Jak to vypadalo na prvním občanském panelu Evropské komise?
V Evropské unii ročně vyprodukujeme 57 milionů tun potravinového odpadu v celkové hodnotě 3 bilionů korun. Jelikož si současně 36 milionů Evropanů nemůže každý druhý den dovolit kvalitní jídlo, členské země se zavázaly snížit plýtvání potravinami do roku 2030 o polovinu.
Nastoupené tempo je však nedostatečné a v Bruselu proto dumají, jak dál. Zatímco představitelé členských států pracují na právně závazných cílech, Evropská komise zorganizovala na téma plýtvání potravin i historicky první experiment v „přímé demokracii“.
„Do panelu jsme náhodným vytáčením čísel vybrali 150 lidí z 500 milionů Evropanů. To spíše vyhrajete v loterii! Jednomu klukovi jsme volali 6krát: pokládal nám telefon s tím, že je to určitě prank,“ říká Španěl Manex Rekarte, který pro komisi panel spoluorganizoval.
Náhodně vybraní občané se během dvou víkendů v Bruselu a jednom doma za počítačem zabývali do té doby zcela neznámými tématy, jako jsou podpora zemědělců, osvěta o sezónnosti potravin, harmonizace maloobchodních nařízení, zřizování potravinových bank či změna definice data spotřeby.
Experiment v podobě občanského panelu 150 lidí o plýtvání potravin má být jen první kapitolou dlouhodobého procesu. Již brzy zazvoní telefony dalším stovkám Evropanů, kteří budou pozváni k účasti na panelech o virtuálním světě a vzdělávací mobilitě.
Refresher se v Bruselu zúčastnil prezentace výsledků tří víkendových panelů včetně závěrečného emotivního hlasování, přičemž vyzpovídal i novopečené ambasadory boje proti plýtvání potravinami z Česka a ze Slovenska.
Češi a Slováci v Bruselu: „Chtěli laiky. To se jim také podařilo.“
Nápad na občanský panel vznikl po loňské konferenci o budoucnosti Evropy, po které si komise řekla, že symbolicky rozbije bariéru mezi byrokraty a diplomaty na jedné straně a občany na druhé. Sezení v mezinárodních skupinách měla simulovat legislativní proces a přiblížit procesy „odtažitého“ Bruselu běžným obyvatelům.
Účastníky vybírala komise na základě klíče, podle kterého měly největší země nejpočetnější zastoupení, přičemž nejmenší reprezentovali vždy alespoň dva zástupci. Výběr občanů odrážel i princip třetinového zastoupení mladých ve věku od 16 do 25 let. Další sociodemografické charakteristiky, které byly brány v úvahu, se týkaly úrovně vzdělání, místa bydliště a povolání.
Všichni účastníci kromě uhrazení nákladů dostali i diety v denní výši 90 eur (cca 3 000 korun). Česká republika se dočkala sedmičlenné reprezentace, sousední Slovensko vyslalo tříčlennou skupinu, která v Bruselu svorně působila ve skupině, jež navrhovala legislativní rámce pro lepší propojení zemědělství a maloobchodního prodeje.
Když bylo po všem a jejich návrh prošel úspěšným hlasováním, shodli se na tom, že ve své skupině brali experiment všichni vážně. Neopomenuli však ani nedostatky cateringu. „Samé sendviče... Chyběl mi pořádný řízek s bramborovým salátem,“ konstatuje Slovenka Adriána.
20letý Matej z Trebišova vzpomíná, že mu z komise volali jako náhradníkovi až dva dny před odletem, protože původně plánovaná zástupkyně onemocněla. „Hovor trval asi půlhodinu. Vysvětlili mi, o co jde, co mě čeká a že nevadí, pokud se vůbec nevyznám v tématu.“
Padesátník Ľuboslav ho doplňuje. „Vybrali si nás úplně náhodně. Chtěli laiky a to se jim také podařilo. My jsme totiž opravdu úplně mimo téma.“
V duchu metodiky komise doplnila slovenskou reprezentaci bývalá zaměstnankyně potravin Adriána. „Jsme tady dva z vesnice a jeden z města, i když Maťo je z Trebišova, takže ani to úplně neplatí,“ předestřela s dávkou humoru.
