- produkty a služby určené pro osoby starší 18 let
- sex, nahotu a jiný nevhodný obsah
- násilí, krev nebo obsah nevhodný pro citlivé povahy
Na začátku ho zaujala estetika provazů. Dnes patří mezi nejvýraznější tváře české BDSM scény. S Ondřejem Monhartem (alias Krutý Sever) jsme mluvili o stereotypech spojených s BDSM i otevřené komunikaci.
Monhart se stylizuje do role popularizátora BDSM, který se snaží vyvracet mýty a tabu spojené s BDSM praktikami. Když se poprvé setkal se shibari, netušil, že ho provazy úplně změní.
Jeho práce není o extrémech, ale o respektu a bezpečí, a to jak v intimitě, tak v běžném životě. Propojuje v ní tradiční umění provazů s bodyworkem, psychologií a tantrou, čímž otevírá dveře k novým způsobům vnímání sebe i druhých.
Asi nejrozšířenější (mýtus) je to, že je BDSM o sexu a o bolesti. Je velmi rozšířená představa, že jde o orgie, kde do sebe zúčastnění bijí vším, co mají po ruce. Sex ale pro drtivou většinu lidí není motivací, proč praktikují BDSM.
- Jaké jsou hlavní mýty spojené s BDSM
- Co jsou benefity praktik
- O rizicích spojených s neznalostí
- Jak s partnerem*partnerkou komunikovat zájem o BDSM
Vaše cesta k shibari (technika BDSM) začala v roce 2019. Co vás na této disciplíně zaujalo?
Prvotní motivace byla estetika. Provazy umí krásně zdůraznit linie těla. A je to velmi častá motivace lidí, kteří v tom začínají. Pak postupně nacházíme další rozměry.
O jakých rozměrech mluvíte?
Jde o komunikaci a napojení se na jiného člověka. Během shibari probíhá něco naprosto hlubokého, důvěrného a intimního. Ta hloubka prožitku ale vůbec nemusí být sexuální. Zároveň se učíte pojmenovat si své hranice, vytyčit si je a udržet.
Zmiňoval jste stereotypy spojené s BDSM. Které jsou podle vás nejrozšířenější?
Asi nejrozšířenější je to, že je BDSM o sexu a o bolesti. Je velmi rozšířená představa, že jde o orgie, kde do sebe zúčastnění bijí vším, co mají po ruce. Sex ale pro drtivou většinu lidí není motivací, proč praktikují BDSM. Je tam také ten narativ, že všichni musí být oblečení v latexu, což vůbec není pravda.
Další mýtus je, že cokoliv dominant řekne, tak submisiv poslechne. Devadesát procent těchto DS vztahů je o tom, že submisivní člověk chce být submisivní pro svého partnera*partnerku. Je to na jeho vůli a je tam velká péče.
Co je tedy motivací lidí pro praktikování BDSM?
Když si vezmu lidi, kteří ke mně chodí na sessions, ti chtějí primárně vypnout a odpočinout si. Chtějí se vytrhnout z dnešního uspěchaného světa. Spousta z nich také hledá komunikaci. To, že vytvoříme bezpečný prostor, kde jsme si schopní navzájem důvěřovat a odhalit se, nemusí být vůbec sexuální.
Proč si podle vás široká veřejnost myslí, že je BDSM spojené s násilím nebo i s psychickými poruchami?
Ze statistik vyplývá, že v BDSM komunitách není větší procento lidí s psychickými poruchami. Vstupuje tam element submisivních jedinců, které veřejnost často vidí jako zraněné lidi, kteří potřebují, aby jim někdo říkal, co mají dělat. Ale to tady neplatí, protože taková představa nebere v potaz komunikované hranice a vzájemný respekt. Je to čistě z neznalosti, proto je důležité ukazovat, jak naše komunita funguje.
Hodně tu funguje ten narativ z 90. let, kde se zobrazovali lidé na fetiš parties a samozřejmě na tom má velkou roli pornografie.
Jak byste popsal BDSM komunitu?
Zahrnuje úplně všechny sociální vrstvy bez rozdílu. V tomto prostoru jste si rovni. Celé BDSM je založené na konsentu, komunikaci a hranicích. Hodně si povídáme.
Jedna z mých krásných vizí je, že dospívající dostanou alespoň pár hodin sexuální výchovy ve školách. Já sám jsem dělal několik přednášek pro dospívající a opravdu často stačí hodina, kdy si s nimi otevřeně povídáte.
Vidíte zde nějaké nebezpečí spojené se zkoušením praktik bez vzdělání?
To, že lidé nevnímají sféru komunikace předem. Řídí se scénáři z pornografie. V běžném životě to samozřejmě funguje úplně jinak. Budu to ilustrovat třeba na dušení a škrcení. Je to extrémně nebezpečná praktika a ano, 9 z 10 žen ji miluje, ale za předpokladu, že se provede správně.
A když se provede špatně?
