Redaktor Refresheru Ivan strávil silvestr na frontě. V exkluzivní výpovědi říká, co se dělo pár minut před půlnocí a jak se dostal k ukrajinské rozvědce, která je „mozkem fronty“.
„Konečně jsem se trochu vyspal,“ povzdechne si redaktor Refresheru Ivan, který nocoval v jedné z centrál ukrajinské rozvědky v Bachmutu. S Ivanem jsme se spojili 1. ledna dopoledne prostřednictvím internetového hovoru, telefonický signál ve městě už dlouho vůbec není.
Posledních několik dní strávil redaktor Refresheru Ivan nedaleko fronty, kam přivezl humanitární pomoc.
„Na stůl jsme rozložili rybu a kuře, které tu teprve nedávno vesele běhalo. Ze Slovenska jsem dovezl šampaňské, ale připili jsme si jen kolou, popřáli si šťastný nový rok a 10 minut jsme koukali na Sám doma 2 s ruským dabingem. Potom už bylo třeba pracovat. Z fronty se začali ozývat velitelé a zábava skončila. Bylo to tak nenovoroční, že mě ani nenapadlo dát si nějaké předsevzetí,“ popisuje poslední hodiny roku 2022. Roku, který si navždy zapamatujeme v důsledku ruské krvavé agrese na Ukrajině.
V sídle ukrajinské rozvědky probíhal silvestr střídmě, vojensky. Nechybělo pozorné a disciplinované sledování novoročního projevu Volodymyra Zelenského, ve kterém prezident poděkoval všem obráncům Ukrajiny.
Ostřelování nočního Bachmutu bylo v poslední den roku mimořádně intenzivní. „Pokud bych byl tehdy venku, tak je hotovo,“ svěřil se Ivan.
Bachmutská rozvědka má na starost monitoring ruských pozic a postupu pomocí dronů. Kromě sledování pozice všech dronů v okolí koriguje také ukrajinský postup. Rozvědky přezdívají centrále „mozek fronty“.
„Nemohu říct, jak jsem se sem dostal, ale chodím se sem zahřát, odreagovat se od výbuchů a pokecat si s chlapy. Je to taková psychohygiena,“ překvapí Ivan, který „mozek fronty“ navštěvuje na pár hodin už několik dní.
Pro ukrajinské síly je podle něj zajímavé poznat se a povídat si s někým z jiné země.
Předchozí noci strávil Ivan v dodávce s humanitární pomocí. Pomáhá, kde se dá, párkrát měnil i defekty, a když se včera v sídle rozvědky snažil zamést, vysloužil si shovívavé posměšky.
Bachmut rozděluje říčka Bachmutka. Na druhém břehu jsou Rusové doslova na dostřel. Pozice při boji o část Opytne jsou do velké míry statické a ruské zóny se posouvají doslova o několik metrů. Poloha nepřítele je často nejistá. „Jeden voják mi říkal, že když přišli na pozici, zjistili, že doslova na druhé straně stěny byli Rusové.“
Do Rusy ostřelované části města, kde žije menší část civilistů, se už Ivan párkrát vydal přes vojenský ponton. Měl však velký problém vrátit se. Když se s kolegou ocitl asi 100 metrů za řekou, Rusové zpozorněli a začali je ostřelovat minomety. Utíkali zpátky a modlili se, ať je netrefí.
Vydat se na druhou stranu sotva dvoumetrové říčky je možné jen od 6:00 do 8:00 ráno. Pak Rusové začínají s „masakrální palbou“. Civilisté v bezprostřední blízkosti ruských pozic si na denní ostřelování paradoxně zvykli. „Když slyší vojáci palbu, lehnou si. Civilisté se procházejí jakoby nic. Smířili se se smrtí. Jsou odevzdaní. Nedává mi to smysl.“
Nálada v rozvědce je dnes charakterizována tlumeným optimismem. „Nastavení je v rámci možností super, i když je zde hrozně mnoho mrtvých i zraněných. Nevypadá to, že Bachmut padne. Spíše naopak. Když přes drony sledujeme ruské pozice, vidíme doslova mátohy sedící v zákopech obklopené mrtvolami. Nic nedělají, vysloveně čekají na smrt, když jim tam shodí Ukrajinci granáty.“
Ivan si důvěru ukrajinské rozvědky nezískal z minuty na minutu. Poté, co jim donesl humanitární pomoc a generátory, si ji musel budovat. Dnes si navzájem naprosto věří, a když se z pozic vrátí vojáci, bez ostychu si k němu odloží zbraně. „Mám pocit, že jsme si tady lidsky sedli. Jsme na jedné vlně. Dokážeme si popovídat úplně o všem. První den jsem si nemohl zvyknout na ticho. Rychle jsem se ale naučil, že je to správné ticho a vždy je pro něj důvod.“
Momentálně Ukrajinci nejvíce potřebují generátory, benzín a olej do nich, ale také jídlo a kvalitní teplé oblečení.
Přispět můžeš zde – SK73 0900 0000 0051 9791 4991
