Při příležitosti Dne Země jsme všem poslancům a poslankyním položili dvě úplně jednoduché otázky ohledně ochrany planety. A odpovědi nás zaskočily.
Z ankety totiž vyplývá hlavně jedno zjištění – o planetě a zelené politice se nikdo moc bavit nechce. I když si „udržitelný život a zdravou krajinu, vodu i vzduch“ třeba koalice SPOLU slavnostně umístila do volebního programu hned jako druhý bod. I když ANO se 71 křesly v Poslanecké sněmovně označuje změnu klimatu jako „největší výzvu“. I když se blíží volby. I když se do následujících voleb SPOLU s Petrem Fialou v čele oblékli do „mladé“ brat zelené. V reálu je „mladá“ témata vůbec nezajímají.
Obepsali jsme všech 200 poslanců a poslankyň, ale sešlo se nám jenom smutných 15 odpovědí. Co to o našich zákonodárcích vypovídá? Dopady změny klimatu považuje za závažný problém 62 procent Čechů a Češek. Pro politické zastoupení je to ale stále téma, o kterém je lepší mlčet. Odsouvat ho do pozadí, jak jen se dá, a raději předstírat, že vůbec neexistuje.
Z některých odpovědí 5 političek a 10 politiků nás ale také trochu zamrazilo. Zdá se, že ochrana klimatu je pro ně – spíš než rozhodování o stěžejních zákonech – stále jenom házení odpadků do těch správných košů nebo sbírání smetí po lesích.
Potřebujeme systémovou změnu, ne správně roztříděné odpadky
Nechápej nás špatně, to všechno jsou chvályhodné věci a je skvělé, pokud se kdokoliv a jakkoliv ve svém osobním životě snaží o udržitelný způsob života (!). Ale od politického zastoupení bychom přece jenom čekali trochu víc. Svůj hlas jim ve volbách nehodíme proto, že si doma pečou chlebíček z přezrálých banánů.
Spíš nás zajímá, jak se staví k zákonům, které mohou dát do pohybu systémovou změnu, kterou tolik potřebujeme. Pokud se mají snížit emise a negativní dopad lidské činnosti na planetu, je potřeba uvést do pohybu plošné změny napříč dopravou, nakládáním s odpady, změny v ochraně přírody nebo v energetice, ale i mnoho dalších. Individuální zodpovědnost nestačí – jakkoliv se nás greenwashingové kampaně snaží přesvědčit o opaku.
Otázka, jak se lidstvo ke klimatické krizi postaví, závisí na rozhodnutí politiků a političek. Ne těch, kteří budou vládnout za 20 let nebo za 50. Ale těch, kteří o zákonech jednají právě dnes.
Je jenom na nich, jak se rozhodnou například směřovat energetickou politiku naší země, jak rozumně dokáží nastavit mantinely nadnárodním korporacím nebo oligarchům, které za znečišťování u nás nesou největší podíl odpovědnosti.
Největší otázka asi je, jestli to politici a političky vůbec vědí? Podívej se, jak nám zodpověděli anketní otázky, a udělej si představu sám*sama.
Z odpovědi se zdá, že se za celé uplynulé volební období o moc důležitých zákonech z hlediska klimatu nehlasovalo. Ale není tomu tak. Od roku 2021 se prosadily zákony o komunitní energetice a obnovitelných zdrojích, objevil se návrh na zavedení systému zálohování a spousta dalších. Zeptali jsme se proto nejvýznamnějších ekologických organizací u nás, jaké důležité zákony se za ně podařilo či nepodařilo prosadit. Odpovídali nám Jiří Koželouh, vedoucí programu Klima, energie a odpady ve Hnutí DUHA, a Marta Janko z Greenpeace.
– Novela zákona o ochraně zemědělského půdního fondu
– Novela zákona o vodách
– Novela zákona o ochraně ovzduší – tento zákon se podle Jiřího Koželouha zlepšil, ale Ministerstvo životního prostředí bohužel rezignovalo na omezení prodeje nových uhelných kotlů
– Novela energetického zákona (Lex OZE 1) – tento zákon podle Koželouha vede ke „zjednodušení instalace fotovoltaiky a podpoře větrných elektráren v územním plánování“
– Novela energetického zákona (Lex OZE 2) – „Jde o zákon roku, možná celého volebního období,“ hodnotí jej Koželouh. Umožňuje totiž obcím, firmám, ale i domácnostem zapojit se do komunitní energetiky
– Novela zákona o emisním obchodování – „Pozitivní je, že výnosy z povolenek musí jít do investic, negativní, že nebyl systém rozšířen na dopravu a lokální vytápění,“ komentuje Koželouh.
– Novela energetického zákona (Lex OZE 3)
CO SE NEPOVEDLO:
„Vláda slibovala akci v otázce dalších zákonů, ty se však ještě nepodařilo novelizovat,“ říká Jiří Koželouh.
– Novela lesního zákona
– Novela mysliveckého zákona (řešení škod od zvěře)
– Zákon o zrychleném zavádění OZE (akcelerační zóny pro větrné a solární elektrárny)
– Zákon o obalech – „Návrh hotového zákona se ani nedostal do 1. čtení. Česko tak nebude mít zálohový systém, přichází o možnost snížit odpad a hrozí mu pokuty od EU,“ komentuje Marta Janko.
– Novela zákona o ochraně přírody a krajiny (NP Křivoklátsko, ochrana zeleně ve městech a druhová ochrana)
NEBEZPEČNÝ ZÁKON
– Novela energetického zákona Lex plyn – „Vláda chce zakotvit finanční podporu spalování uhlí v zákoně: snaží se prosadit zákonnou podporu pro provoz ztrátových uhelných elektráren. Místo investic do moderní energetiky chce nalévat veřejné peníze do fosilního byznysu. Lex Plyn předložil ministr Vlček,“ dodává Marta Janko z Greenpeace.
NEČINNOST VLÁDY
– Ochrana biodiverzity – „Vláda dosud nepředložila plán na zvětšení ploch chráněných oblastí na cca 30 % a zlepšení ochrany na cca 10 % území ČR do roku 2030 tak, aby naplnila cíle EU v oblasti biodiverzity,“ říká Janko.
– Zpoždění ochrany CHKO Krušné hory – „Ministerstvo životního prostředí oznámilo záměr vyhlásit CHKO Krušné hory až v roce 2026. Mezitím dochází v oblasti k dalšímu kácení místních starých bukových lesů. Stát nedokázal oblast včas ochránit, přestože jde o evropsky významnou lokalitu s vysokou biodiverzitou,“ připomíná Janko.
– Globální oceánská úmluva – „Česká republika dosud neratifikovala Globální oceánskou úmluvu (BBJN), která má chránit 30 % volných moří do roku 2030. Greenpeace opakovaně vyzývá vládu, ministerstvo zahraničí i parlament, aby úmluvu schválili. Česko zbytečně zdržuje globální snahu o ochranu oceánů a mořské biodiverzity,“ varuje Janko.
– Důl Turów – „Vláda stáhla žalobu na těžbu v dole, který krade vodu z českého území. Podepsala místo toho dohodu, která otevřela polskému těžaři cestu k další těžbě až do roku 2044. Situaci má za vyřešenou, přestože stále hrozí, že místní lidé přijdou o zásoby vody dříve, než se podaří postavit vodovody. Navíc kvůli nereálným plánům těžařů hrozí, že důl zavře dříve, než se plánovalo, aniž by zde byl nějaký plán na postupný útlum těžby a spravedlivou transformaci regionu,“ dodává Janko.
