Za projektem, který na Instagramu sdílí i příběhy obětí, stojí tým pěti studentů a studentek pod ochranným křídlem proFemu.
Po vzoru amerického projektu Why I didn’t report se pětice studentů z různých koutů vysokých škol rozhodla něco podobného spustit také u nás v Česku. Problematika sexuálního násilí jim již delší dobu ležela v žaludku, což vedlo k založení Proč jsme to nenahlásili, které vzniklo v létě roku 2020.
Zakladatelé věří, že právě šíření této problematiky a otevření diskuze o ní by mohlo vést k její detabuizaci a osvětě. Společně pak chtějí pracovat na společnosti, v níž je sexuální násilí nejen vnímané jako validní problém, ale také odsuzované a trestané v adekvátní šíři. V tom by měly pomoci i autentické příběhy, které studenti sdílí na webu i Instagramu.
Proč jsme to nenahlásili veřejnost edukuje nejen prostřednictvím výpovědí obětí sexuálního násilí, ale také sdílením statistik a faktů, užitečných publikací týkajících se této problematiky a ve spolupráci se společností proFem také nabízí případnou pomoc obětem či svědkům takovýchto činů.
Právě proFem se již od roku 1993 věnuje pomoci obětem sexuálního a domácího násilí a jejich tým je složen ze sociálních pracovnic, ale i právniček, které pomáhají obětem jak v rámci právního poradenství, tak i se samotnými praktickými kroky v případě trestního řízení.
O projektu Proč jsme to nenahlásili se REFRESHER pobavil také s jejími zakladateli, kteří nám odpověděli například na to, proč se rozhodli tuto iniciativu založit. „Popudem k rozjetí celé téhle kampaně pro nás bylo americké hnutí Why I didn't report, která na Instagramu a ve veřejném prostoru zveřejňuje příběhy obětí sexuálního násilí. Proč jsme to nenahlásili je tedy platforma, kde chceme dávat obětem možnost promluvit nahlas, a tím upozornit na stále přetrvávající problematiku tabuizace sexuálního násilí.“
Cílem Proč jsme to nenahlásili je edukovat okolí a šířit ve společnosti problematiku sexuálního násilí. „Chceme upozornit na problém, o kterém se podle nás nemluví dostatečně a nebo se o něm mluví nesprávným způsobem. Třetina české populace věří, že za určitých okolností si oběť za znásilnění může sama/sám, přestože víme, že vina je vždy na straně pachatele/pachatelky. Jenom mizivá část obětí nahlásí čin na policii a my se chceme zabývat právě tím, proč tomu tak je a zároveň vytvořit prostor pro diskuzi o tomto celospolečenském problému.“
S tím souvisí i jejich plány do budoucna, avšak některé z nich nám zatím zůstanou utajeny. „Online sdílení příběhů a edukace veřejnosti skrze výsledky odborných výzkumů či statistiky zůstane naším primárním obsahem i do budoucna, rádi bychom ale samotné plakáty s příběhy také fyzicky tiskli a dostali je na veřejná a frekventovaná místa v Praze, ale i mimo ni. Další plány si ovšem rádi necháme pro sebe.“
Tým, který za tímto projektem stojí, je tvořený pěti studenty z různých koutů vysokých škol. „Jsme pět studujících z různých koutů vysokých škol. Většina z nás se zná již několik let, a tak jsme začali jako skupina kamarádů a kamarádek, kteří mají podobné názory a chtějí něco změnit. Jmenovitě je v našem týmu studentka psychologie na UK Kristýna, budoucí produkční Jakub učící se na FAMU, Judita z UK zabývající se dějinami evropské kultury, studentka grafického designu na FaVU VUT Anastasie a Nela, jež dochází na AVU studovat intermédia.“
