Život s rodiči po třicítce? Denis přestal randit, Jana a její partner spali na gauči v obýváku

Psycholožka Vincencie Karičková vnímá důvody, proč mladí lidé zůstávají dlouhodobě v domácnosti svých rodičů, komplexněji. Kromě finančních prostředků v tom podle ní hraje důležitou roli pohodlí a návyky, které si během života vybudovali.

„Život s rodiči i v dospělosti přináší určitou míru pohodlí. Nejde jen o fyzický komfort, jako je úspora času při vaření nebo úklidu, ale také o emocionální jistotu, kterou domov poskytuje. To však může být spojeno i s psychickou závislostí na rodičích, kteří pomáhají s každodenními problémy. To může způsobit, že mladý dospělý necítí potřebu převzít plnou odpovědnost za svá rozhodnutí,“ vysvětluje.

Osamostatnit se znamená vystoupit ze své komfortní zóny

Stát se nezávislým, říká odbornice, znamená vystoupit ze své komfortní zóny. Mnoho lidí může brzdit strach ze selhání, z toho, že nezvládnou všechny nároky, které samostatný život přináší. „Velkou roli však v tomto případě hraje prokrastinace a nedostatek motivace. Čím déle osamostatnění odkládám, tím více času mám na vytvoření jasného plánu, co od samostatného bydlení chci,“ dodává.

Podle psychologa Viktora Kříže hraje nejvýznamnější roli v tom, že se někdo nedokáže nebo nechce osamostatnit, vztahová vazba. „Bezpečná vztahová vazba s rodiči postupuje po vývojové škále k budování vlastní rodiny, vlastního života. Dnes však začíná být ohrožena. Vztahová vazba tvoří základ budoucích vztahů a schopnosti jít vlastní cestou. Zároveň je v pořádku, když dítě zůstává v blízkosti rodičů. Samozřejmě je to také velmi individuální proces a lidé s velmi rozdílnými podmínkami, prediktory mohou fungovat velmi odlišně. Vliv na to má řada věcí, například struktura osobnosti, otevřenost člověka, jeho schopnost být sám sebou, atraktivita, zdravotní handicap a další,“ vysvětluje.

Denis se po letech strávených v zahraničí přestěhoval zpět k rodičům

„K rodičům jsem se vrátil po pěti letech na internátě v České republice a dvou letech společného bydlení v Bratislavě se dvěma spolubydlícími. V době, kdy jsem se rozhodl pro návrat k rodičům, jsem měnil zaměstnání, takže jsem byl nějakou dobu bez práce a dávalo to větší smysl z finančního hlediska,“ říká jednatřicetiletý Denis.

Bydlení u rodičů mi poskytuje pohodlí a stabilitu, což vnímám i jako nevýhodu, protože takové prostředí na mě nevyvíjí tlak, abych na sobě ještě více pracoval.

Pokud jde o osamostatnění, Denis má podobný názor jako Jana. Myslí si, že dnes je pro mladé lidi na Slovensku těžší získat vlastní bydlení než v minulosti. Myslí si, že řešením může být pronájem, ale dodává, že ceny nájmů jsou poměrně vysoké, zejména pokud člověk nechce sdílet byt s ostatními.

Bydlení u rodičů může mít také několik výhod. Mladí lidé často volí jako svůj první domov ubytovny sdílené s několika cizími lidmi. Bydlení v domě nebo bytě rodičů, které je levnější a často pohodlnější, může být pro mnohé stále lepší volbou.

Rodičům přispívá na chod domácnosti

To je také to, co Denise tížilo. Jak říká, bydlení u rodičů mu vyhovuje více než sdílení bytu s cizími lidmi. Nežije však u rodičů zadarmo. Vysvětluje, že na bydlení přispívá stejnou částkou, jakou by platil za spolubydlícího, ale jako pozitivní vnímá, že finance zůstávají v rodině.

