Lenka má k těžké manuální práci blízko už od dětství.
Co se dozvíš po odemknutí?
- Co obnáší práce ženy v betonárně.
- Jak se k tomu dostala a co vše má na starosti.
- Kolik peněz si tím dokáže vydělat.
- Proč jí vedoucí nejprve nosil snídaně a následně ji vyhodil.
- Jak na ni reagují muži v práci.
- Zda jí pomáhají s těžkými materiály a jak se před ní baví.
- Jaké cíle má se sociálními sítěmi.
Beton, železo, prach, kameny, lopaty a těžká fyzická práce. Tyto výrazy popisují pracovní prostředí, které si většina lidí asi spojí s muži, Lenka je však důkazem toho, že když máš něco opravdu rád*a, můžeš dělat prakticky cokoliv. Podle jejích vlastních slov ji to nikdy netáhlo do kanceláře nebo do čistě ženského kolektivu, ale k betonu a železu.
- Jak se k této práci dostala a čím se vyučila.
- Jak ji vedoucí poslal domů poté, co zjistil, že začala chodit s kolegou.
- Kolik si touto prací vydělá.
Vyučená cukrářka a někdejší hokejistka svou netradiční práci v betonárně poctivě dokumentuje na sociálních sítích, kde si za krátký čas dokázala vybudovat celkem silnou komunitu fanoušků.
O tom, jaká je práce v betonárně, kolik si tím vydělá, jak na ni hledí mužští kolegové a jak řeší různé komentáře pod jejími fotkami a videi, popsala Refresheru mladá žena ze Slovenska v otevřeném rozhovoru.
Jak si můžeme představit tvou práci? Čemu se věnuješ?
Vážu železo, stříhám železo, nakládám písky, dělám potřebnou práci v betonárně a podobně. Můj přítel pracuje jako hlavní strojník na míchačce, takže pracujeme spolu. Před rokem jsem pracovala i na jeřábu, ale to už nedělám.
Proč?
Nebylo to adekvátně placené, nabízeli mi 120 korun na hodinu.
Jak ses k tomu dostala?
Když jsem přišla do betonárny, nejdřív jsem trhala kopřivy (smích). Ale postupně mě kolegové zaučili, naučili zacházet s nástroji, vzala jsem do ruky brusku a brousila jsem betonová jádra a výrobky. Později mi vedoucí řekl, že si mohu vydělat víc, když si udělám certifikát na jeřáb. Dělala jsem tedy obojí, ale měla jsem velmi mnoho práce a zároveň mi nebyl zvýšen plat, tak jsem řekla, že od ledna nechávám jeřáb.
Byla ti manuální práce blízká už od dětství?
Pomáhala jsem tátovi doma, ale později mě to stále lákalo víc a víc do technického zaměření. Dokonce jsem si dávala i inzeráty, že hledám práci na stavbě. Ozval se mi vedoucí, že má pro mě práci, ale asi si myslel i něco jiného.
Jak to myslíš?
Po nástupu jsem každé ráno měla na stole snídaně, nějaký koláč a podobně. Když se dozvěděl, že jsem se dala dohromady s Lukášem (současným přítelem), tak mě vyhodil. Řekl mi, že už nemusím chodit do práce, že pro mě nemá žádnou práci. Ale práce bylo mnoho.
Jak jsi to řešila?
Volala jsem jednateli firmy, že mě práce baví a že bych chtěla pokračovat dál. Protože firma má dvě pobočky, přesunul mě tedy na tu druhou pod jiného vedoucího. Aktuálně jsem však zpět na pobočce v Topoľčanech.
Jak zvládáš fyzickou náročnost této práce?
Samozřejmě, jsou dny, kdy bych nejradši šla domů a odpočívala. Záleží na pracovním dni, co vše je nutné udělat.
Berou na tebe kolegové „ohled“? Pomáhají ti s těžšími náklady?
