Rapperka, tanečnice a performerka OGmiaG vydává EP 180°, v němž otevřeně zpracovává téma sexualizovaného násilí. Hudbu vnímá jako prostor pro upřímnost a léčbu.
Kateřina Zadražilová alias OGmiaG o sobě říká, že je především performerka. Hudba, tanec i psaní jsou pro ni vzájemně propojené světy, které tvoří jeden celek. V rozhovoru pro Refresher mluví o svém EP 180°, zkušenostech se sexualizovaným násilím a o tom, jak je důležité se svěřit.
Všechna ta traumata mi dlouho deformovala pohled na to, co znamená láska. Z prvních zkušeností jsem měla pocit, že se láska rovná sex. Pocit, že jako žena mám povinnost to splnit, abych si od partnera ,,zasloužila‘‘ lásku.
Co nebo kdo tě přivedl k hudbě?
To, že odmalička tancuju. A taky fakt, že měl můj táta kapelu a je herec, takže jsem k tomu měla vždycky blízko. Velkou roli hrála i Arleta, která mi řekla, abych vzala svoje básničky a zkusila je nahrát. Byl to velký výstup z komfortní zóny, ale brzy jsem zjistila, že je to krásný proces.
Takže tanec byl vlastně prvním impulsem?
Ano, vždycky jsem měla pocit, že skrze tanec jsem s hudbou hodně propojená. Když jsem pak začala tvořit, všechno do sebe zapadlo jako skládačka. Baví mě, že díky tomu propojení můžeš působit na víc smyslů.
Vím, že moje hudba není pro masy. A ani to není můj cíl. Chci, aby to bylo opravdové.
A kdybys měla vybrat, co tě na tom baví nejvíc? Tanec, zpěv nebo psaní textů?
Nejde to oddělit. Je to jako koláč rozdělený na několik částí, každá je důležitá. Snažím se užívat si celý proces. Všechno většinou začíná potřebou k něčemu se vyjádřit, předat příběh nebo myšlenku, dostat to ze sebe ven a sdílet to se světem.
Co tě motivuje k tvorbě?
Vnitřní potřeba sebevyjádření. A pak ten pocit, když vidíš, že lidi s tvojí hudbou rezonují. Že to s nimi něco dělá. Vím, že moje hudba není pro masy. A ani to není můj cíl. Chci, aby to bylo opravdové.
Tvoje nové EP 180° reflektuje zásadní změny v životě. Proč jsi ho pojmenovala zrovna takto?
Název 180° má víc významů, ale pro mě osobně znamená otočení se o sto osmdesát stupňů. V každém songu jsou momenty, kdy se obracím zády k věcem a vzorcům chování, které mi kdysi sloužily, ale dnes už ne.
Jedním z nejvýraznějších tracků z EP je INTENTIONS, ve kterém zpracováváš téma sexualizovaného násilí. Jaké pro tebe bylo přenést těžkou zkušenost do hudby?
Bylo to hodně spontánní. První část vznikla v takovém „bad bitch“ módu a byla jsem z toho nadšená. Pak jsem to na chvíli nechala odležet a během té pauzy jsem prošla velkými změnami. Opustila jsem pětiletou kariéru v marketingu, která mě psychicky vysávala, a začala úplně od začátku. Měnila jsem byt, začala jsem dělat rekvalifikační kosmetický kurz a měla konečně čas přemýšlet.
V té době jsem viděla na HBO seriál o ženě, kterou v dospívání znásilnil vedoucí na táboře. Zlomové pro mě byly scény, kde je u terapeutky a říká jí, že si za to stejně může sama. Terapeutka na to reaguje tím, že po ní chce, aby si pořád dokola opakovala, že to není její chyba. Až do chvíle, než tomu sama neuvěří. To ve mně spustilo obrovské záchvaty breku.
S každou další zkušeností jsem měla pocit, že si míň a míň zasloužím někoho, kdo mě bude mít opravdu rád. Cítila jsem špinavost a poskvrněnost.
Co přišlo potom?
Hledala jsem důvod, proč jsem tak silně reagovala. Spustilo to ve mně obrovskou lavinu emocí a vzpomínek, které jsem na roky potlačila. Uvědomila jsem si, že jsem několikrát čelila sexualizovanému násilí a že jsem to v sobě deset let dusila.
To muselo být hodně náročné období. Jaké pocity převažovaly?
Všechna ta traumata mi dlouho deformovala pohled na to, co znamená láska. Z prvních zkušeností jsem měla pocit, že se láska rovná sex. Pocit, že jako žena mám povinnost to splnit, abych si od partnera ,,zasloužila‘‘ lásku. S každou další zkušeností jsem měla pocit, že si míň a míň zasloužím někoho, kdo mě bude mít opravdu rád. Cítila jsem špinavost a poskvrněnost. Dlouho jsem se s tím prala.
Vzpomínáš si třeba zpětně, jak jsi všechno zpracovávala krátce potom, co se to stalo?
Měla jsem období, kdy jsem hodně kouřila marihuanu. Zpětně vím, že mi to pomáhalo odfiltrovat věci, na které jsem nechtěla myslet. Ale neřešilo to nic.
Kde jsi hledala pomoc teď?
U své terapeutky. S terapeutkou jsme zkusily stejnou techniku jako v tom seriálu, který moji cestu odstartoval. Říkala jsem jí, že si nemyslím, že je to moje vina, ale když jsem to měla opakovat nahlas, trvalo mi asi čtyřicet pět minut, než jsem tomu opravdu začala věřit.
Skoro hodinu, než jsem uvěřila, že to není moje vina, že jsem plnohodnotná bytost a že moje trauma nesnižuje moji hodnotu. Zároveň jsem se začala dozvídat, že spousta lidí z mého okolí má podobné zkušenosti. Ty pocity, které jsem měla, se u nich často opakovaly. To pro mě bylo silné.