Za Česko se do Belgie vydala i vysokoškolačka Michaela z Krkonoš, kterou nebylo třeba moc přesvědčovat. „Zaradovala jsem se, byla to skvělá příležitost podívat se do Bruselu. Taková možnost se přece neodmítá.“
Pražan Jakub souhlasí. „Kamarádi mi nevěřili a ptali se, jak se mi sem podařilo dostat. Jsem rád, že mohu pomoci vzdělávat mladší generaci, aby věděla, jak a co nakupovat, ale také přemýšlela nad tím, jak věci uvařit.“
Od prvního setkání panelu v prosinci změnil způsob, jakým nakupuje. „Když jsem býval hladový, zvykl jsem si brát všechno. Dnes si dávám vždy pozor na to, co vložím do košíku. Pokud by to dělali všichni, mělo by to dopad.“
Plýtvání jako symptom globalizovaného kapitalismu?
Ľuboslav je fanouškem cirkulární ekonomiky v duchu hesla „z farmy na stůl“ a netají se pronárodní orientací. „Evropská unie způsobila dnešní stav a ona ho musí i zlepšit, cítím však jisté pokrytectví zákonodárců. Dnešní konzumní společnost nemůže jít dohromady s šetřením potravin, vždyť má plýtvání už v názvu. V Evropě jsme dosáhli vrcholu produkce i pestrosti a nemůžeme se divit, že plýtváme,“ konstatuje.
Ľuboslav se těší z příležitosti, že může pro Slovensko sám alespoň takto symbolicky něco udělat. Kromě tohoto pocitu naplnění „z první a zároveň poslední politické participace“ si však odnáší i skepsi z toho, že hlas občanů neuslyší, protože „nepřekřičí“ vábení lobbistů zastupujících zájmy nadnárodních korporací.
S tématem plýtvání potravinami je podle něj bytostně spojena i potravinová soběstačnost. „Na Slovensku způsobili politici napříč spektrem za 30 let pokles soběstačnosti Slovenska na 40 %. Pro mě jako národovce je to nepřijatelné. Nemůžeme dovážet jídlo z Nizozemska nebo ze Španělska, když si ho můžeme vypěstovat u nás.“
Je zklamaný i z toho, jak podle něj o tématu informují standardní média. „Nikde v mainstreamu vám neřeknou, jak nerozumné je pěstování řepky olejné ani to, že evropské farmy zavírají kvůli drahým energiím, nebo to, že pomalu není z čeho vyrábět hnojiva,“ myslí si.
Češi i Slováci prý neplýtvají i proto, že mají šetření v krvi
Za více než polovinu odpadu jsou dnes v Unii zodpovědné domácnosti. Čeští i slovenští reprezentanti jsou přitom přesvědčeni, že jejich země plýtvají tradičně méně než západní.
„V mé domácnosti je nás sedm, ale nikdy jsme neplýtvali. Vždyť máme často minimální mzdy. I proto naše skupina navrhla podrobnější monitoring domácích odpadů. Musíme zjistit, kdo a kolik skutečně plýtvá,“ říká Adriána za přikyvování kolegů.
Podobný názor na regionální rozdíly prosazuje i Čech Martin. „V Česku jsme zvyklí nic nevyhazovat. Starý chléb nevyhodíme jako Němci či Dánové a uděláme z něj raději topinku. Máme-li přebytek ovoce či zeleniny, automaticky je zavaříme, kompotujeme nebo zamrazíme. Občas jsme museli řešit věci, které se nám doma zdají naprosto normální.“
Marie přitaká. Tvrdí, že se u ní neplýtvá vůbec, a ze zbytků dokonce vaří už i její 10letý vnuk. „Plýtvání jsou přece vyhozené peníze,“ glosuje.
