Jak a proč (ne)trestáme sexualizované a domácí násilí: Soudci se musí vzdělávat, lékař nemůže chybovat

V prvním bloku pak k příchozím promluvil také velvyslanec Velké Británie Nick Archer, který taktéž vyjádřil podporu všem obětem sexualizovaného a domácího násilí a zároveň byl znepokojen tím, jak jsou u nás takové skutky trestány a jak je k nim přistupováno.

Doporučeno

Proč jsme to nenahlásili. Český projekt rozšiřuje povědomí o problematice sexuálního násilí 2. prosince 2020 v 16:02

Realita trestání sexualizovaného a domácího násilí je alarmující

Druhý blok konference byl věnován realitě trestání sexualizovaného a domácího násilí a jako první v něm promluvila státní zástupkyně JUDr. Kateřina Jirásková. Příchozím odprezentovala statistiky, které nasbírala v letech 2018 až 2021 u Městského soudu v Brně, kde také působí. Během tří let prý tamní soud řešil 35 případů znásilnění a 35 případů domácího násilí.
 
Co se sexuálního násilí týče, 11 pachatelů bylo nakonec zproštěno viny, sedm pachatelů bylo odsouzeno k trestům ve výši 42 měsíců až 11 let. Nižší nepodmíněné tresty ve výši 30 měsíců až 3,5 roku dostalo 5 pachatelů a jeden obviněný nebyl odsouzen za znásilnění, nýbrž za opilství, které vedlo k tomuto činu.

Největším problémem jsou podle advokátky Kateřiny Jiráskové podmíněné tresty, k nimž bylo odsouzeno 13 pachatelů a které byly uděleny ve výši 18 měsíců až 3 roky se zkušební dobou 18 měsíců až 5 let. Takovým pachatelům je pak prý nejčastěji přidělen probační úředník, který kontroluje jejich chování, je jim nařízeno, že nesmí kontaktovat poškozenou a její rodinu (mnohdy je totiž pachatelem partner či známý) a v některých případech je jim nařízena i léčba.
 
Obdobně je tomu také v případě domácího násilí. Zproštěno viny bylo 6 pachatelů a s nepodmíněným trestem ve výši 4 až 7,5 let od soudu odešlo 5 pachatelů, přičemž některým bylo nařízeno sexuologické nebo protialkoholní ochranné léčení. „Jeden z pachatelů byl sadomasochista a svoji úchylku používal k trestání ženy,“ okomentovala rozhodnutí soudu Jirásková.
 

Podmíněné tresty za domácí násilí dostalo 18 pachatelů, a to v délce 18 měsíců až 3 roky se zkušební dobou 2 až 5 let. I dvěma z nich pak byla nařízena protialkoholní ochranná léčba nebo léčba ke zvládání agrese, která prý vede ke skvělým výsledkům a bylo by dobré, pokud by soudci léčbu nařizovali častěji.

Jeden pachatel od soudu odešel s trestem 300 hodin prospěšných prací a dohodou o zaplacení odškodného 50 tisíc korun. „Bylo to takové to znásilnění, kdy se oběť ráno probudila a měla pocit, že byla znásilněna. Ale 100% si jistá nebyla a čin oznámila až v souvislosti s jiným násilím, po delší době, takže se nepodařilo získat důkazy,“ dodala přednášející.
 
Státní zástupkyně pak zmínila ještě několik znepokojujících informací. Široká veřejnost si prý myslí, že domácí násilí si mají partneři vyřešit doma a že když se oběti nedožadují vyššího trestu pro pachatele, znamená to, že se nic nestalo. Není to tak. Oběti pouze chtějí být v bezpečí. Dalším překvapivým faktem pak bylo i to, že mírnější tresty ukládají ženy soudkyně. Proč tak konají však není známo.
 
Závěrem pak zaznělo, že nejdůležitější je vzdělat soudce, státní zástupce, ale také policisty. Soudci by se měli naučit rozhodovat se i bez řady znaleckých posudků a oběti by měli vždy vyslýchat odděleně, což se mnohdy neděje.
 
Slova se následně ujal vědecký pracovník na Právnické fakultě Univerzity Karlovy Jakub Drápal, M.Phil., Ph.D., který vysvětlil, jak vlastně podmíněné tresty fungují a jaká je jejich původní koncepce. Veřejnost se prý často domnívá, že podmíněný trest je tím nejmírnějším, je považován za výsměch společnosti, ale není to tak. O podmíněném trestu by se naopak dalo mluvit jako o tom nejpřísnějším. Není v něm totiž zohledněna zkušební doba, dohled a jeho délka je mnohdy více než dvojnásobná trestu nepodmíněnému.

Doporučeno

Až 80 % obětí sexuálního násilí zná pachatele. Často je jím někdo z rodiny, kolegů či „kamarád“, říká ředitelka proFemu (Rozhovor) 23. listopadu 2021 v 13:30

Oběti bývají očerňovány a nevěří se jim, míní forenzní psycholožka PhDr. Ludmila Čírtková, CSc.

Další řečnicí byla forenzní psycholožka PhDr. Ludmila Čírtková, CSc., která se na problematiku trestání dívá z pohledu viktimologie, tedy z pohledu oběti. Trestání pachatelů se tak přesunulo na druhou kolej a řešilo se právo oběti a právo na spravedlnost. Právě spravedlivý proces je totiž pro oběti to nejdůležitější.

