Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Koupili unikátní vilu vsazenou do skály od 80leté paní ze Sicílie. Původně snili o tom, že si koupí starý dům a zrekonstruují ho od základů, ale později jim došlo, jak finančně i časově náročné by to bylo.
Pokud sníš o nemovitosti v Itálii, možná právě sicilské městečko Scicli bude tvým splněným snem. Toto okouzlující místo, zapsané na seznamu UNESCO, si zamiluješ na první pohled.
Pomalu plynoucí život, úzké kamenné uličky, barokní architektura, skvělé jídlo a atmosféra jako z italského filmu. Scicli je totiž známé i svojí kinematografickou historií. Natáčely se tu například některé scény s Monicou Bellucci z filmu Maléna. Jako v italském filmu se budeš cítit i v apartmánu Casa Blanca. Právě tento domeček ve skále koupila Blanka se svým partnerem Vítem.
Např.:
Lístok ZDARMA na linke Bratislava – Viedeň/Schwechat
, 30-dňová výzva s ChatGPT od Jazykového mentoringu ZDARMA
nebo 15 % zľava na nákup výživových doplnkov VOXBERG
„Prohlíželi jsme si různá místa na Sicílii, a když jsem narazila na Scicli, okamžitě nás okouzlilo. Máme malého syna, takže jsme hledali místo vhodné pro děti, ale zároveň i něco, kde to trochu žije. A Scicli je přesně takové. Je to menší městečko s několika krásnými náměstími, ale cítíte tu mladou energii, mnoho restaurací, barů, života. A co je nejlepší, většina turistů jsou Italové, téměř žádní zahraniční turisté, takže máte pocit, že jste opravdu objevili skrytý klenot.“
Blanka a Vít původně snili o tom, že si koupí starý dům a zrekonstruují ho od základu. Ve Scicli je mnoho nádherných ruin a starých staveb na prodej, které by se daly proměnit na něco výjimečného. Udělali si průzkum, prošli desítky realitních portálů a vytipovali si asi 15 nemovitostí. Mezi nimi byla i jedna vila zasazená do skály z 60. let 20. století. Nebyl to přesně ten „projekt snů“, ale rozhodli se jít na prohlídku.
„Právě při prohlídkách starších domů nám začalo docházet, jak obrovské množství času, energie a především peněz by bylo třeba do nich investovat. Mnohé z těch budov mají narušenou statiku a rekonstrukce na dálku by byla extrémně náročná, zejména když ani jeden z nás není odborník a všechno bychom se učili,“ říká Blanka.
Řekli si, že pokud je nic nezaujme, nechají to být. Potom navštívili vilu ve skále. Architektura domu vychází z místních tradic, jakými kdysi žili Sicilané. Jejich domy byly často součástí skal nebo jeskyní, což lidi přirozeně chránilo před horkem. „Když jsme do ní vstoupili, partner byl nadšený. Místo si nás úplně získalo.“
Ačkoli už byla rekonstrukce hotová, dodali jí nový dech. Přemalovali, kompletně vyměnili nábytek a dnes je to úplně jiný prostor, který nabízí doslova designové skvosty.
„Původně jsme chtěli koupit tu starou nemovitost za přibližně dva miliony korun, přičemž hotová a zařízená vila může být v cenách okolo tří až sedmi milionů korun. Záleží na velikosti a stavu. My jsme se vešli někde do středu, ale ještě jsme dali dost peněz do nábytku a rekonstrukce, přibližně milion korun. Každopádně, Casa Blanca má tři samostatné apartmány a terasu, takže je opravdu dost velká.“
„Jsme oba právníci a mysleli jsme si, že to zvládneme levou zadní. Na Sicílii je hodně byrokracie. Smlouvy se moc nemění, Italové na to nejsou zvyklí a peníze se posílají přímo notáři ještě před podpisem finální smlouvy. Čili pokud čekáš na hypotéku, může vzniknout problém, banky totiž většinou chtějí nejprve podepsanou smlouvu a až poté uvolní peníze.“
Přepisování elektřiny, vody a dalších služeb je podle Blanky kapitola sama o sobě. Velmi je překvapila situace s internetem. I když si nemovitost koupíš bez problémů, pro připojení k internetu potřebuješ italský bankovní účet. Bez něj to prostě nejde. Takže při poslední návštěvě si Blanka musela otevřít účet v italské bance, jinak by se k internetu ani nedostali.
