Česká televize minulý týden odvysílala reportáž o mladých, kteří utrácejí po kavárnách. Výdaje nám pak prý chybí třeba na bydlení. Pražské byty ale patří mezi nejméně dostupné v Evropě a kafe jako odměna v časech krize je dávno popsaný fenomén.
Nemáš na bydlení? Podle reportáže České televize za to možná můžou matcha a kafíčka. Alespoň tak ekonomickou situaci vykreslila v reportáži, která má mapovat ekonomické návyky generace Z. Ve reportáži mimo jiné padlo následující:
Úryvek z reportáže ČT ze dne 8. září
Realita je ale jiná. Aby si totiž mladý člověk v Česku mohl dovolit vlastní bydlení, nebude pro něj vůbec žádný rozdíl, jestli bude, či nebude popíjet matchu třeba každý den. Nebo dokonce dvě matchi denně.
Nejdřív trochu dat. Na pořízení bytu v Praze, kde byla reportáž natočena, potřebujeme podle nejnovějšího Deloitte Property Index celých patnáct průměrných ročních platů. To znamená, že pokud máš průměrnou mzdu, musíš 15 let šetřit a nekoupit si vůbec nic, aby sis mohl nebo mohla dovolit byt o velikosti 70 metrů čtverečních. Hůř na tom jsou už jen Athény a Amsterdam. Dlouhodobě se ve všemožných žebříčcích dostupnosti bydlení umisťujeme na předních příčkách. Třeba podle listu Politico jsme předloni drželi v nedostupnosti dokonce prvenství.

Mimochodem, kdyby vám tímhle „ale za nás to bylo jinak” chtěl někdo argumentovat u rodinného oběda: těch patnáct platů je mnohem víc, než bylo potřeba v dobách, kdy bylo dvacet nebo třicet našim rodičům. Pro srovnání: ještě před sedmi lety podle stejného indexu stačilo na byt platů jedenáct, v roce 2015 stačilo na byt v Česku platů sedm.
Ve svém komentáři pro deník Alarm Pavel Šplíchal spočítal: Průměrná garsonka stojí pět a půl milionu, průměrné sójové latté 90 korun, takže bys bez latté musel*a být 61 111 dní. S toustem za 160 by to pak bylo asi 22 tisíc dní bez takových radostí a lup, za 60 let a 3 měsíce máš na garsonku.

Fenomén rtěnky
Fenoménu, které ve druhé části reportáž mluví, se říká Little Luxury trend (píše o něm třeba BBC), občas taky rtěnkový index. Ten říká, že v časech krize, kdy si nemůžeme dovolit třeba bydlení a další větší položky jako elektroniku, saháme po malých treatmentech, luxusu všedního dne. Jsou to třeba šminky, různá mejdlíčka, skin care, ale taky třeba právě dobrá kafíčka nebo fancy svačinky. Vysvětlení je jednoduché: V situaci, kdy nemáme na velké výdaje, si zkrátka o to víc chceme udělat dobře a hezky, odměnit se a saháme po tom, co nám naše rozpočty umožní.
Red flag týdne tedy posíláme všem těm, kdo někdy zahudrovali, že dnešní mládež utrácí za kraviny a nedošlo jim, že bychom si bydlení rádi koupili – jen na něj prostě nemáme. Ale to neznamená, že nemáme nárok na malé odměny a treats. Naopak si je chceme dopřávat o to víc. Tak nám je nechte.