Taky jste si mysleli, že moudra, že partner si sex zaslouží a měli bychom mu ho dopřát, přestože zrovna nemáme chuť, zůstaly v hlubinách devadesátkových a nulkových časopisů? Tak to jste ještě neslyšeli nový díl podcastu Kundosaki a Ivany Kulhánkové.
V něm mimo jiné obě ženy na dotaz posluchačky, zda může mít styk s partnerem, i když zrovna nemá chuť, odpovídají přirovnáním k uvaření večeře.
- úryvek z podcastu Zpusy Club
Ukázku z jejich podcastu umístily na Instagram. Přestože se obě moerátorky ve videu smějí a vtipkují, mezi řečí podsouvají rady, které mohou vyznít nebezpečně. Jak by asi podobné žertování vnímaly oběti sexuálního násilí? Většina případů pochází právě od partnerů, každá desátá žena podle statistik ve vztahu zažila sexuální nebo fyzické násilí.
Podobná videa si mohou na Instagramu pustit i dospívající, síť je formálně přístupná od třinácti let. V zemi, kde se skoro polovina studujících ve škole nedozví o sexualitě vůbec nic (jak ukázal výzkum České středoškolské unie) a i ve zbylé polovině chybí informace o domácím násilí nebo konsentu, může být i Instagramové reelsko dvou dospělých žen se specifickým typem humoru zdroj prvních informací.
Korunu jejich radám ještě přidaly komentáře, protože kdo se ohradil, že sex mají chtít oba, dostal naloženo, že jde přeci o legraci, každý ví, že je to vtip, fuj hyperkorektní doba!
Jenže podobné vtípky pomáhají stavět pyramidu kultury znásilnění. Právě tímhle rádoby humorem totiž sex, který nechtějí obě strany, zlehčujeme a normalizujeme. A vytváříme tak podhoubí pro prostředí, kde je v pohodě někoho tlačit do sexu.
Různými hecovačkami, fóry, ale třeba i pokřikováním nebo nevyžádanými dotyky omlouváme vážnější věci jako je zneužití, znásilnění, sundání kondomu bez souhlasu a tak dál.
Znásilnění je mimochodem od letoška jakýkoliv sex bez souhlasu. A konsent, který dáváš pod tlakem, protože cítíš povinnost, není tak úplně dobrovolný.
Na nátlak zapomeň. Raději zvol ranní masturbaci ve sprše
Co ale dělat, když jeden z páru má chuť a druhý ne? V dlouhodobých vztazích taková situace nejspíš nastane. Naše libida ovlivňuje řada věcí: hormony, věk, stres, vztahy i práce, léky. Stejné libida? Spíš utopie.
Jak tedy situaci řešit v praxi? O tom mluví Petr Weiss v rozhovoru pro Deník N. Zapomeň na psychologický nátlak na druhého, to je cesta do pekel a akorát dospěje do stádia tělesného odporu, kdy se svého protějšku dotkneš a on*a dostane husí kůži. Do sexu nemůžeš někoho tlačit nebo nutit. Weiss situaci přirovnal k vysokohorské turistice. Když půjde vysokohorský průvodce a netrénovaný člověk z města, taky tempo přizpůsobíš tomu druhému. A praktická rada? Sexuolog doporučuje ranní masturbaci ve sprše, aby večer libido nerušilo.
Dobrý sex je takový, který chtějí oba a obě strany taky dávají souhlas svobodně, bez tlaku. Vždyť se na tom dohodli už i naši vládní představitelé a představitelky. Novela se protlačila i díky organizaci Konsent. Doufali jsme, že ta nás taky všechny dávno předtím naučili, že k sexu potřebuješ souhlas. Tak se pojďme konečně v roce 2025 na podobné „vtipy” vykašlat. Holkám za výroky alespoň posíláme red flag týdne.