Koupě domu na Sicílii je sice reálná a snadno zvládnutelná, ale je třeba počítat s tím, že jazyková bariéra a italská byrokracie mohou být výzvou.
Jazykový bariéra může představovat problém obzvlášť v takovýchto odlehlejších částech ostrova, kde se téměř vůbec nemluví anglicky. Pokud tedy zvažuješ podobný krok, Blanka rozhodně doporučuje mít po boku někoho, kdo ovládá italštinu. „I přes všechny překážky to však za to stálo. Scicli je kouzelné místo a pro nás se stalo druhým domovem.“
Pokud už jsi byl*a na Sicílii a vnímal*a kulturu místních, asi víš, že obyvatelům menších měst nic neuteče. Přesně tak to bylo i při koupi Casa Blancy. La dolce vita si nevybírá, a je úplně jedno, jestli jsi v bance nebo u notáře.
Celá jejich zkušenost byla vtipná. Jako právníci jsou zvyklí denně řešit několik transakcí, kde podpis smlouvy trvá maximálně 10 minut. Ale v tomto případě to byl úplně jiný zážitek a podle jejich popisu hotový obřad.
„Seděli jsme všichni spolu u notáře, kde začal číst celou smlouvu nahlas v italštině. Následně se četla ještě jednou, tentokrát v angličtině, protože jsem tam měla překladatelku. I když nám to mohla jen přetlumočit, na Sicílii to musí jít ‚oficiálně‘, takže celé čtení proběhlo doslovně a formálně. Seděli jsme tam tři hodiny, jen abychom si vyslechli celou smlouvu. Přestože jsme si ji už předtím důkladně prostudovali,“ vzpomíná s úsměvem Blanka.
Po podpisu si všichni podali ruce a připili si prosecem. Celé to mělo až rodinnou atmosféru. „Vtipné bylo, že to brali jako velkou událost, notář nás dokonce vyfotil, abychom měli památku. Já jsem si jen říkala, že tohle je skutečně transakce roku.“
Podobný zážitek měli i v bance při vytváření účtu. Blanka tam byla s překladatelkou, unavená po dni plném rekonstrukčních prací a vyřizování s mistry. Chtěla to mít rychle hotové. Místo toho se z toho stala téměř společenská událost. Přišli zaměstnanci z celé banky, ukazovali si fotky dětí, smáli se a probírali příjmení. Otevřít účet je pro ně malá oslava.
„Když místní zjistí, že kupujete a předěláváte apartmán, jsou z toho upřímně nadšení.“
Co se týče prodeje samotného domu, byla u toho i původní majitelka, 80letá paní Liliana. Celý proces zprostředkovala jejich realitní agentka, která si za to vzala poměrně vysokou provizi. Blanka zmiňuje, že v Česku něco takového neexistuje, ale na Sicílii to bylo téměř 10 %.
„Liliana bydlí severně od Milána a původně sem jezdila s manželem, ale ten zemřel a pro ni už bylo náročné cestovat. Proto se rozhodla dům prodat.“
Zdroj: Alexandra Hraskova/se svolením
Tradiční architektura a designové skvosty
„Dům pochází ze 60. let, rekonstruovali ho v roce 2009. Bylo vidět, že to dělali velmi citlivě a s vkusem. Byl pěkně zachovaný pískovec, kvalitně použitý mramor, dobře zvolené barvy. Stále působil velmi udržovaně a esteticky.“
To, co je na domě úplně okouzlilo, byl zvláštní pocit, který z něj člověk má. Například, když ležíš v posteli, nad sebou máš kámen, doslova kus skály, jako bys spal*a přímo v přírodě. Na první pohled by si možná někdo pomyslel, zda to není klaustrofobické, ale opak je pravdou.
„Je to nesmírně útulné a uklidňující. Jako když ten prostor člověka obejme. V tom domě jste úplně spojeni s přírodou, a zároveň se cítíte jako doma. Skála nad vámi působí jako zvláštní, neživý a zároveň živý organismus. Má v sobě určitou energii, která je velmi příjemná a uklidňující. Celý ten prostor působí harmonicky, přirozeně, a přitom velmi osobně.“
V interiéru je speciální nábytek. Něco si přivezli rovnou z Prahy a něco našli ve vintage obchodech ve Florencii. „Hodně věcí jsme skládali dost intuitivně. Vlastně jsme to dělali tak trochu opačně, než je běžné. Obvykle si člověk nejprve udělá detailní plán a až potom vybírá věci podle toho, jak zapadnou do místností. My jsme to měli tak, že jsme nakoupili věci, které se nám líbily, až potom jsme je ukládali tam, kde nám to dávalo smysl.“
Blančina myšlenka byla taková, že místo bude lákat především milovníky designu. Ti si mohou v Case Blance udělat například i teambuilding. Ubytuje se tam totiž až 14 lidí.