Vůbec. (smích) Berou mě jako rovnou. Jasně, že jsou kamarádští, milí a někteří mě nazývají „andělíček“, ale co se týče pomoci, tak maximálně mi přijde pomoct přítel. Neřeknou mi, že to je těžké, nech to tak, ale je to těžké, vezmi to za jeden konec a jdeme. (smích)
Kontrolují se nějak kolegové, když se mezi sebou baví a jsi jejich v blízkosti?
Haha, to vůbec ne, máme takový chlapský jazyk, nikdo nebere na nic ohled. Ale jak jsem ti říkala, já jsem raději v takovém kolektivu a v takové debatě, než abych měla mít kabelku přes ruku a tvářit se, že jsem nějak nadprůměrně inteligentní. (smích)
Co tě na tom nejvíc baví?
Beton, ohýbání železa a svařování. Skvělé bylo i pracovat na jeřábu. Je to však obrovská zodpovědnost. Když máš totiž náklad těžký 10 tun, je to náročné na psychiku, ale bavilo mě to. Dělala bych to dál, ale ne za takové peníze, jaké mi dávali. Jsem spokojená, ale víc se nadřu. (smích)
Kolik hodin denně pracuješ?
Běžně od 6:00 do 14:30, pokud je ještě něco potřeba udělat, tak i déle.
Aktuálně máme léto, teploty často stoupají nad 30 stupňů Celsia. Jak se pracuje v takovém počasí?
Léto může být opravdu náročné, ale stále se to podle mého názoru nedá srovnávat se zimou. Mně stačí, že je -1 stupeň Celsia, ale pocitově se mi zdá, že je mnohem nižší teplota. Máme takový přístřešek, kam chodíme na oběd, a je tam takový ohřívač, ke kterému se vždy přitisknu a zahřeju. A doma po práci jen čaj a deka. (smích)
A v rámci podmínek pro práci je lepší léto nebo zima?
Když všechno mrzne, je to horší. Ráda pracuju v teple, dá se normálně hýbat a nejsem zamrzlá. (smích)
Máš v brandži nějaké kolegyně?
Ne, ale vlastně já vždy vyhledávám mužský kolektiv. I když jdeme s přítelem někam za partou, tak já vždy radši sedím u chlapů, kteří se baví o své práci kamionistů, betonářů, jeřábníků a podobně. Ženské řeči mě nebaví.
Vzpomeneš si na nějakou nebezpečnou, možná zábavnou historku z práce?
Nebezpečná byla ve chvíli, kdy jsem pracovala na jeřábu, vylezla jsem do kabiny a rameno se začalo nekontrolovaně hýbat, přičemž to nešlo nijak vypnout. Naštěstí nikdo nebyl v těsné blízkosti a dalo se to potom do pořádku. Na vtipnou si vzpomenu hned, to bylo tehdy, když jsem si poprvé oblékla montérky. Přišla jsem k chlapům a říkám, jak to můžou vydržet, protože mě v rozkroku nemá co tlačit a i tak je to velmi nepohodlné, tak u toho jsme se hodně smáli. (smích)
Kolik si touto prací dokážeš vydělat?
Pokud odpracuji celý měsíc, což je nějakých 160 hodin, tak vydělám čistého přibližně 24 tisíc korun.
Je to v jiní betonáři jinak?
Určitě. Píší mi betonáři z jiných částí Slovenska a jejich platy se někdy pohybují i dvojnásobně od mého. Ale já kdybych si šla říct o víc peněz, tak by mě možná radši vyhodili, než by zvýšili plat. Ale nemyslím si, že je to proto, že jsem žena, ale spíše kvůli firemní politice, více se na lidi dívají skrz čísla.
Jaké jsou reakce ostatních lidí, kteří přijdou do betonárny a vidí tam pracovat ženu?
Není to nic zvláštního, většinou se jen diví, co tam dělám, ale obecně je to celkem v pohodě. Horší je to na sociálních sítích, tam mám různé zprávy a reakce.
Některá tvá videa mají i stovky tisíc zhlédnutí. Kdy jsi přišla s tímto nápadem a proč jsi s tím začala?