„Jelikož mám s rodiči dobrý vztah, myslím, že to pro mě má v současné době více výhod než nevýhod. Poskytuje mi to pohodlí a stabilitu, což vnímám i jako nevýhodu, protože toto prostředí na mě nevyvíjí tlak, abych na sobě ještě více pracoval,“ hodnotí mladý muž.

Mohou potlačovat seberozvoj

Viktor Križo tvrdí, že život s rodiči může mladým lidem poskytnout podporu a napomoci jejich rozvoji. Psycholožka Vincencie Karičková kromě finančních důvodů a citové podpory upozorňuje na několik nevýhod, které mohou takový životní styl provázet. Patří mezi ně například menší prostor pro osobní růst, který je podle ní v dospělosti velmi důležitý. Odbornice vysvětluje, že člověk si potřebuje vybudovat vlastní přirozenou identitu, což při soužití s rodiči nemusí být zcela možné.

Od dětství jsme přirozeně zvyklí nejprve naslouchat názorům rodičů, které si postupně utváříme podle vlastních zkušeností a samostatnosti. Pokud je však člověk příliš závislý na postojích a rozhodnutích rodičů, může mu to podle ní bránit v budování vlastní životní cesty.

Podle psychologa Viktora Kříže záleží na okolnostech, nakolik společné soužití prospěje oběma stranám. „Pokud je závislý, neorganizovaný, konfliktní, vede to ke zhoršení psychického stavu. Také k většímu pocitu osamělosti. Určitě to má řadu výhod, například mamahotel, ekonomické výhody atd. Ale tyto potřeby jsou nižší a dlouhodobě nestačí k seberozvoji,“ vysvětluje Viktor Križo.

„Dospělý člověk může být omezen ohledně sbírání nových myšlenek a nápadů, pohledů na společnost a zkušeností, které by mohl získat v samostatném životě. Pokud dospělý potomek žije s rodiči příliš dlouho, může se také vyvinout nezdravá závislost na rodičovské podpoře, která snižuje schopnost dotyčného nebo dotyčné samostatně čelit výzvám, což pak negativně ovlivňuje jejich sebevědomí,“ zdůrazňuje odvrácenou stranu soužití Vincencia Karičková.

Podle Viktora Kříže může dlouhodobé soužití s rodiči vést ke vztahové závislosti namísto svobody a následným konfliktům či frustraci. „Osobní rozvoj podle Eriksona v této fázi předpokládá budování vlastního světa. A ten je vždy poněkud odlišný od světa rodičů. A je to tak správně. Mladý člověk potřebuje vidět a zkusit žít. A to nejen ekonomicky, ale také právě s převzetím odpovědnosti za svůj život. Pokud nemáme dostatečnou kontrolu nad vlastním životem, je náš život ochuzen například o nedostatek svobody a odpovědnosti,“ vysvětluje odborník.

Randění odložil na druhou kolej

Denis přiznává, že život s rodiči mu ztěžuje randění, a to je jeden z důvodů, proč je v současné době svobodný. „Dalo by se říct, že to je hlavní důvod, proč jsem seznamování odsunul na vedlejší kolej, dokud nevyřeším otázku samostatného bydlení,“ vysvětluje.

Říká však, že zatím nenastala žádná situace, kvůli které by pro něj bylo bydlení u rodičů neudržitelné. „Kdyby ano, už bych s nimi nebydlel,“ říká rozhodně. Denis plánuje, že si najde podnájem a bude bydlet sám, ale zatím to odkládá. „Důvod je víceméně finanční, protože mi přijde rozumnější ušetřit ty peníze na nějaké cestování a investování než platit víc než třetinu platu za byt, který mi nepatří.“

Dalo by se říct, že to je hlavní důvod, proč jsem seznamování odsunul na vedlejší kolej, dokud nevyřeším otázku samostatného bydlení.