„Chceme, aby to nebylo jen o ubytování. To, co mě baví, je právě kreativní rozměr. Ráda bych, aby z toho do budoucna vznikl prostor i jako kreativní studio, například pro zahraniční či italské umělce. Aby to bylo místo setkávání, kde nemusíte jezdit za lidmi, ale oni přijdou za vámi. A zároveň jim můžeme ukázat místní kulturu a všechno krásné, co Scicli nabízí.“
Původně zvažovali, že si koupí chatu za Prahou. Přece jen je to blízko, člověk tam může kdykoli zajet. Ale pak si uvědomili, že s chatou je strašně moc práce. Viděla to i na své mamince, která neustále seká trávu, zametá listí a řeší všechno okolo. Představa, že by takto trávili víkendy, je příliš nelákala. Raději by jeli k moři, dali si gelato a užili si klid.
„A taky jsem nad tím přemýšlela i z pohledu syna. Jednou tam ten malý bude mít brigádu, bude tam běhat za děvčaty, zažije tam pěkné prázdniny s kamarády nebo s námi. Prostě krásné místo na vyrůstání.“ Postupně si uvědomili, že to není ani tak časově náročné. Z Prahy trvá let do Catanie dvě a půl hodiny, z letiště do Scicli jsi autem za další hodinu. Pokud vyrazíš ráno, na oběd jsi na pláži.
„Takže časově i finančně se to vyplatí. A ještě to může dělat radost i dalším lidem. To jsem si potvrdila teď přes víkend, když tam vezmeš návštěvu a vidíš jejich ‚wow efekt‘, tak znovu zažiješ ten moment, který jsem měla sama.“
Když to porovnali s koupí chaty u Prahy, Sicílie jim finančně vyšla asi o třetinu lépe. O kvalitě jídla nemluvě. „Jasně, že i v Praze jsou farmářské obchody, ale ceny jsou úplně někde jinde. Tam zajdeš do obyčejného supermarketu, koupíš rajčata, domácí vajíčka, mozzarellu, olivový olej a máš na stole luxusní a hlavně kvalitní jídlo. Tady musíš běhat po specializovaných prodejnách či restauracích, zaplatíš za to mnohem více.“
Dalším důležitým faktorem pro manžele bylo i to, že místní lidé nejsou otrávení z turistů. Na severu Itálie už turismus berou jako zátěž, ale v Scicli jsou stále milí, upřímně rádi, že někdo přijde, koupí dům a podpoří místní ekonomiku. „Ani my se nechováme jako turisté. Naopak, chceme být součástí komunity a života tohoto místa.“
Co se týká samotného ubytování, koupili vilku ve tvaru U, která je rozdělena na tři apartmány, přičemž každý má vlastní koupelnu a kuchyň. Od začátku věděli, že jeden apartmán si pravděpodobně nechají pro sebe, na vlastní věci, pro přátele nebo na art-rezidence. Zbylé dva budou pronajímat.
Každý apartmán má totiž vlastní kuchyň, koupelnu a terasu, takže jsou úplně oddělené. Rozhodli se, že jeden z apartmánů bude jejich „homebase“, místo, kam mohou přijet kdykoli, i narychlo bez toho, aby museli řešit termíny nebo vyhazovat nájemníky.
Byl to úplně přirozený krok. Jednak se tak alespoň částečně pokryjí náklady, a zároveň máme velkou radost, když někdo přijde a úplně ho to místo nadchne.
Blanka a Vít to mají tak, že přes léto chtějí být co nejvíce na tomto místě, zejména když má jejich syn prázdniny. Mimo sezónu, tedy na jaře a na podzim, plánují apartmány spíše pronajímat. Během léta apartmány nabízí k pronájmu, ale vždy si předem zablokují termíny, aby měli jistotu, že tam mohou přijet i oni.
„Je to takový vyvážený balanc, abychom si to místo mohli užívat jako rodina, ale zároveň, aby to žilo i tehdy, když tam právě nejsme. Zatím nám to pěkně funguje,“ dodává Blanka.
