Nepodarilo sa uložiť zmeny. Skús sa nanovo prihlásiť a zopakovat akciu.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Vyskytla se chyba
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
O problematice sexuálního zneužívání se v poslední době začíná mluvit víc než kdy předtím. Právě komunikace tohoto problému a vzdělávání veřejnosti by mohlo pomoci, aby společnost ohledně sexuálního násilí držela při sobě a vymýtily se tak nesprávné přístupy některých, jako je třeba sexuolog Radim Uzel.
V České republice také vzniklo hned několik organizací či profilů na sociálních sítích, které pomáhají obětem sexuální obtěžování. Před nedávnem jsme ti přinesli rozhovor s projektem Proč jsme to nenahlásili, který sdílí důvody, proč se oběti rozhodly tento trestný čin nenahlásit.
Dnes ti představujeme instagramový profil To po tom, na němž se lidé svěřují s tím, jaké pocity a emoce prožívali po znásilnění. Projekt To po tom zároveň také uveřejňuje důležitá fakta, která by mohla pomoci s edukací společnosti. Obětem sexuálního násilí také poradí, kde je možné vyhledat odbornou pomoc. Na několik otázek nám odpověděla zakladatelka projektu Viktorie V.
K založení projektu To po tom mě přivedla vlastní zkušenost se sexuálním násilím a hlavně to, jaký byl život po ní. Často jsem se setkávala s nepochopením a bagatelizováním, které mi nedovolovalo se se svou zkušeností řádně vyrovnat. Prostřednictvím projektu bych ráda poukázala na to, že sexuální násilí má tendenci prostoupit do všech oblastí života oběti, a proto bychom ho neměli zlehčovat. Řada lidí se v důsledku toho zdráhá vyhledat pomoc a svou zkušenost nenahlásí.
Zdroj: instagram.com/to.po.tom
Vedeš ji ty sama?
Projekt jsem založila v červnu 2020 a od té doby ho spravuji sama. Pomalu však dávám dohromady menší tým a společně na projektu začneme pracovat po Novém roce. Jsem studentka dějin umění se zájmem o architekturu a lidská práva.
Obětem může trvat i roky, než si uvědomí, že to, co prožily, nebylo v pořádku. S tím souvisí i malá informovanost o tom, co sexuální násilí vlastně je.
NAČÍST ČLÁNEK BEZPLATNĚ
Předplať si REFRESHER+ a získej další výhody
Tento článek dočteš bezplatně, ale s předplatným REFRESHER+ získáš přístup k více než 2425 zamknutým článkům a dostaneš další benefity.
Chodí ti hodně příběhů. Proč se většina lidí rozhodne tento čin nenahlásit?
Zastřešujícím důvodem nízkého počtu nahlášených případů je už zmíněná bagatelizace sexuálního násilí, kvůli které může obětem trvat i roky, než si uvědomí, že to, co prožily, nebylo v pořádku. S tím souvisí i malá informovanost o tom, co sexuální násilí vlastně je. Panuje představa, že sexuální násilí vždy doprovází nějaká forma fyzického násilí, ale méně lidí ví, že mu může předcházet i psychický nátlak, výhrůžky apod.
Důležitým faktorem je i to, že navzdory různým mýtům je v 80 % případů pachatelem někdo, kdo je oběti blízký. Tato skutečnost vyplývá i ze samotného projektu, v němž jen minimum příběhů popisuje napadení cizím mužem. Nahlásit pak např. svého kolegu, manžela, partnera, kamaráda nebo člena rodiny, vyžaduje mnoho odvahy. Dalším důvodem, proč většina znásilnění zůstane neoznámena, je i častý názor, že oběť je za něj do jisté míry spoluzodpovědná. To je mýtus, kterému bohužel stále věří mnoho lidí, včetně samotných obětí.
Jsou obětí sexuálního napadení také muži? Viděla jsem na tvém profilu spíše příběhy žen.
Ano, obětí se může stát kdokoliv bez rozdílu pohlaví, to stejné platí i u pachatelů. Mužských obětí je ale méně než ženských, a i v jejich případech je většinou pachatelem muž. Mohou se setkávat s posměchem, že měli sex s mužem, nebo že se nedokázali ubránit ženě a nejsou tedy ‚dostatečně mužní‘. Bývá pro ně pak mnohem těžší se svěřit, vyhledat pomoc a svou zkušenost oznámit policii.
Zdroj: instagram.com/to.po.tom
Pracuješ i s nějakými organizacemi, které pomáhají obětem? Nebo pouze poskytuješ terapii sdílením?
Přímo s nimi nespolupracuji, ale každého, kdo se se svým příběhem svěří, odkazuji na seznam organizací, na které se může v případě potřeby obrátit. Momentálně tedy projekt poskytuje jen terapii sdílením.
Lidé nejčastěji popisují deprese, úzkosti a někteří i posttraumatickou stresovou poruchu. Vnímají se jako pokažení a za svou zkušenost se stydí nebo se neprávem obviňují.
Jaké pocity lidé nejvíce prožívají ‚po tom‘?
V projektu nejčastěji lidé popisují deprese, úzkosti a někteří i posttraumatickou stresovou poruchu. Vnímají se jako pokažení a za svou zkušenost se stydí nebo se neprávem obviňují. Mívají strach z lidí, fyzické blízkosti a sexu (nebo ho naopak vyhledávají, aby získali pocit kontroly, který předtím neměli). Každý ale na trauma reaguje jinak a oběť ani její okolí by nemělo hodnotit, zda jsou její reakce přehnané nebo naopak nedostatečné.
Zdroj: instagram.com/to.po.tom
Jaké máš s touto stránkou plány do budoucna?
Primární snahou To po tom zůstává sdílení příběhů, pomalu ale zapojuji i informativní příspěvky, které mají za úkol problematiku sexuálního násilí dovysvětlit. Mým aktuálním cílem je sestavení stabilního týmu a odstartování webu. Pokud to bude možné, v budoucnu bych pak ráda realizovala větší osvětové kampaně.
Upozornit na chybu.
Pokud jsi našel nedostatek v článku nebo máš připomínky, dej nám vědět.
