Jedna z posledních kontaktních kampaní Andreje Babiše před druhým kolem prezidentských voleb se konala v Brně. A o kontakt s voliči rozhodně nebyla nouze.
Jalta je místem důležitých politických setkání. Ta ukrajinská, na Krymu, hostila v únoru 1945 konferenci zástupců Sovětského svazu, USA a Velké Británie, na níž se projednávalo poválečné rozdělení světa. Ta brněnská, na Dominikánském náměstí, zase v lednu 2023 nabídla předposlední kontaktní prezidentskou kampaň předsedy hnutí ANO Andreje Babiše.
Zpočátku se nezdálo, že by se mohlo jednat o sešlost, na níž by se jako před skoro osmdesáti lety sešli zástupci z „celého světa“. Ukázalo se však, že brněnský happening Babišova hnutí přitáhl pozornost voličů minimálně celého českého politického spektra.
Začátek akce ničemu takovému nenasvědčoval.
Poměrně klidná akce
Tým Andreje Babiše avizoval, že předvolební zabijačka s autogramiádou začne ve tři odpoledne. Počítalo s tím zhruba tři sta příznivců, kteří se na místo dostavili ještě před třetí hodinou. Nebyli ale jediní. Ve vnějším oblouku Dominikánského náměstí se začala formovat skupina s antibabišovskými transparenty. Tito lidé měli na sobě placky se lvem, znakem protikandidáta Petra Pavla.
„Podívejte se, kolik tady máte lidí,“ ukazoval v první z mnoha následujících slovních pří muž s transparentem skupince, která přišla podpořit Babiše. „My nemáme kompars, jako měl Pavel,“ reagovala se souhlasným mručením většiny kolem paní v důchodovém věku. „Jste švindlíři a podvodníci, že vám nevadí Nerudová!“ vletěl do debaty jako uragán další postarší pán, pročež nastal argumentační chaos. „My máme právo na svobodnou volbu.“ „Dejte mi důkaz, že jsem zaplacený.“ „Nerudová lže!“ „Vypadněte!“
Debata jednotlivců ale zbytek náměstí nechala chladným. Přímo naproti paláci Jalta totiž stály tři stánky, k nimž vedla poměrně dlouhá řada končící až v polovině náměstí. Ve velkém bílém stanu se rozdávaly knihy a brožury, tašky a čepice Sorry Jako a u něj se v poklidu čekalo na svařené víno. Ve stanu opatřeném logem hnutí ANO se teprve všechno připravovalo a poslední stan s logem Pilsner Urquell pod sebou skrýval dva reproduktory, stojan a mikrofon čekající na hlavní hvězdu odpoledne.
S blížící se třetí hodinou se horní polovina náměstí začala trochu zaplňovat a debaty mezi příchozími byly častější. „My chceme žít, my chceme mír, my chceme budovat. Lidi si berou úvěry, jsou zadlužení. Budou mít h*vno. Ukrajinci se tu roztahujou. A natočte si to! Vymažte to a dejte tam generála,“ gestikulovala směrem k voličům Petra Pavla žena. Patřila do skupiny podporovatelů, kteří se čas od času přidali k nesmělému provolávání „Babiš na Hrad“.
Změna přišla s politiky
Úderem třetí hodiny odpolední se ale situace změnila. Čím dál více lidí se začalo tlačit směrem ke stánkům, kde se očekával příjezd prezidentského kandidáta. Okolí kostela sv. Michala zaplnily kamery a lidé s fotoaparáty, další zase přilákal narůstající hluk. K přichystanému mikrofonu dorazila pět minut po třetí hodině odpolední místopředsedkyně hnutí ANO Alena Schillerová. Ač rodilá Brňanka, její příchod doprovázený jásotem podporovatelů jasně zastřel hvizd píšťalek protistrany.
Schillerová se ujala pozice jakési moderátorky. Hned navázala na nedělní debatu v České televizi, kam Andrej Babiš, přestože avizoval jinak, dorazil chvíli před začátkem a hned vyvolal kontroverzi. Na otázku moderátora Martina Řezníčka, zda by v případě útoku na Polsko nebo pobaltské státy poslal na pomoc české vojáky, uvedl, že určitě ne. V pondělí již však hovořil jinak a tvrdil, že jeho slova byla překroucena. Ostatně předvolební debata byla velkým tématem i mezi příchozími.