Facebook mám déle, Instagram jsem, popravdě, v minulosti asi třikrát stáhla a smazala. Neviděla jsem v tom smysl. Teď už mám i TikTok. Viděla jsem na sociálních sítích účty žen, které pracují jako kamionistky nebo elektrikářky a mají tam i 100 tisíc lajků. Moje povolání je taky netradiční a řekla jsem si, že i já bych chtěla být jednou influencerka a šla jsem do toho.
Měla jsi už nějaké nabídky na spolupráci?
Mnoho lidí si myslí, že dělám spolupráci a propagaci své firmě, ale to není pravda (smích). Měla jsem pár nabídek, šlo většinou o krátkodobé spolupráce, případně jsem psala některým firmám jako první.
Jak vnímají kolegové to, že chodíš po betonárně s telefonem a natáčíš se?
Už si na to zvykli (smích). Když mě vidí, že si někde opírám telefon, tak se jen pousmějí a neřeší to. Natáčím se buď sama nebo to dělá přítel. Videa si stříhám doma nebo v práci během pauzy. K tomu si ještě někdy vyrábím betonová srdíčka, která dávám kamarádům, ale oficiálně to prodávat nemohu, protože na to nemám živnost.
Jaké typy zpráv ti chodí nejčastěji?
Je několik kategorií. Jsou milé, podporné a povzbuzující zprávy, pak jsou takové, že jsi hezká, a pak jsou ještě takové, že ahoj a to je vše, jen jedno slovo (smích). Ale už mám čím dál více i debaty s jinými betonáři ze Slovenska nebo zahraničí, se kterými řešíme práci, co se kde jak dělá a podobně, to jsou dobré zprávy, určitě lepší než ty hloupé.
Všiml jsem si, že občas přidáváš fotku či video i v plavkách a podobně, přičemž pod tímto obsahem jsou i různé narážky na tvou postavu. Jak se na to díváš?
Nemám na nesmysly čas. Pokud vidím takový komentář, člověka zablokuji a komentář smažu. Pokud mi někdo napíše, že mám hezkou postavu, to beru, okej. Ale když vidím komentáře, že by tě bral a podobně, tak to mažu a tečka. Na sociálních sítích mám i své děti a je mi to nepříjemné. Také často nahrávám pro fanoušky videa, kde rázně zdůrazňuji, že všechny podobné komentáře budou smazány a lidé zablokováni. Raději porostu pomalu.
Máš se sociálními sítěmi konkrétní plán, možná nějakou rubriku či speciální obsah?
Určitě bych se jednou chtěla živit sociálními sítěmi a být influencerka. Ale ne hned a ne tak, abych nic nedělala. Chci mít svou srdíčkovou výrobnu, točit videa pro lidi a mít z toho radost, samozřejmě být sama sobě šéfem.
Neuvažovala jsi někdy o tom, že odejdeš dělat toto řemeslo do zahraničí, kde jsou určitě vyšší platy?
Sen by to byl pěkný a vlastně i přemýšlíme s přítelem o tom, že když moji dva synové vyrostou a budou samostatní, velmi bych chtěla jít pracovat do betonárny v zahraničí.
Sleduji, že i když jsi v prašné betonárně, dbáš na svůj vzhled, jako řasy, make-up či obočí. Není to v tomto prostředí trochu kontraproduktivní?
Jasně, že je (smích). Nejvíc si potrpím na řasy, které chci mít, ale zároveň jdou postupně vždy rychle dolů, protože se hrozně práší, potom mě pálí oči a podobně. Ale je to zase jen o lidech a komentářích, nejprve řešili řasy, potom make-up, potom obočí, potom vlasy a teď mi chodí zprávy, kde mám montérky a proč nedodržuji BOZP a chodím v kraťasech.
Můžeš na takovém místě chodit v kraťasech?
Mám na nohou pracovní boty, nosím rukavice a v případě potřeby i přilbu. V létě tu každý pracuje v tričku a kraťasech, takže jestli na sobě mám tílko a šortky, nebo tričko a dlouhé kraťasy, je asi v zásadě jedno.
