„Vysněný feat? Jana Kirschner nebo Rišo Müller,“ sní slovenští punkáči Berlin Manson. V rozhovoru pro Refresher mluví o východoevropanství, plánovaném koncertu Kanyeho nebo podpoře squattů. Dozvíš se ale také, co jim v sobotu provedl Dušan Vlk.
„O potřebě alternativy dnes nemluví kapely, ale fašisté a staří miliardáři. A tahle deska je přesně o tom. O Elonu Muskovi, který před rozzuřeným davem křičí: ‚Hands up!‘, o řidiči Boltu, který dvanáct týdnů nespal, a o tom, že se jednou probudíme a zjistíme, že už nikdy nebudeme šťastní,“ napsali Berlin Manson při vydání svého posledního alba na Instagramu. V červnu jim totiž společně s Nobody Listenem vyšla deska Alternative für Disneyland.
Otevřeně politické texty jsou pro Berlin Manson typické. Ve svých textech tematizují východoevropanství (a prozření, že na tom zřejmě nebudeme nikdy tak dobře jako na Západě), nárůst fašismu, krizi bydlení nebo vyhoření.
Aktivismus propašovávají i do svých živých vystoupení, když na stage zvou iniciativy, kterým fandí. V rozhovoru pro Refresher mluví Adam Dragun a Patrik Nagy o podpoře Palestiny, pražských squatterů, ale také o tom, se kterými slovenskými legendami by si rádi zahráli. Nebo o tom, jak se dostala hláška z Refresheru na jejich merch.
Vaši poslední desku Alternative für Disneyland jste vydali společně s Nobody Listenem. Jak jste se poznali a jak ten nápad na desku vznikl?
Lidé vybrali 10 nejlepších rapových alb ever. První příčky tě asi překvapí
7. srpna 2025 v 10:00
Adam: Byla to náhoda. Moje přítelkyně měla fotit Annet X. Já jsem šel s ní jako mentální podpora a Annet X si s sebou zase vzala Jakuba (Stracha, aka Nobody Listen, pozn.). Tak jsme se sešli a celou dobu si povídali. On potom chodil na naše koncerty a v Bratislavě se poznal s Paťou. Jednou na koncertě v Praze řekl, že má zítra volné studio, jestli nepřijdeme. Tak jsme přišli a udělali jeden a půl tracku, podruhé jsme udělali druhý a půl tracku. A tak se to zamotalo.
Kdy se z toho stala deska?
Patrik: My měli desku v plánu. Ale když jsme s Jakubem dumali nad tracky, tak jsme se dohodli, že ta deska bude společná. Bylo to někde u něj ve studiu, u vínka.
Adam: Jinak bychom tracky s Jakubem museli odložit na později. Takže to najednou dávalo smysl.
Název Alternative für Disneyland je taková přesmyčka za AfD, německou krajně pravicovou stranu Alternative für Deutschland. Proč?
Adam: Víš, co mě hrozně fascinovalo? Když jsem poprvé slyšel název Alternative für Deutschland, přišlo mi to jako nějaký indie label. Jako kdyby tam měl vycházet punk nebo něco. Ale ne, je to prostě jedna z největších fašistických stran v Evropě. Fascinovalo mě slovo Alternative. Vždycky jsem ho vnímal pozitivně, ale nějakým způsobem na sebe nabírá negativní konotace: alternativní média, alternativní pravda, alternativní medicína. Všechno je jen negativní. Fascinovala mě ta dvojsmyslnost a tenze toho slova.
A Disneyland? Motiv Disneylandu nás provází už od začátku naší tvorby. Náš první track měl v názvu Disney také.
Kromě Nobodyho máte na kontě řadu spoluprací a featů, namátkou Katarzia, FVLCRVM, Edúv Syn... Kdo bude další, máte někoho vysněného?
Adam: Už nemáme, ale měli jsme.
Koho?Adam: Páni, já nevím, jestli to mám říkat. My jsme chtěli Janu Kirschner. Ale potom to nevyšlo.
Patrik: Já si myslím, že u nás se to spíš mění. V jakém období jsme, co se s námi aktuálně děje, co aktuálně rádi posloucháme. Podle toho se mění i featy. To, co jsme chtěli minulý týden, neznamená, že budeme chtít zítra. Možná Rišo Müller je ještě takový...
Adam: Ty jsi řekl, co zrovna posloucháme, ale my často ty, se kterými máme feat, neposloucháme. Spíš se nám nějak zalíbí ten člověk. Baví nás představa spojení. Ale Rišo Müller, to bylo super. Já bych chtěl feat s nějakou ne úplně známou kapelou, kterou máme rádi a je ze zahraničí. Už jsme se o tom párkrát bavili, když jsme třeba hráli v Berlíně. Vždycky jsme totiž dělali jen s lokálními lidmi.
