Nikdo z nás nemá rád odmítnutí. Vzbuzuje v nás pocit, že jsme v něčem selhali. Pocit, že nejsme úplně bezchybní, a to je těžké přijmout. Život ale neskončí, když nás odmítne náš crush nebo nás nevezmou na pracovní pozici, která se nám zdála perfektní.
Odmítnutí. Slovo, které v sobě nese negativní význam. Je z něj cítit bolest a nejistota. A přesto jde o jednu z nejběžnějších lidských zkušeností. Odmítnutí k životu jednoduše patří. Nevyhneme se mu, ale můžeme se ho naučit přijmout.
Každé odmítnutí nás donutí přemýšlet nad tím, co doopravdy chceme. Často pak přijdeme na to, že ty na první pohled „perfektní“ věci vůbec nebyly pro nás. Pojď se s námi podívat, jak pracovat s tím, když se před tebou zavřou dveře.
- Proč odmítnutí skutečně bolí
- O jeho výhodách, které tě překvapí
- Jak skrze odmítnutí růst a posouvat se
- Jak odmítnutí zpracovat
- Jaká jednoduchá cvičení ti mohou pomoct
Odmítnutí bolí. A to doslova
Výzkumy ukazují, že se v našem mozku překrývá prožitek sociálního odmítnutí s fyzickou bolestí. Pokud silně prožíváme odmítnutí, třeba při vzpomínce na nedávný rozchod, v mozku se aktivují oblasti, které běžně reagují na fyzickou bolest. Mozek tedy na emoční zranění reaguje podobně, jako kdyby šlo o fyzické zranění.
Roli ve vnímání hraje i genetika. Psychologové*psycholožky z univerzity UCLA přišli na genetickou vazbu mezi citlivostí na bolest a na odmítnutí. Nositelé konkrétní varianty genu OPRM1, který je spojený s vyšší citlivostí na fyzickou bolest, zároveň vykazují větší citlivost na sociální odmítnutí.
Jinými slovy, odmítnutí opravdu „bolí“, a to nejen obrazně, ale i neurologicky. Takže až tě příště někdo odmítne a ty budeš mít pocit, jako bys dostal*a ránu, tak si nemusíš říkat, že jsi přecitlivělý*á. Tvůj mozek ti jednoduše posílá zprávu, že tě něco zasáhlo.
Lidé, kteří odmítnutí snáší hůř
Nikdo si neužívá odmítnutí, existují ale lidé, kteří jsou vůči němu více citliví. Neustále kolem sebe hledají předzvěst toho, že budou odmítnuti. I maličkosti v nich vyvolají pocit, že o ně nikdo nemá zájem a že se od nich jejich blízcí vzdalují. Situace, nad kterými by někdo mávnul rukou a nezabýval se jimi, pak řeší velmi intenzivně a dávají jim přehnanou hodnotu.
To potvrzuje i studie od American Psychological Association, která říká, že tito lidé mají tendenci špatně interpretovat chování druhých a běžně překrucují jeho význam. Často reagují zraněně nebo vztekle.
Zvýšená citlivost na odmítnutí se také pojí s pochroumaným duševním zdravím. Běžné je nízké sebevědomí, úzkosti nebo deprese. K tomu se přidávají i chronické pocity nedostatečnosti, které vedou k sociální úzkosti a izolaci.
Problematické je také navazování a udržování kvalitních mezilidských vztahů. Pocity nedostatečnosti a strach z odmítnutí totiž nutí lidi, aby se vyhýbali emoční intimitě a vztahy ukončovali, aniž by k tomu měli doopravdy důvod.
Odmítli tě. Jak to zpracovat?
Nepříjemné pocity a bolest z odmítnutí nejsou věčné. Existuje ale několik tipů, které ti můžou pomoct najít na situaci něco pozitivního a vše zpracovat.
1) Zaměř se na svoji identitu
Jedním ze zdravých způsobů, jak odmítnutí zpracovat, je zamyslet se nad vlastními hodnotami a identitou. Když máš jasno v tom, kdo jsi a co chceš, odmítnutí tě sice zasáhne, ale rychleji se z něj dostaneš.
2) Přistupuj k sobě s citlivostí
Není výjimečné, že v tobě odmítnutí spustí vnitřního kritika*kritičku, který šeptá, že nejsi dost dobrý*á. Ten hlas ale není tvoje realita. Odmítnutí neubírá z tvé hodnoty. Zkus hlas utišit tím, že k sobě budeš přistupovat s citlivostí a mluvit stejně, jako bys to dělal*a s nejbližším člověkem. Psycholog Thomas Smithyman doporučuje napsat sám*sama sobě dopis. V něm si vyjádříš pochopení a podporu, což ti pomůže snížit hladinu stresu a zlepšit emoční regulaci.