„V debatě to byly lži! Proto je důležité, abychom měli prezidenta, který bude říkat pravdu,“ burcovala Schillerová a skandovala heslo „Babiš na Hrad“. Jenže připravení Babišovi odpůrci, z nichž podle placek většina volila Petra Pavla, začali zvonit, hvízdat, klepat a pískat. Z oken protější budovy se v okamžiku vyvěsily transparenty „Pavel na Hrad“ a „Babiše do koše“. Dokonce i v oknech vrchních pater paláce Jalta se objevil znak lva Petra Pavla s nápisem PAVEL. Zvedly se vlajky NATO a začalo skandování. „Babišovci“ byli obklíčeni.
Ohlušující jekot byl navíc zdraví ne zrovna prospěšný. Narůstající počet příznivců i odpůrců společně s tlačenicí směrem ke stánkům způsobil nesnesitelné prostředí. Antikonfliktní tým, jenž se najednou v davu zjevil, chtěl situaci mírnit snahou o rozestupy, která však přišla vniveč. Svíravý pocit nedostatku kyslíku, včetně směsice pachů z vnitřností a svařeného vína visící v lednové zimě, příchozí uvěznil a Andrej Babiš se stále neobjevoval.
Máme tu červotoče
Lidé stáli v tlačenici už asi dvacet minut po původně ohlášeném příjezdu prezidentského kandidáta. Odpůrci navíc přitvrdili a vždy, když se jen trochu zdálo, že by „Babišovci“ mohli mít zvukově navrch, se ozval ohlušující klakson, který se rovnal lodní siréně. Zvuk srovnal se zemí všechny naděje na klidnou akci, hlavu bez bolesti a nulu lékařských zásahů. Dvě osoby v davu omdlely a musela jim být poskytnuta zdravotnická péče.
V časovém vakuu si lidé začali všímat osob stojících kolem. „Paní Schillerová! To je má kamarádka z Messengeru,“ vypráví nám nadšená fanynka, která se cílevědomě prodírala davem. „Hele, máme tu červotoče, bacha na něj,“ ukazoval na nás zase muž stojící přímo za námi, který zjistil, že jsme novináři. „Hlavně, ať něco nevyvedou,“ kontroloval nás.
Dlouhá chvíle spojená s nesnesitelným tlakem těl kolemstojících nicméně vzala za své a donutila jejich mysl soustředit se na sebe. Stánek hnutí ANO se pokusil změnit atmosféru pouštěním lidových písní z reproduktorů. Marně. „Tam ty blbečky na druhé straně bych nakopala do p*dele,“ nervózně konstatovala paní ve středním věku po další siréně. „Nikdy by mě nenapadlo, že budu dávat Babišovi hlas,“ otočila se posléze na své společníky s povzdechem: „To jsme dopadli.“
Za trvalého pokřiku „STB“ ze strany Babišových odpůrců se po dalších deseti minutách ujala mikrofonu Schillerová. „Babiš na Hrad,“ znovu skandovala směrem ke zhruba tisícovce podporovatelů. „Za takové dvě až tři minutky jej tady máme,“ zavolala slavnostně. Jenže ani po dalších deseti minutách nepřijel. „Kde je, k*rva, Andrej?“ lamentoval muž, jenž si v davu zapálil cigaretu. „Andrej“ byl naštěstí opravdu na cestě i se svou manželkou Monikou.
Konečně tady
Muž, na kterého všichni čekali, dorazil těsně před tři čtvrtě na čtyři. V momentě se kolem něj seběhli jeho podporovatelé, od nichž Babiše dělila jeho desetičlenná ochranka. Kandidátova řeč se držela nastaveného standardu z posledního předvolebního týdne: Babiš chce mír, ne válku. Generál Pavel je provládní kandidát, který válku chce. Proslov byl k tomu všemu neustále přehlušován protestujícími. Zdálo se však, že Babiše tato situace nevyvádí z míry, přestože se kvůli návalu kymácel stánek, pod nímž stál.
Jeho řeč byla ale na konci až zvláštně poraženecká. „Já chci být prezidentem všech. I těch, co nenávidí Babiše. Kdyby kandidoval Putin a Babiš, tak budou volit Putina. Tak mě pěkně ocitujte,“ vyzval média. „Některá média oslavují Pavla jako vítěze. No, tak vyhraje. Co se stane, když prohrajeme? Nic. Zůstanu předsedou hnutí! Stále budeme pracovat,“ konstatoval Babiš.
Během proslovu trvajícího skoro půl hodiny jsme hovořili i s táborem protestujících, který se z větší části skládal z mladých lidí. Dá se říct, že jejich složení bylo přesným opakem Babišových podporovatelů. Části z nich vadilo, jakým způsobem vedl bývalý premiér boj proti koronaviru, některým zase vadila kauza Čapí hnízdo. Společným cílem této několikasetčlenné skupiny bylo Babišovo nezvolení.