Zmiňuješ koncert v Berlíně. Jedno z vašich hlavních témat je východoevropanství, které tematizují i vaše předešlé desky. Pociťoval jsi ho tam na sobě nějak, Adame?
Adam: Jo. Mimochodem, ten nápad s Poor but sexy (jméno poslední desky, pozn.) vycházel právě z toho koncertu v Berlíně. Já hodně mluvím mezi tracky, a tak jsem byl ve stresu, protože nejsem moc dobrý improvizátor v angličtině.
Před koncertem jsme si ze sebe dělali srandu, pili jsme a začali jsme napodobovat angličtinu s východoevropským přízvukem. Vtipkovali jsme, že jako jdeme na pódium a upozorníme všechny: „Sorry, když náhodou budu mít nějaké rasistické jokey, ale já jsem prostě barbar z východní Evropy a nevím, tak to tady chodí.“ Nakonec to na tom pódiu tak trochu bylo. Ukázalo se to nakonec jako dobrý způsob, jak komunikovat. Místo abys zakrýval svou nejistotu, ji naopak ukážeš. Bylo to při performance hrozně osvobozující. Od té doby jsem dost intenzivně přemýšlel nad svým východoevropanstvím v kontextu hudby.
A jak se to východoevropanství projevuje? Máš to nějak vypozorované?
Adam: Všichni jsme ve velkém krmení západní kulturou. Většina věcí, které máme, pochází ze západní kultury a je to v pořádku. Když tě něco fascinuje, začneš to sledovat zblízka. A čím víc zblízka to sleduješ, tím spíš se může stát, že zjistíš, že se to nedá úplně tak přenést jedna ku jedné k tobě. Například tě baví nějaké texty od nějaké kapely, ale zjistíš, že jejich zkušenost je trochu jiná a že musíš udělat nějakou mezifázi, reinterpretovat to na sebe.
Aktivistická pozvání vznikají organicky, dopředu je neplánujeme
Když jsem si dělala rešerši na tenhle rozhovor, našla jsem starou reportáž z Refresheru z koncertu, kde jste rozhazovali texty Marka Fishera. Na posledním pražském koncertě v Arše jste zase zvali na pódium aktivistky z ASAP Prague, aby propagovaly blokádu Pochodu pro život. Proč je pro vás důležitý nějaký politický rozměr?Adam: Není to tak, že bychom před začátkem každé sezóny seděli a spekulovali, co uděláme. Vzniká to organicky. Ta témata jsou věci, které nás zajímají a faktem je, že jako kapela máš větší visibility než jako aktivistický kolektiv. Mark Fisher byl spojený hlavně s našimi prvními nahrávkami. Trochu k nám přirostl, částečně i po té reportáži.
Jakto?Adam: Moderátor se snažil tu esej popsat a nějak se do toho zamotal, až vznikla šílená hláška. Když jsme dělali benefiční merch pro Vagus, což je neziskovka, která pomáhá lidem bez domova, dali jsme tu hlášku na zadní stranu triček, s čímž moderátor souhlasil.
Vyjadřujete také podporu Palestině, na pódiu na Pohodě jste měli vlajku na pódiu, Adam mluvil na happeninzích. Co vás přivedlo k tomu?
Adam: V punkových a levicových kruzích je kultovní kniha O Palestině od Ilana Pappého a Noama Chomského. Když jsem byl třináctiletý punkáč, viděl jsem na koncertě u stánku právě tuhle knihu. Od té doby jsem téma registroval. Po 7. říjnu přišla nejaktuálnější fáze, kdy se téma stalo mainstreamovým, ale pro mě nepředstavovala obrat. Bylo pro nás přirozené, že jsme se spojili s iniciativou Včera bolo neskoro, první výraznou propalestinskou iniciativou na Slovensku. Vlajka už je jenom symbolické gesto, které není potřeba přeceňovat, u kapel už je dnes běžná.
Nejlepší koncert roku? Happening, kde jsme hráli z auta
Hráli jste taky na happeningu za podporu pražského squattu Papírenská. Existují z toho videa, kdy za autem s vaší improvizovanou stageí dohlíží policisté. Jak se vám tam hrálo?
Adam: Bomba, nejlepší koncert roku!
Patrik: Já na žádné fotce ani videu nejsem, protože jsem seděl v dodávce.
Mrzí tě to snad?
