Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Vaginismus často partnerům zcela znemožňuje pohlavní styk.
„Poprvé mě upozornila situace, kdy jsem během menstruace chtěla použít tampon a nešlo mi to. Nepřikládala jsem tomu ale velkou váhu, říkala jsem si, že to buď neumím, nebo že musím počkat až po prvním styku, a pak půjde lépe,“ říká Eva, která dnes už ví, že tehdy odhalila první znak vaginismu.
Až s prvním partnerem si začala uvědomovat, že bolest při každém pokusu o penetraci není normální a že její tělo na styk reaguje výrazně jinak, než očekávala.
„Nějaký čas jsem si myslela, že to k prvnímu sexu patří, a trvalo mi, než jsem zjistila, co je příčinou,“ říká. Eva postupně začala zjišťovat, že nejde jen o jednorázový nepříjemný pocit. Jak sama vzpomíná, byla naštvaná, že se o vaginismu dozvěděla pozdě, přestože je to téma, které se týká mnoho žen.
Zdroj: Pexels/Laker
V článku si přečteš:
Co je vaginismus a jaké může mít příčiny.
Jak tento problém ovlivňuje partnerský a sexuální život.
Co pomohlo Evě při řešení problému a zda se jí podařilo problémy překonat.
Jaká jsou doporučení uznávaného sexuologa.
Zda lze s vaginismem vést uspokojivý sexuální život.
„Vaginismus je stažení, kontrakce vaginálních svalů, respektive svalů poševního vchodu, které znemožňuje průnik do vagíny, a to nejen penisu, ale i prstu či gynekologických nástrojů,“ říká sexuolog Petr Weiss.
Eva se o svém problému začala otevřeně bavit s gynekoložkou až několik měsíců poté, co si uvědomila, že by mohla mít vaginismus. K jiným odborníkům, například k sexuologovi, nakonec nikdy nešla a rozhodla se zkusit léčbu sama.
Přidej se do klubu REFRESHER+
Co se dozvíš po odemknutí?
Co je vaginismus a jaké může mít příčiny.
Jak tento problém ovlivňuje partnerský a sexuální život.
Co pomohlo Evě při řešení problému a zda se jí podařilo dosáhnout bezbolestné penetrace.
Proč je pro Evu prakticky nemožné zažít one-night stand.
Jaká jsou doporučení uznávaného sexuologa.
Zda mohou páry vést uspokojivý sexuální život i bez penetrace.
„Snažila jsem se to vyřešit sama, pořídila si dilatátory, s kterými jsem pravidelně cvičila, a to dost pomohlo, i když několik prvních pokusů bylo velmi frustrujících, protože to jednoduše nešlo. Neméně důležité bylo naladit se na stejnou vlnu se svým tělem a získat jeho důvěru. Zní to asi zvláštně, ale pokud vám vlastní tělo nevěří, jak má pak věřit někomu jinému? Rozmluva, ujišťování a uvědomění, že pokud se tělu něco nelíbí, tak s tím hned přestanu – to všechno je během léčby velmi důležité,“ říká mladá žena, která o svém problému tvoří obsah i na sociálních sítích a snaží se tak pomáhat jiným ženám se stejným problémem.
Dilatátory jsou medicínské pomůcky různých velikostí, které se kromě jiného používají i při léčbě stavů jako vaginismus nebo bolestivý pohlavní styk. Pomáhají postupně a šetrně roztáhnout poševní tkáně a uvolnit pánevní svaly, což zvyšuje elasticitu, zlepšuje prokrvení a citlivost, a může umožnit pohodlnou penetraci (ať už tamponem, gynekologickým vyšetřením nebo pohlavním stykem). Kromě fyzických benefitů tato terapie pomáhá i psychicky, a to tím, že žena znovu získá kontakt se svým tělem, procítí, že může mít kontrolu a postupně si vybuduje důvěru v to, že penetrace nemusí být bolestivá.
Zdroj: Pexels/ Deon Black
S čím vaginismus souvisí?