Pokud nevíte, jak na to, tak se váš partner*partnerka může rozkašlat nebo může dojít i k horšímu scénáři, a to jenom proto, že je tlak vyvíjený na špatnou část krku. Přijde jedna špatná zkušenost. A o co hůř, ona se ta špatná zkušenost velmi pravděpodobně stane mezi 15. až 20. rokem, kdy člověk začíná experimentovat v těchto oblastech a zdrojem vědomostí je pro něj pornografie. Pak se to s ním nese dál. Všechno to vyplývá z nedostatečné edukace v této oblasti.
Můžete mi vyjmenovat nějaká další rizika spojená s tím, že člověk praktiku neovládá, ale i tak ji zkouší?
Záleží, na jakou praktiku, ale všeobecně lidé podceňují riziko ublížení „na mysli“. O co rizikovější a více sexy věci provádíme, o to větší je možnost, že se to může zvrtnout. Obyčejná session se velmi snadno může zvrhnout ve velkou SEBEterapii a vypustit ven mnoho, co si neseme v sobě.
Pokud jde o zranění na těle, tak samozřejmě mnoho nástrojů pracuje se silou, švihem, bondáží a naše tělo má jen určité limity, co vydrží. Rákoska může snadno odskočit, ruka se může překroutit, odkrvení končetin může skrýt jiná vážnější poranění. Všeobecně je potřeba ke všemu přistupovat s patřičným respektem a vědomě pracovat s tím, že ona sexy část má na druhé protiváze stejné riziko.
Jak dlouho je bezpečné být takto svázaný?
Záleží na mnoha faktorech a zkušenostech všech zúčastněných. Dá se uvázat extrémně pohodlný úvaz, kde vás nelimituje nic a užíváte si pocit jako v peřince. Různé části těla pak snesou různý tlak a každý člověk reaguje jinak například na odkrvení, na bolest, na různé pozice těla. Standardní session bývá v průměru kolem 40 až 60 minut, ale může být i kratší nebo výrazně delší. Bezpečné je to, dokud to oba máme pod kontrolou. Víme, co se děje a dokážeme o tom spolu komunikovat.
Co byste doporučil lidem, kteří si vázání i přes rizika chtějí vyzkoušet sami doma?
Nebojte se komunikovat, co zrovna v každý moment cítíte a nepodceňujte, jak silné to celé může být. Stačí málo a jednoduché věci. Čím více půjdete „na sílu“, tím spíše se může přihodit něco špatného.
Zmiňoval jste, že negativní zážitky vychází z nedostatečných vědomostí. Dalo by se to nějak změnit?
Jedna z mých krásných vizí je, že dospívající dostanou alespoň pár hodin sexuální výchovy ve školách. Já sám jsem dělal několik přednášek pro dospívající a opravdu často stačí hodina, kdy si s nimi otevřeně povídáte. Proberete s nimi, jak komunikace funguje v reálných situacích a vysvětlíte konsent. Všechno totiž vyplývá z nevědomosti a nedomyšlených důsledků.
Ovlivňuje vnímání BDSM společenské stigma?
Velmi, protože už samotná hranice toho, co je BDSM, je daná společenskou náladou. V dnešní době už pouta u postele nikoho moc nepřekvapí. Když přišlo 50 odstínů šedi, tak se nálada ve společnosti naprosto změnila. Vytáhlo to téma BDSM ven. I když zrovna tam jste viděli spíš domácí násilí než konsensuální BDSM. Myslím, že za 10 let se to zase posune a vázání bude úplně běžné. Třeba jako nějaká forma meditace.
Zmiňoval jste komunikaci. Co dalšího může sloužit k vytvoření bezpečného prostoru? Jak ho sám během vašich workshopů vytváříte?
Já hodně rád mluvím o tom, jak to celé může být nebezpečné. Říkám, co všechno se může stát. Je zásadní si přiznat, že děláme aktivitu, která má rizika. Pomáhá i vědomý dotek. Lidé nejenom ví, že tam s nimi jsem, ale také cítí, že jim aktivně věnuji pozornost. Aktivně a vědomě být je asi z 80 procent cesta k tomu, aby se člověk cítil v daném prostoru bezpečně.
Předpokládám, že také probíhá následná péče.
Samozřejmě, ale myslím si, že není úplně vhodné to rozdělovat, protože aftercare je součástí session. Měla by to být naprosto přirozená součást. Je to dobré pro obě strany, aby si ujasnily, co se vlastně dělo. V drtivé většině spousta věcí dozní až v průběhu dní, takže je dobré zůstat v kontaktu. Pak provést jenom takový rychlý check-in, jestli je všechno v pořádku. Dělá to hrozně moc. Ale v dnešní době všichni spěchají a nemají na to čas.
Tím se ale podle mého intimita vytrácí a stává se něčím hodně vzácným.
My jsme si ji udělali vzácnou. My si ji totiž nedovolujeme. Nevědomky si ji odpíráme, protože si vždycky najdeme něco „důležitějšího“, co má zrovna přednost. Ale ono stačí třeba 10 minut denně. Potíž je i v tom, že si často myslíme, že se intimita rovná sex. Je to mnohem širší téma. Proto se lidé začínají čím dál tím víc obracet do sebe.