„Tahle malba začala vznikat v roce 2018 a původně to měl být vývin všech jeho kauz. Doufal jsem, že to nebude třeba domalovat, ale když se děje, co se děje, a po včerejším výstupu... Musel jsem,“ reagoval na náš dotaz, proč protestuje, malíř, jenž přinesl Babišovy kauzy namalované na kusu kartonu. „Bohužel nemám čas to domalovat, tak jsem aspoň dopsal básničku. Alespoň takto vyjádřím svůj názor,“ dodal.
Ve tvářích lidí z protestujícího tábora rostly úsměvy, když hromadně bučeli na bývalého premiéra. Bylo evidentní, že mají nad jeho příznivci převahu. Nic takového se během setkání příznivců Petra Pavla v Brně, kterých bylo minimálně čtyřikrát tolik, nestalo.
Divoký konec všeho
Situace se neobešla ani bez fyzických konfliktů. Podporovatelé Andreje Babiše se dostali do potyčky s mladými studenty a pankáči. Všechno nakonec vyřešily nadávky a pár strkanců. Podle Babišovy ochranky, které jsme se ptali, nebyly stejné výjevy během kontaktní kampaně neobvyklé. „Demokrati“, jak odpůrcům Babiše říkají, prý údajně provokovali i při návštěvě Jablonce nad Nisou.
To už se ale Andrej Babiš přesunul do stanu, v němž se servírovalo jídlo, a jeho voliči, obsloužení Schillerovou, Babišovou nebo samotným prezidentským kandidátem, od něj odcházeli spokojení se svou „prdelačkou“ nebo prejtem. Nastala ale zvláštní situace.
Jak ubývající dav podporovatelů postupně mizel, několik desítek neúnavných protestujících se dostalo do přímé konfrontace s bývalým premiérem. Zněly pokřiky „Už to zabal“, „Táhni z Brna“, „Vylez, kryso“ nebo „STBák“. Situaci jsme rozebrali s opodál stojícím pánem se svinutou žluto-červenou bikolórou s moravskou orlicí.
„Ta mladá generace, co furt jenom studuje vysoký školy a přecházijou z jedné na druhou, jenom nejdou pracovat, to je ono. My jsme za studia vždycky pracovali. Ale oni v životě ne!“ uvedl pan Jaroslav, bývalý učitel angličtiny na Vojenské akademii ve Vyškově, pro nějž je Babiš menším zlem. V prvním kole prý volil kandidáta SPD Jaroslava Baštu. „Pan Bašta nejlíp vyjádřil, co by bylo potřeba dál. Zásadní změny. My nemíříme dobrým směrem,“ tvrdil.
Pavel však pro něj není úplně nevolitelným. Jevil se mu jako zásadový a morální člověk. „Pan Babiš má ale za sebou osm let v politice a ukázal, že se začaly věci zlepšovat. Zvedl platy státním zaměstnancům, ve zdravotnictví a snížil deficit. Myslím si, že je také mírumilovnějším člověkem než pan Pavel. On je totiž příznivcem NATO, a to já si nemůžu pomoct, tady nemá být,“ dodal.
Během našeho rozhovoru, prakticky na minutu přesně v šest večer, kandidát Babiš za asistence četné ochranky kvapně odešel do přilehlého paláce Jalta, kde strávil večer v uzavřené společnosti. Jeho odpůrci si naposledy zatleskali a zakřičeli „Hoši, děkujem!“, jako bychom se ocitli na malém Naganu.
Ve vší té vřavě, nadávkách a rozhořčení jsme ale k večeru byli vráceni do reality paní Drahomírou, podle níž jsou v konečném důsledku důležitější věci v lidském životě než volba prezidenta. „Já nebudu volit nikoho,“ uvedla rozhodně a přiznala, že v prvním kole volila Andreje Babiše. „A víte proč? Je to smutný, ale protože mi přidal pět tisíc,“ neskrývala.
V druhém kole ho volit nebude, protože je z toho všeho prý „paf“. „Celej národ jej nenávidí, jelikož jim šlape na paty, ve světě je oblíbenej. To by nás mělo zajímat. Ten z NATO, to byl vyškolenej rozvědčík, darebák všech darebáků,“ řekla. „Ale já to už neřeším. Můj syn vyznává buddhismus, tak ten je úplně jinde, a když k tomu máte doma dítě, které má rakovinu, tak vás tyto p*čoviny vůbec nezajímají,“ dodala se slzami v očích.
Dominikánské náměstí zhaslo a utichlo.