Podle nejnovější klasifikace WHO (ICD-11) už nemluvíme o vaginismu jako o samostatné diagnóze, ale používáme širší pojem, a to porucha bolesti a průniku při sexu (sexual pain-penetration disorder).
WHO uznává, že problémy s penetrací nevznikají jen z jednoho, výlučně psychického důvodu. V praxi to znamená, že může být problémem kombinace fyzických i psychických příčin – od nedobrovolného stažení svalů pánevního dna, bolesti či předchozích nepříjemných zkušeností až po stres, strach nebo celkové napětí v těle.
Faktory, které mohou ovlivnit vznik vaginismu
nedobrovolné svalové kontrakce pánevního dna
bolest nebo předchozí bolestivá zkušenost
strach, úzkost nebo anticipační úzkost před sexem
psychické faktory
trauma
fyzické problémy jako endometrióza, infekce, po porodu, chronické napětí pánevního dna a podobně
Nejčastější příčiny bývají podle sexuologa psychogenní. „Může jít o nějakou traumatizaci, například sexuální zneužití nebo znásilnění v anamnéze, nebo o nadměrnou úzkost či strach z bolesti při penetraci, ať už jde o penis nebo jiný cizí předmět v pochvě,“ vysvětluje Weiss.
Zdroj: Pexels/Viktoria Slowikowska
Hlavní je, aby měla žena pocit, že má celé dění pod kontrolou.
Podle Evy u ní hrál největší roli strach a stres, zejména ten spojený se sexem. Právě tyto pocity byly tím, co u ní problém postupně vyvolalo. „Strach mám paradoxně z toho, že penetrace bude bolet, že otěhotním, že se v těle něco pokazí. S tím souvisí i stres, který se týká hlavně sexu,“ říká. Eva zároveň vysvětluje, že obecně existují i další možné příčiny, včetně fyzických, například porod, endometrióza či zneužití.
Už v úvodu Eva naznačila, že jí trvalo poměrně dlouho zjistit, co je vlastně důvodem jejího problému. Zajímalo nás, proč se o vaginismu stále tak málo mluví. Podle sexuologa je důvodem to, že vaginismus není tak častý problém jako jiné ženské sexuální dysfunkce. „Mnohem častější se u žen vyskytují například porucha sexuální touhy nebo problémy s orgasmem (anorgazmie), které jsou běžnější než samotný vaginismus,“ říká Petr Weiss.
Zdroj: Pexels/cottonbro studio
Vaginismus jako sexuologický problém může významně ovlivnit nejen sexuální, ale i partnerský život. Podle Evy byl její bývalý přítel velmi chápavý a podporoval ji, přesto však cítila, že její stav zasahuje do jejich vztahu.
„Vnímala jsem, že je to překážka, které čelíme společně. Samozřejmě, byly tam chvíle, kdy jsme z toho byli frustrovaní a já jsem si říkala, co je se mnou špatně, že sex by přece měl být jednoduchá a přirozená věc, a mrzelo mě to i kvůli němu. Ale nikdy jsem neměla pocit, že by mi to dával za vinu,“ říká.
Zažít one-night stand je pro Evu prakticky nemožné
Eva už pár let partnera nemá, ale nemyslí si, že by byl vaginismus tím hlavním důvodem. Za ten čas, co je sama, však vnímá, že to její intimní život do jisté míry ovlivňuje. „Nejsem typ, který by vyhledával one-night standy nebo něco podobného, a kvůli vaginismu vím, že je pro mě prakticky nemožné takovou zkušenost zažít. Potřebuji si k partnerovi vybudovat důvěru, než ho pustím dál, což si vyžaduje dost práce a poznávání z obou stran.“
Přestože se aktivně snažila, Evě se zatím nepodařilo dosáhnout bezbolestné penetrace. „Když jsem na tom aktivně pracovala, tak jsem pokroky vnímala a penetrace byla méně bolestivá, přesto se však styk zatím nikdy neobešel bez menší bolesti,“ říká.