Skupina, ve které figurovali nejmladší Češi Michaela a Jakub, řešila, jak snížit a využít přebytky vznikající na straně producentů. „Bylo to těžké téma. Když jsme navrhovali legislativu, experti nám často řekli, že to už funguje, nebo naopak nemůže fungovat. Na vlastní kůži jsem si zkusila, jak komplikovaná je dohoda mezi různorodými lidmi. Už vím, proč to trvá tak dlouho, protože každý má jinou mentalitu a nemůžete nikoho vynechat,“ říká Michaela.
„Plýtvání rozumíme, přirozeně, na úrovni spotřebitele, i proto jsme se hůře vžívali do pozice restaurací, obchodů či farmářů,“ reaguje Jakub.
Martin s Marií pro změnu spolupracovali na návrzích týdnů osvěty v supermarketech a na školách. „Inspirovali mě Dánové, kteří už něco podobného mají. Jsem v obecním zastupitelstvu, tak tam snad něco zkusím prosadit. Přemýšlím, že obejdu i obchody a pekárnu a něco s nimi vymyslíme,“ nastiňuje padesátník.
Co teď?
Simulovaný legislativní proces vyvrcholil předložením 23 doporučení o tom, jak by mohla Unie podpořit a prosadit předcházení plýtvání potravinami ve třech oblastech: posílení spolupráce v potravinovém řetězci, podpora obchodních iniciativ a podpora změny chování spotřebitelů.
Hlasováním 150členného pléna prošla za burácejícího potlesku a občasných objetí všechna doporučení. Nejjednoznačnější podporu si v hlasování získala témata vzdělávání a šíření osvěty.
23 konečných návrhů zní samozřejmě poněkud vágně a kompromisně. Zahrnují právní rámce týkající se zaznamenávání a ohlašování vzniklého potravinového odpadu, informačních kampaní, vzdělávacích opatření ve školách či investic do mobilních platforem, které by nabízely přebytečné potraviny.
Dnes bohužel neexistuje jistota, do jaké míry se jimi budou evropští diplomaté skutečně zabývat. Občanům musí stačit příslib, že se s výsledky jejich práce seznámí, a zdůraznění, že budou „extrémně užitečné během procesu implementace“ do legislativ konkrétních členských států. Výsledky panelu budou rovněž figurovat jako příloha nové společné evropské legislativy o společných závazných cílech, kterou představí komise již v červnu.
150 občanů si kromě tohoto příslibu a jedinečné zkušenosti odnáší i vůli ovlivňovat změny v bezprostředním okolí. „V práci mi nevěřili, když jsem jim řekl, co tady dělám. Bylo to ovšem skvělé. Když se nyní každý z nás doma setká se 30 lidmi, dosah bude citelný. Navíc se v tématu už známe a umíme jim fundovaně odpovědět,“ říká Martin.
Učení se angažovanosti
Na posledním „slavnostním“ plenárním zasedání bylo zřejmé, že obyvatelé západních zemí jsou zřetelně vokálnější. Podle Jakuba jde o obyvatele zemí, které ve vzdělávání podporují individuální přístup. „Němci či Skandinávci jsou v plénu aktivnější a nebojí se prezentovat názory před kolektivem. Bude to i tím, že v našich školách spíše memorujeme a bojíme se vyjádřit,“ usuzuje Jakub.
Michaela v této souvislosti doufá, že experiment bude mít dopad na její osobní život. „Odnáším si chuť apelovat na lidi v okolí. Ráda bych šla i za starostou, ale nevím, jestli seberu odvahu. V každém případě ale řeknu lidem o tom, co se v Bruselu řeší. Načasování je dobré, protože žít bez odpadků se dnes stalo cool životním stylem.“