Mnoho BDSM praktik umí v těle rozjet stejné procesy, které se dají přirovnat k několika hodinám běhu nebo posilování, ale zaberou třeba jenom tři minuty.
Může tedy BDSM být cestou sebepoznávání?
Určitě. Obrovskou. Mně pomohlo pojmenovat spoustu principů o mně samotném. Poznat nějaké druhy mých charakterových vlastností a osobnostních rysů. A pojmenovat je. Zároveň jsem se naučil pojmenovávat mocenskou dynamiku, jak funguju vůči ostatním a jak oni fungují vůči mně.
Už to, že si k sobě někoho pustíme takhle blízko, nám otevře nějaké nové dveře do vlastního nitra. Aktivně nás nutí pracovat s vlastními hranicemi. Spousta lidí neumí říct, co už jim není příjemné. Neuvědomují si to v rutině. V nastaveném režimu, který je někdo naučil, se totiž zcela vytrácí prostor pro ně samotné.
Jaké jsou další benefity praktik?
Je to velmi instantní způsob, jak si naplnit nějakou svoji potřebu. Mnoho BDSM praktik umí v těle rozjet stejné procesy, které se dají přirovnat k několika hodinám běhu nebo posilování, ale zaberou třeba jenom tři minuty.
Pomáhají saturovat několik potřeb najednou. Je to intimní prožitek, který sdílíte s někým dalším. Spousta lidí tam cítí svobodu, která vyplývá z toho, že teď mohou být kým chtějí, protože je nikdo nesoudí. Je spousta malých fetišů nebo kinků, které si člověk v běžném životě nedovolí, protože se bojí nepochopení nebo odsouzení okolí. Ale na fetiš akcích je jedno, jakou máte sexualitu, gender nebo záliby. Dokud se to týká vás, je tam konset všech zúčastněných a neporušujete pravidla dané akce, je to každému úplně jedno.
Jak s tím strachem pracovat a jak vlastně otevřít toto téma s partnerem*partnerkou?
Největší podíl má paradoxně ten druhý člověk. Jde o to, aby nás chtěl vyslyšet a abychom se nebáli otevřít. Poradil bych, abyste s tím nečekali. Pokud něco chcete a potřebujete, tak čím déle to budete držet v sobě, tím více to pro vás bude frustrující. Samozřejmě je dobré to nějak dávkovat, ale vztah by měl už od začátku být o tom, že jsem schopný otevřeně říct, co se mi líbí. Zároveň by tam měl být prostor, abychom si mohli promluvit a zkusit najít nějakou společnou cestu.
Vidím tam i obavy z toho, že společnou cestu jednoduše nenajdeme a půjde o důvod k rozchodu.
Já se na to dívám třeba tak, že je nám spolu fajn, ale nejsme kompatibilní a asi to do budoucna nebude fungovat. Takže je čas se rozloučit. Jenomže to je hrozně těžké a my neradi děláme těžká rozhodnutí.
Zároveň jsme často vychováváni v tom, že je vztah o kompromisech. Jsou ale věci, ve kterých byste prostě kompromisy dělat neměli. Nemělo by tam být sebezapření. Je to o tom, jak umíme naslouchat a přebírat si informace, které nám partner řekne.
Pokud by si měl člověk z BDSM akce něco odnést, co by to mělo být?
Asi nadšení, což si naštěstí drtivá většina odnáší. Souvisí to s tím, že si dovolili a že překonali svůj strach. Také je příjemně překvapuje, že jsou akce naprosto bezpečné. Oni se totiž lidé i často bojí, že je tam bude někdo do něčeho nutit. Ale dojde jim, že je jenom na nich, co vyzkouší. Hodně z nás si na akce chodí jenom popovídat. Třeba na mojí první fetiš akci jsem většinu času trávil rozhovorem o účetnictví.
Máte nějaká doporučení pro lidi, které BDSM láká, ale mají strach z reakce okolí?
Česká scéna je strašně bohatá a plná skvělých akcí, které mají jasně daná pravidla, kam můžou třeba jenom nováčci a nikdo zkušenější se tam nedostane. Třeba v pražském Ateliéru je několikrát do roka Zajíc party. Veřejně o tématu mluví velké množství české BDSM scény.
Stačí se opravdu jenom porozhlédnout a přijít. Nejtěžší krok bývá ten první. Komunita určitě nikoho neodmítá, pokud je samozřejmě schopný fungovat konsensuálně. Naopak vylučuje každého člověka, který odmítá respektovat konsent a je nebezpečný pro své okolí. Takové lidi z akcí okamžitě vyvedou.
1) Všechno začíná komunikací – dopředu jasně řekni, co chceš vyzkoušet a co už je mimo tvoje hranice.
2) Nevycházej z porna – skutečné BDSM se neobejde bez přípravy a respektu.
3) Ber v potaz rizika – jsou techniky, do kterých by ses neměl*a bez znalostí vůbec pouštět.
4) Aftercare je součást, ne bonus – péče po akci pomáhá zpracovat prožitek, utužit vztah a zvýšit důvěru.
5) Začni pomalu a ideálně s vedením – vyhledej si workshopy, komunitní akce nebo člověka, který má potřebné znalosti.