3) Nedrž v sobě emoce
Ve chvíli, kdy tě odmítnutí zasáhne a ty budeš mít pocit, že se kolem tebe všechno hroutí, zastav se a pořádně nadechni. Pojmenuj a přiznej si emoce, které v tobě situace vyvolala. Máš právo na to být smutný*á, frustrovaný*á nebo naštvaný*á. Důležité je dát všem pocitům volný průběh. Nic v sobě nedus.
4) Dej si péči
Věnuj se nějaké aktivitě, která ti udělá radost a zvedne náladu. Nemusí jít o nic složitého, stačí třeba vyrazit na procházku do přírody nebo si zajít zaplavat. Nebo zavolej svému kámošstvu a vyrazte někam spolu.
5) Rozhodni se, co s tím dál
Když opadne prvotní šok, vzniká prostor pro volbu. Zapřemýšlej nad tím, co ti odmítnutí dalo a co se z něho můžeš naučit. Odmítnutí neznamená, že tvoje životní cesta končí. Jde jenom o změnu směru.
Emocionální ventilace
Cvičení: Najdi bezpečný způsob, jak emoce vypustit. Vykřič je do polštáře, vytancuj je nebo dej do nějaké kreativní činnosti.
Sebeláska v praxi
Cvičení: Udělej si seznam pěti věcí, které na sobě máš rád*a nebo na kterých jsi pyšný*á. Až budeš hotový*á, tak si je nahlas přečti.
Perspektiva zvenčí
Cvičení: Představ si, že tvůj nejlepší kamarád*ka čelí stejnému odmítnutí. Co bys mu*jí řekl*a?
Odmítnutí = Nové možnosti
Odmítnutí může být signálem, že daný vztah, práce nebo sen prostě není pro tebe. To neznamená, že jsi selhal*a, ale ukáže ti, že před sebou máš stovky dalších možností. A ty se nakonec promění v tvoje nové sny a životní cíle, které ti dají mnohem víc než původní plány.
Nevzali tě na vysněnou pozici? Chápeme, že to bolí a prvotní myšlenka, která ti prolétne hlavou, je, že jsi na pozici přece dokonalý*á, tak proč jsi ji nedostal*a. Následuje úzkost, pochybnosti, strach, že možná nic lepšího nepřijde. V ten moment je klíčové se zastavit a připomenout si, co všechno umíš a kdo opravdu jsi.
Odmítnutí tě může motivovat podívat se na to, co vlastně chceš. Byla to doopravdy vysněná pozice? Nebo už ses na ni upnul*a jen ze zvyku nebo ze strachu, že jiná nepřijde?
Někdy máme tendenci zvolit si jednu konkrétní příležitost a brát ji jako jedinou správnou. Odmítnutí nás může vyvést z komfortní zóny a otevřít nám oči. Donutí nás, abychom se podívali do vlastního nitra a odpověděli si na hlubší otázky: Chci jít tímhle směrem dál? Kde bych mohl*a být spokojenější?
A ano, třeba se jenom ujistíš, že se chceš svého cíle držet. Nebo ti do cesty přijde příležitost, která tě změní a až si za pár let vzpomeneš na to, co nevyšlo, budeš za odmítnutí vděčný*á.
Journal prompts
Zmiňovali jsme výhodu psaní dopisů. Psaní ti může pomoct zpracovat věci, které ještě nejsi připravený*á říct nahlas. Místo, abys utíkal*a před myšlenkami a nepříjemnými emocemi, se je naučíš bezpečně pojmenovat a pochopit. A to všechno v pohodlí vlastní postele nebo tvojí oblíbené kavárny.
Co přesně ve mně tohle odmítnutí spustilo? Cítím smutek, vztek, stud, zklamání? A co to možná říká o mých vnitřních očekáváních?
Byla tahle příležitost (vztah, práce, situace), o kterou jsem přišel*a, opravdu v souladu s tím, co si přeju, nebo jsem se jí držel*a jen ze zvyku či strachu?
Kdy jindy jsem zažil*a odmítnutí, které mě nakonec posunulo někam lepším směrem? Co mi to tehdy dalo?
Jaký prostor vzniká tím, že tenhle vztah skončil nebo situace nevyšla?
Kdybych se na tuhle situaci podíval*a očima člověka, který mi přeje to nejlepší, co by mi řekl?
Co všechno mi v životě vychází? Za co jsem vděčný*á?
Odmítnutí se může stát zrcadlem, které nám ukáže, kde jsme sešli z vlastní cesty. Anebo dveřmi, které se zavřely jen proto, aby se jinde mohly otevřít jiné. A za nimi tě třeba čeká něco mnohem lepšího.