Co bys vzkázala lidem, kteří si prošli podobnou zkušeností?
Nemůžete si za to sami.
Chtěla jsem, aby to bylo bezpečné pro všechny, protože kdokoli z týmu mohl prožít něco podobného.
Pojďme zpět ke skladbě INTENTIONS. Jak se po terapiích změnil tvůj vztah k tomu, jak by měla vypadat?
Po těch prvních terapiích jsem se k songu vrátila. Původně jsem se ho snažila dopsat v tom „bad bitch“ vibe, ale nešlo to. Nakonec jsem to uchopila jinak. Začíná to jako flirt. Sebevědomě a s energií. Ale pak se to láme. Najednou říkáš „ne“, chceš ten flirt stopnout, ale nejde to, protože ten druhý člověk odmítá přestat. Umlčuje tě líbáním, říká: „Prosím tě, já vím, že to chceš, vy holky to tak říkáte.“ Rozhodla jsem se, že to bude zpověď emocí.
Track doprovází i klip se silnou symbolikou. Jak nápad vznikl?
Nemám label, což znamenalo, že jsem neměla lidi, kteří by za klip zaplatili. Sama jsem nebyla v situaci, kdy bych mohla takový projekt financovat z vlastních peněz. Pak padla myšlenka, že bychom mohli zkusit sbírku na Doniu. Jenže to znamenalo, že budu muset jít se svým příběhem ven. Ani moje rodina nevěděla o tom, co se mi stalo. Ale věděla jsem, že to má smysl.
Doufám, že to pomůže aspoň pár lidem cítit se líp a případně i zahájit cestu vlastního hojení.
Jak probíhalo natáčení, kde je ústředním tématem právě sexualizované násilí?
Na natáčení bylo asi třicet lidí. Téma je samozřejmě hodně těžké, takže jsme vytvořili bezpečný prostor. Kdokoli mohl kdykoli odejít do připraveného safe space prostoru, když to na něj bylo moc. I já jsem měla momenty, kdy jsem to musela zastavit. Chtěla jsem, aby to bylo bezpečné pro všechny, protože kdokoli z týmu mohl prožít něco podobného.
Můžeš mi celý klip popsat?
Klip není explicitní. Jsou to spíš symbolické výjevy. Na konci dojde ke sjednocení obětí. V pozadí jsou postavy mužů, kteří se schovávají a skrývají, protože chtějí být neviditelní a schovat se před sílou, která může vzniknout spojením obětí. Pro mě to symbolizuje sílu spojení a zároveň boj proti devalvaci výpovědí obětí.
Jaké byly reakce?
Klip i EP budou teprve vycházet v listopadu, ale lidi, kterým jsem ho zatím pouštěla, jsou mile překvapení, jak ten song zní, že je profesionální a hezky udělaný. Když se zaposloucháš, pochopíš, že to není klasický rapový track. Většinu času zpívám. Jedna sloka je víc rapová, ale celkově je to spíš zpověď. Když se nad tím zamyslíš a pustíš si to víckrát, začneš chápat jednotlivé vrstvy a metafory. Až na konci ti dojde, o čem to celé je.
Myslím si, že to může rozvířit debatu. Předpokládám, že vzhledem k tématu nedostanu jen pozitivní reakce, ale i na to se připravuju v terapii. Učím se nebrat útoky osobně. Doufám, že to pomůže aspoň pár lidem cítit se líp a případně i zahájit cestu vlastního hojení.
Chtěla bys k vyznění klipu a textu INTENTIONS něco dodat?
Asi to, že je text o hledání cesty sama k sobě. O subjektivním popisu té situace skrze emoční prožitky, ne konkrétní detaily. Ukazuje, že je síla ve spojení, že na to nejsme sami.
Umělci mají odpovědnost. Formují mladou generaci a měli by přemýšlet nad tím, co posílají dál.
Jakou stopu bys chtěla, aby tvoje hudba zanechala?
Aby v lidech vyvolala chuť, aby byli nejlepší verzí sami sebe a nebáli se otevírat důležitá témata. Taky chci, aby cítili sílu ve spojení s ostatními. Protože jen skrze komunitu a nějakou blízkost dokážeme odolávat jednoduchým řešením jako jsou třeba právě drogy. Důležité věci totiž většinou nemají jednoduché odpovědi. Je potřeba se v nich trochu porýpat, aby člověk došel k pochopení.
Myslíš, že se v české hudbě o sexualizovaném násilí mluví dost?
Nemyslím. V české hudbě jsem to moc nezaznamenala. Ale záleží, co posloucháš. Jsem ale často znechucená, když slyším song, kde rappeři mluví o ženách jako o věcech. A pak si představím, že to poslouchá 12letý kluk, pro kterého je ten rapper vzor. Já to chápu, protože pro mě interpreti byli v dospívání něco jako bohové. A když takový člověk říká, že je žena jen objekt, ten kluk to převezme jako normu.
Hlavně si myslím, že jsme už dávno jinde. Umělci mají odpovědnost. Formují mladou generaci a měli by přemýšlet nad tím, co posílají dál.
Kam se obrátit, pokud potřebuješ pomoc?
- Bílý kruh bezpečí = 116 006
- Opatruj.se = rozcestník užitečných informací a tipů zaměřených na duševní zdraví
- ROSA = pro ženy, které zažívají domácí násilí, 116 016
- Národní linka pro duševní zdraví = pro dospělé a nonstop, 116 123
- Nepanikař = aplikace, která poslouží jako první pomoc
- ProFem = 608 222 277