Patrik: Vůbec. Většinou jsem rád, když nejsem na žádné fotce. Ale je škoda, že není zaznamenané, co se dělo uvnitř dodávky, protože tam všechno padalo. Čepovalo se tam pivo a vypínala se hudba. Absolutně tam nebyl nikdo, kdo by se staral o hudební techniku.
Adam: Kluci s DJ pultem byli uvnitř, my ostatní byli venku. Měli vevnitř úplně maličké místo, všechno jim padalo a lidé zvenku křičeli, že je to potichu a že to tam celé píská.
To zní, jako že to bylo jiné než klasický koncert snad úplně ve všem?
Adam: Přišli jsme a jedna organizátorka, říkejme jí třeba Beata, nám řekla, že sehnali obrovskou dodávku, že je tam fakt hodně místa. Ale že jim to na poslední chvíli zrušili a budeme mít jinou. Ukázala nám tuhle, která byla úplně miniaturní. Navíc tam byl uvnitř postavený bar a jen vzadu jsme měli sound systém, bylo to fakt mikro. Čekali jsme, že bude třeba nějaká zkouška, ale začalo to tak, že nám řekli: „Pojď, pojď, pojď, jdeš, jdeš, jdeš,“ auto nastartovalo, my jsme se drželi a jeli jsme. Byla to bomba.
Proč pro vás bylo důležité Papírenskou podpořit?
Adam: Protože ze squattingové subkultury pocházím. Hodně formující pro mě bylo období asi ve 13 letech, kdy jsme měli takový polosquatt v Košicích. Jedna osoba odtud držela také na Papírenské boj až do konce. Byl jsem i na demonstraci, kde jsem poznal další lidi z kolektivu a někde tam nás poprosili, zda bychom jim nezahráli na té party. Mně je myšlenka Papírenské „máš právo na město a něco s ním dělat“ blízká, přijde mi čistá a vždy ji rád podpořím.
Na Slovensku i v Česku o prázdninách hodně rezonoval plánovaný koncert Kanyeho Westa v Bratislavě. Nakonec tam nehrál. Co vás ale jako první napadlo, když jste se o tom dozvěděli?
Patrik: Kanyeho jsem nikdy neposlouchal. Nechci být radikální, ale styděl jsem se. On je jen člověk, který umí velmi dobře fungovat marketingově, ale taková věc absolutně nemůže ospravedlnit nacismus v jakékoliv formě. Takže pro mě to bylo smutné.
Adam: Člověk by si řekl, že idea génia, který má právo na víc věcí než normální člověk, umřela někdy v 19. století, ale ono ne, stále funguje. V momentě, kdy jsi dál od té rapové kultury, což já jsem, a vidíš, jak se někdo může pos*at z něčí „geniality“, tak…
Patrik: A ti nejlepší odborníci říkají, co přinesl pro tuto kulturu, že na to nemůžeme zapomenout. Nebo ty komentáře, kdy lidé říkají, že je to jenom hudebník a jeho názor je třeba oddělit od tvorby. „Ježíšmarja, jdeme si poslechnout tu hudbu, co řešíte, neřešte to.“ To nechápu. Vůbec to neumím pochopit. Myslím, že Slovensko je v takovém bodě, že takových lidí je většina.
Říká to něco o Slovensku?
Adam: Pak se chvíli mluvilo o tom, že má vystoupit v Praze, ne? Tak nevím, v jakém stavu to máte tady! Pro mě je možná nejzajímavější otázka, kdo bookne Kanyeho Westa za takové love na festival?!
Kde se v létě chystáte ještě zahrát vy?
Adam: Na UGOTe! Ty kokos, strašně se těším, už aby to bylo!
Patrik: Já nevím, kde hrajeme!
Letošní ročník UGOTu je zároveň poslední, který kurátoruje Dušan Vlk. Vzkázali byste mu něco na závěr rozhovoru?
Patrik: Že mě v sobotu neměl nechat ve štychu a neměl mě pustit s frajerkou domů.
Adam: Ukázalo se, že není jen dobrý otec, kamarád a rapper, ale je to i dobrý kurátor. A jako stařešina hudebního kurátorstva předal žezlo.
Patrik: Počkej, co je to ten kurátor, co dělal?
Adam: Vybíral kapely, které tam budou hrát.
Patrik: Jaj. Vybral, no dobře, dobře je vybral. A já nemůžu být kurátor?
Adam: Můžeš, vždyť sháněli kurátora.
Patrik: Jak to, že se to ke mně nedostalo? Vždyť já hledám práci! Nemám nic! Kdyby náhodou někdo o něčem věděl, tak full remote, umím všechno!
