jemnější pak zase takové to: ‚ty se nám do toho nepleť, jdi nám radši udělat kafe‘. Přičemž obě formy sráží potenciální kariérní růst dívek a žen, jejich rozvoj je tím velmi limitován,“ vysvětlila s tím, že hlavní roli z velké části hrají hierarchizace a mocenská nadřazenost.

Doporučeno

Vydávala jsem se za 14letou dívku a setkala se se sexuálním predátorem: „Neboj se, Naty. Budu dělat jen to, co mi dovolíš“ 2. listopadu 2024 v 9:00

Obětmi sexuálního násilí jsou ženy i muži, rozdíly pak mohou panovat v projevech. V případě mužů jde násilí často ruku v ruce s věkem, tedy starší žena na vysoké pozici versus mladý muž na nižší. Podle Čmolíkové Cozlové se v takovém případě mocenská struktura projevuje jinak, než jsme zvyklí, což následně může vyústit ve vznik sexuálního obtěžování nebo sexualizovaného vztahu.

Sexuální harašení?

Sexuální obtěžování na pracovištích bylo přítomno v podstatě vždy, ovšem pomalu se mění naše postoje. Tolerance nevhodného chování se vytrácí, stále je ale v poměrně velké míře akceptováno jako „neškodné“. Podle Čmolíkové Cozlové si jako společnost začínáme uvědomovat, že některé projevy jsou prostě nepřijatelné, že nevyžádané fotky penisů jsou velmi za hranou.

„Za hranou je samozřejmě i ono verbální „ty se nám do toho prosím tě nepleť“, ale tam ještě česká společnost nedošla. Mám ale za to, že v posledních deseti, patnácti letech už jsme dospěli do stádia, že nejenom nerovné odměňování je to jediné „zlo“, že špatně jsou i tyto méně viditelné projevy – když to řeknu na „férovku“, patriarchátu,“ dodala.

Linka bezpečí: 116 111
zdarma pro děti, mládež a studující do 26 let

Diskuse o sexuálním obtěžování byly v českém prostředí často devalvovány. Zejména pak v 90. letech, kdy se termín systematicky překládal jako „sexuální harašení“, což evokovalo „neškodnou legraci“.

Jak vysvětluje organizace Gender Studies, používání pojmu sexuální harašení místo obtěžování zlehčuje a ironizuje problém. Přestože anglické sloveso „harass“ znamená obtěžovat, znepokojovat, české (foneticky podobné) „harašit“ vyvolává asociace typu: „haraší mu/jí ve věži“. Výraz „harašení“ problém bagatelizuje, protože „harašení ve věži“ je svému okolí spíše směšné než nebezpečné.

„Mohli bychom si myslet, že ta doba už je dávno pryč, ale v části společnosti tento úzus přetrvává dodnes. To nás například limituje v tom, jak moc otevřeně o sexuálním obtěžování můžeme veřejně mluvit, jak přetvořit tu ideu „nevinné legrace“ do vážného problému,“ uvedla expertka. Jakékoli „genderové otázky“ totiž v české společnosti způsobují silný backlash i dnes.