Odborník vysvětluje, že léčba vaginismu je v praxi velmi postupná. „Terapeut vede pacientku k samostatnému nácviku poševního vchodu, k uvolnění i s použitím lubrikantů,“ vysvětluje sexuolog. Žena se učí nejprve zavést prst, následně dva prsty nebo dildo, a nakonec vibrátor. Cílem je, aby si osvojila zkušenost, že penetrace nemusí bolet, a později může tuto kontrolu přenést i do sexu s partnerem.
„Hlavní je, aby žena měla pocit, že má celé dění pod kontrolou. Úzkost a strach jsou často způsobeny tím, že žena nemůže regulovat hloubku ani čas penetrace a bojí se možné bolesti,“ říká sexuolog. Když žena sama rozhoduje, kdy a jak hluboko pronikne, může okamžitě přestat, pokud pocítí nepohodlí. Podle odborníka se problém sám od sebe nevyřeší. Ignorování může problém udržovat a dokonce se i zhoršit.
Zdroj: Pexels/ cottonbro studio
Vaginismus nezřídka vede až k rozchodům
Petr Weiss přiznává, že vaginismus negativně ovlivňuje i partnerské vztahy a nezřídka se stává, že vede až k rozchodům. Na druhou stranu, spokojený sexuální život nemusí být založen pouze na penetraci. „Měl jsem ale i páry, které velmi spokojeně sexuálně žily nekoitálně, to znamená bez soulože, a pomoc vyhledaly až ve chvíli, kdy chtěly mít dítě,“ říká odborník.
Při léčbě vaginismu je podle něj důležité, aby partner nebyl příliš aktivní. Měl by nechat celé dění, tempo a postupnost v rukou partnerky, která se učí kontrolovat penetraci. Po důsledném nácviku a překonání psychického bloku je možné, že se žena úplně vyléčí a může mít bezbolestný vaginální styk.
Nepříjemná jsou i rutinní gynekologická vyšetření
Vaginismus neovlivňuje jen sexuální život, ale například i průběh rutinního gynekologického vyšetření, které může být bolestivé nebo velmi nepříjemné. Bohužel, Eva se během let setkala i s netaktními poznámkami ze strany gynekoložky, které ji ranily.
„Kdykoli jdu na vyšetření, tak v předstihu upozorňuji, že mám tento problém, a vlastně se i omlouvám za to, že to nepůjde hladce. K vyšetření lékaři přistupují poměrně citlivě, ale vždy zaznívají komentáře či otázky na můj osobní život, které mi přijdou za hranou. Komentáře typu „No to vám asi dost komplikuje sexuální život“ a „Jak to řešíte s partnerem?“ mi připadají nevhodné, hlavně když téma sama neotevřu. Možná to zní jako drobnost, ale v situaci, kdy jste na tom křesle a podstupujete pro vás velmi nepříjemné a bolestivé vyšetření, vám tyto poznámky opravdu nepomohou,“ říká.
Podle Petra Weisse jde o velmi nepříjemnou a komplikovanou situaci. V praxi však gynekologové mohou použít menší, například dětské, nástroje, nebo zvolit alternativní způsoby, například anální vyšetření.
Důležité je vybrat si odbornici či odborníka, kterému žena důvěřuje a nebojí se s ním otevřeně komunikovat. Podstatnou roli hraje i dohoda a otevřená komunikace s partnerem, stejně jako doplňková terapie, která může léčbu podpořit. Ačkoli může být začátek náročný, většina žen dokáže po důsledném nácviku a správné podpoře postupně překonat strach a zkvalitnit svůj intimní život.
„Ženy, které se s tímto problémem trápí, jsou hrdinky a nejsou v tom samy,“ vzkazuje Eva ostatním ženám s vaginismem. Podle ní je důležité nedusit to v sobě a dostat, co cítí, ven – ať už rozhovorem s někým důvěryhodným, nebo alespoň zapisováním myšlenek. „Já jsem si například založila profil na Instagramu, kde toto téma rozebírám do detailu. Byla to pro mě forma terapie a zároveň spojení příjemného s užitečným. Pomohlo mi to lépe se seznámit s tématem, zpracovat realitu a zároveň můžu své zkušenosti a vědomosti sdílet dál, kde možná pomohou i ostatním,“ uzavírá.