Čírtková citovala bývalého ministra spravedlnosti Dolního Saska, který již v roce 2019 prohlásil, že „situace se horší“, a měl pravdu. V 90. letech 20. století byl odsouzen každý pátý pachatel, ale dnes je to pouze každý 13. pachatel. Soud případy sexualizovaného a domácího násilí dostatečně netrestá a pachatele mnohdy zprostí obžaloby z poněkud bizarních důvodů. Právě proto se oběti k podání trestního oznámení uchylují jen zřídka.
 
„Není pochyb, že opakovaně a dlouhodobě docházelo k fyzickému a psychickému násilí, ale poškozená nic nepodnikla, neodešla. To soud vede k nevyhnutelnému závěru, že ji takový druh soužití netrápil, možná jí dokonce i vyhovoval,“ přečetla forenzní psycholožka rozsudek jednoho z obvodních soudů v Praze, který přítomné v Senátu šokoval.
 
Čírtková upozornila i na to, že je velký rozdíl mezi tím, když soud případ zamítne in dubio pro reo, tedy že se nepodařilo prokázat vinu pachatele či chybí pádné a usvědčující důkazy, nebo tím, když oběti řekne, že je nevěrohodná, chovala se riskantně, dost se nebránila, vrátila se k tyranovi či se s problémem nikomu nesvěřila.
 
„Cesta od podání trestního oznámení k pravomocnému rozsudku se pro oběť může rovnat strastiplnému putování kolem světa za pokladem, ovšem s tím, že výsledek putování je nejistý. Co je třeba změnit? Jde o to, aby se oběti dočkaly korektního jednání ze strany orgánů činných v trestním řízení a aby se mohly spolehnout na to, že práva, která jim dává zákon, nezůstanou jen na papíře,“ dodala v závěru PhDr. Ludmila Čírtková, CSc.

Vzdělávání soudců je velmi důležité, myslí si veřejnost. Soudci to tak ale nevidí

Většina účastníků konference, včetně Mgr. Ludmily Vodákové a Mgr. Markéty Železné z Justiční akademie, se shodla na tom, že důležité je vzdělání soudců. K němu řekl pár slov i prezident Soudcovské unie ČR JUDr. Libor Vávra, podle kterého mají soudci vyhrazeno ke vzdělání 13 dní ročně, ale mnohdy si vyberou školení k problematice, které se věnují pravidelně. „Soudce se k případům znásilnění dostane v průměru jen jednou za tří měsíce, a nevidí tak důvod, proč se v této oblasti vzdělávat,“ řekl Vávra, čímž pobouřil přítomné.

„I kdyby se k němu dostal jednou za tři měsíce, není to málo, nemůžete říkat ‚jen‘,“ odporovala mu jedna z účastnic. „Když u akutního případu zasahuje lékař, také neodvede špatnou práci proto, že v ‚této oblasti není vzdělán‘,“ přidala se další.

Doporučeno

Zakladatelka projektu To po tom: Oběti nejčastěji popisují deprese, úzkosti a někteří i posttraumatickou stresovou poruchu 16. prosince 2020 v 14:48

„Vlezl si za ní do postele, zezadu se k ní přitiskl ztopořeným penisem. Ona nevěděla, co má dělat, zamrzla, a tak dělala, že spí.“ Senát vyslechl šokující příběh

K chování soudců a státních zástupců se ke konci konference vyjádřila advokátka Mgr. Ing. Jana Krouman, BA. Promluvila o případu, který jí utkvěl v paměti a na kterém lze jasně vidět, jak je vzdělání soudců a zástupců důležité.

„K tomuto případu došlo v rodinném domě. Devatenáctiletá slečna, která byla podle znaleckého rozsudku vyhodnocena jako lehce podprůměrně inteligentní, šla spát do svého pokoje, a když usínala, tak k ní přišel přítel její matky. Vlezl si za ní do postele, zezadu se k ní přitiskl ztopořeným penisem. Ona nevěděla, co má dělat, zamrzla, a tak dělala, že spí. On pokračoval, hladil ji pod noční košilí, mezi nohama, pak jí to prostě zezadu udělal a ona pořád dělala, že spí,“ začala vyprávět Krouman.

„Potkali se u snídaně a ona, k mému překvapení, podala trestní oznámení, neboť to vyhodnotila tak, že šlo o znásilnění. Je to typický příklad toho, kdy oběť netuší, co má dělat, ale podá trestní oznámení, protože ve své naivitě doufá, že to dobře dopadne. No a jak to s ní dopadlo? Na přítele matky byla podána žaloba za znásilnění ve stádiu pokusu. Proč to byl pokus? Prostě jí ho tam strčil, ale ona dělala, že spí,“ pokračovala advokátka s tím, že soud vůbec nevěděl, jak pracovat s informací, že oběť předstírala spánek.

„U soudu pak obžalovaný podrobně popsal, co a jak poškozené udělal, což se shodovalo i s její výpovědí. Zásadní rozpor byl v tom, že on tvrdil, že ona to chtěla, kdežto ona tvrdila opak. Pro oběť jsem požadovala oddělené výslechy, ale znalkyně to odmítla, že to oběť ‚vydrží‘. Oběť při výpovědi plakala a znalkyně to okomentovala tak, že ‚poškozená pláče víc než při znaleckém zkoumání, takže se to jeví afektovaně‘. Dále řekla, že ‚jí vadí, že poškozená hned nereagovala na něco, co nechtěla‘ a že ‚se psychický stav poškozené zhoršuje, protože o tom pořád mluví a připomíná si to‘. Nakonec dodala, že ‚si myslí, že to znásilnění nebylo‘,“ uzavřela Krouman.

Soudy podle ní vůbec neumí pracovat s odlišností těchto případů a neberou v potaz, že některé oběti na činy reagují zamrznutím. Právě to je prý nutné zanést do nové definice znásilnění.