Náročná dostupnost bydlení je podle něj možná větším problémem celé země. „Vydělávám průměrnou mzdu, takže jsou určitě lidé, kteří to mají ještě těžší, zejména pokud mají děti, ale jako největší překážku vidím již zmíněné finance. Kdybych měl teď založit rodinu, určitě by mě odradila ta situace s bydlením, což může mít dlouhodobější negativní dopad na naši zemi, pokud to tak bude vnímat více lidí,“ hodnotí Denis.

Co když jsou vztahy s rodiči napjaté?

Naši respondenti uvádějí, že jejich vztahy s rodiči byly a stále jsou velmi dobré. Ale co když osamostatnění není z různých důvodů možné a soužití s rodiči je napjaté?

Podle Vincencie Karičkové jsou vztahy mezi rodiči a dospělými dětmi do značné míry závislé na rodinné dynamice a vzájemné komunikaci. Problémy mohou nastat, když si jedna nebo obě strany neuvědomují, že se situace změnila – děti dospěly a rodiče už nemají kontrolu nad každým jejich rozhodnutím.

„V situaci, kdy dospělé dítě stále žije s rodiči, to může komplikovat rodičovskou autoritu, což může často vést ke konfliktu mezi rodičem a dospělým dítětem. Dospělé děti tak mohou mít pocit, že jsou stále považovány za ‚děti‘, a cítit se omezeny ve svém osobním růstu nebo svobodě. Očekávání rodičů, která jsou často ovlivněna buď společenskými, nebo jejich vlastními názory na ‚správný‘ věk pro osamostatnění, mohou na dospělé dítě vytvářet obrovský tlak a frustraci,“ vysvětluje odborník.

Výzva pro partnerský vztah

Pokud jeden z partnerů stále žije s rodiči, je to pochopitelně výzva i pro partnerský vztah, protože to výrazně omezuje jejich osobní prostor a intimitu. V takovém případě je důležité nastavit hranice, v nichž oběma partnerům nebude vadit, že jeden z nich žije stále s rodiči. V opačném případě to může mít na jejich vztah značně negativní dopad. „Pocit, že je partner na rodičích závislý, může také narušit společné rozhodování, což následně naruší rovnováhu ve vztahu,“ dodává psycholožka.

Pro zdravé vztahy, ať už s rodiči nebo partnery, je podle Viktora Kříže klíčové umět být v dospělosti sám sebou. K tomu patří i schopnost udržet rovnováhu mezi nezávislostí a blízkostí – umět se sblížit, ale také dát tomu druhému prostor.

Vyplatí se mladým lidem nájem nebo hypotéka?

Mnozí se potýkají s otázkou, zda je pro ně výhodnější si pronajmout byt, nebo si vzít hypotéku. Podle odborníka a analytika Vladimíra Kubrického však mnozí mladí lidé nemají šanci tuto otázku vůbec řešit, protože jim banka odmítá půjčit a nemají ani vlastní zdroje ve výši 20 procent ceny nemovitosti.

Koupě vlastního bydlení je investicí do majetku, jehož hodnota může v čase růst. Splácení hypotéky neznamená pouze placení úroků bance, ale také pořízení nemovitosti v čase. Pronájem však představuje opakující se výdaj, který se sám o sobě nezaplatí a nezvyšuje hodnotu nemovitosti.

Pokud chtějí mladí lidé zůstat flexibilní a neplánují v bytě zůstat dlouho, je pronájem nejlepším řešením. Názor, že peníze za nájem jsou jen „vyhazováním peněz do vzduchu“, platí pouze pro lidi, kteří v něm zůstanou mnoho let, přestože si mohli vzít hypotéku a koupit si vlastní byt už dávno.

„Podává vám bankéř pero, abyste podepsali hypotéku? Pokud jsou podmínky úvěru a koupě bytu férové, neváhejte. Neplánujete v bytě zůstat dlouho a chcete zůstat flexibilní? Nevadí, byt si pronajměte,“ říká analytik Vladimír Kubrický.