Dvacetiletá Lucie si na jaře vyslechla zprávu, kterou nikdo nechce slyšet.
„Rehabilituji, tvořím, čtu a těším se z maličkostí. Věřím, že i drobné radosti mají sílu proměnit den k lepšímu. Chci se smát blbostem, být tu pro někoho,“ popisuje své aktuální dny Lucie. Na jaře začala cítit silné bolesti hlavy, za kterými lékaři nejdřív viděli virózu. Když ale intenzivní bolest neustupovala a přidalo se zvracení, šla Lucie na podrobnější vyšetření. Diagnóza zněla: glioblastom mozku.
Když se Lucie ptám, jak vypadal její život před letošním březnem, krčí rameny a směje se. „Prostě normální holka,“ říká. V osmnácti se postavila na vlastní nohy, našla si práci v kavárně a potkala lásku. Jako tvůrčí a svobodomyslný typ působí na první pohled. Kolem krku má několik DIY šperků a pestré, expresivní malby její přítelkyně zdobí celou zeď za ní.
Chtěla by se vrátit do normálu a plánovat, co dál. Ale momentálně potřebuje terapii, kterou české zdravotní pojišťovny zatím – alespoň v praxi – nehradí. Léčebná metoda vyjde měsíčně na statisíce, proto teď prosí dárce na Doniu, aby jí s vysokými náklady pomohli.
Jde o „nejčastější a současně nejagresivnější mozkový nádor u dospělých,“ uvádí Masarykův onkologický ústav. Vzniká z gliových buněk, které chrání neurony, a je pro ně typické rychlé buněčné dělení. Proto je schopný rychle růst a vůči léčbě je zpravidla velmi odolný.
Lucko, kdy jsi zjistila, že nejsi zdravá? Jak vypadaly tvoje první příznaky?
Asi tři dny v kuse mě hrozně bolela hlava, úplně příšerně. Bydlím u rodičů přítelkyně, kterým jsem o tom řekla a shodli jsme se, že když to bude trvat déle, půjdeme do nemocnice na pohotovost. Šli jsme tam asi po týdnu. Nejdřív mi řekli, že to bude nejspíš viróza. Ale nelepšilo se to. Ta hlava byla nejhorší, ale zároveň začalo zvracení. Po asi dvou týdnech jsme šli znovu do nemocnice, kde nás poslali na neurologii. Čekali jsme snad do dvou do rána, pak mě poslali na CT. Tam se zjistilo, že mám něco na hlavě, takže si mě už tam nechali.
Za jak dlouho od prvního vyšetření ses dozvěděla diagnózu?
Hned den potom. Když jsem nastupovala do nemocnice, už věděli, že mám nějaký nález na hlavě, ale ještě se nevědělo, jestli to je nádor, nebo třeba nějaká infekce. Druhý den jsem šla na magnetickou rezonanci a tam už mi bylo sděleno, že jde o glioblastom mozku.
Jak se dá vůbec s takovou zprávou vyrovnat?
Vlastně jsem se pořád nesžila s tím, že mám rakovinu mozku. S tím se ani snad nedá sžít. Už si to uvědomuju, ale ještě pořád nejsem úplně připravená se s tím nějak víc potýkat. Vlastně asi ani není jak.
U mladých lidí s rakovinou bohužel není výjimečné, že jim lékaři úplně nevěří, nebo je neberou vážně. Nesetkala ses s něčím podobným?
Nejdřív mě poslali domů s virózou, ale tam mi vlastně neviděli do hlavy a ani jsem moc nevěděla, jak jim své potíže popsat, na co se zaměřit, protože jsem samozřejmě taky netušila, že to může být rakovina. Celkově jsem od doktorů zažila jenom skvělý přístup a ochotu. Moje doktorka zmínila, že ve 20 letech není úplně normální, že mi zjistí rakovinu mozku, protože se to stává spíš u starších lidí, ale byla na mě vždycky příjemná a milá.
Jak dál postupovala tvoje léčba?
Asi pět dní potom už jsem šla na operaci. Jenomže v mozku je ta operace těžká, takže mi tam ještě něco zůstalo. Po operaci jsem pak měla komplikace – nemohla jsem hýbat pravou rukou a pravou nohou. Zůstala jsem ještě zhruba měsíc v nemocnici a podstoupila jsem několik fyzioterapií. I teď mám ještě fyzioterapeutku doma. Aktuálně chodím pět dní v měsíci na chemoterapii, zbytek měsíce mám pauzu.
Co ti pomáhá vnitřně? Co ti dává nějakou podporu a úlevu v každodenním životě?
Teď jsem se docela našla v keramice, ta mě moc baví. Jinak nechodím moc nikam, protože rodiče přítelkyně jsou na mě hodně opatrní a mají o mě velký strach. Takže jenom takové ty běžné věci, mám psa a chodím na procházky s ním. Pak mě hodně podporuje moje okolí, spousta lidí se mnou chodí ven. Chodili za mnou i do nemocnice, takže to bylo hezké.
Nevyužíváš nějaké podpůrné skupiny?
Ne, mě terapie s dalšími pacienty moc nepomáhají. Chci se hlavně snažit vůbec nemyslet na to, že mám tu nemoc.
Teď čekáš na novou léčbu, na kterou máš vypsanou sbírku na Doniu. Co tě čeká, pokud se povede vybrat tvoje cílová částka?
Spočívá to v takovém batůžku, ze kterého vedou kabely, které se mi připnou na hlavu. Ty pak budou do mozku posílat nějaké šoky, aby tu rakovinu úplně zabily.
„Jde o inovativní metodu pro léčbu glioblastomu a dalších mozkových nádorů. Využívá elektrická pole k zastavení růstu rakovinných buněk a může pacientům významně prodloužit život. V mnoha zemích světa včetně Německa, Francie nebo USA je hrazena zdravotními pojišťovnami,“ uvádí Donio. Léčba přístrojem Optune TTF byla velmi čerstvě (1. října 2025) zařazena do úhradového katalogu Všeobecné zdravotní pojišťovny, ale aby pacient na terapii mohl dosáhnout, musí splňovat přísné podmínky. Podle zjištění MF DNES, která oslovila všechny nemocnice i pojišťovny, však v Česku dosud pojišťovnou hrazenou léčbu nezískal ani jeden pacient.
Napadá tě něco, co bys poradila nebo vzkázala mladým lidem, kteří taky onemocněli rakovinou a nějak se s tím vyrovnávají?
Asi aby chodili na všechny preventivní prohlídky u doktorů. A aby si hlídali svoje zdraví, protože je fakt důležité a nechcete o něj přijít.
