Praha se v prvním čtvrtletí letošního roku potkala s výrazným úbytkem obyvatel.
Podle Českého statistického úřadu (ČSÚ) zaznamenala Praha propad obyvatel. Vystěhovalo se 18 200 lidí a tak počet obyvatel v hlavním městě klesl o 7,8 procenta.
„Úbytek obyvatel pramenil zejména z vysokého počtu vystěhovalých, jejichž velkou část představovali lidé, kterým na konci března skončila platnost dočasné ochrany, a nepožádali si o její prodloužení,“ uvedl Adam Vlč z ČSÚ. V Praze zároveň v letošním prvním čtvrtletí zemřelo více než tři tisíce lidí, což představuje pětiprocentní meziroční nárůst.
👉 Proč lidé opouští Prahu?
👉 Kam odchází?
👉 Klesá poptávka po vlastním bydlení?
👉 Jaké je řešení?
Navzdory současnému trendu se pražský Institut plánování a rozvoje (IPR) dívá do budoucna optimisticky. Podle jejich analýzy by se do roku 2050 měla populace hlavního města zvýšit o 300 tisíc lidí. To by znamenalo, že Praha bude mít více než 1,6 milionu obyvatel.
„Podle vypracované prognózy vývoje počtu obyvatel se předpokládá, že do roku 2050 se počet obyvatel Prahy zvýší o téměř 300 000,“ píšou v analýze.
Vysoké ceny bydlení
Jedním z hlavních důvodů odchodu obyvatel je vysoká cena bydlení. Nájem za malý byt se pohybuje kolem 25 tisíc korun měsíčně, což je pro mnoho lidí neúnosné. Ceny nemovitostí rostou, a to jak u vlastnického, tak u nájemního bydlení. V červnu 2025 vzrostly náklady na vlastnické bydlení o 4,9 procent, což způsobily roustoucí ceny nových nemovitostí a stavebních prací.
Navíc se rodí méně dětí a k tomu se přidává trend odkládání manželství a rozvodovost. Počet narozených dětí v Praze meziročně poklesl o 16,2 procenta a počet snatků se také snížil, a to téměř o 12 procent v prvním čtvrtletí roku 2025.
„Počet zemřelých byl vyšší než počet narozených, a tak přirozenou cestou v prvním čtvrtletí 2025 klesl počet obyvatel o 743 lidí. Tento přirozený úbytek byl větší než v prvním čtvrtletí loňského roku, kdy přirozenou cestou ubylo 121 osob,“ uvedl ČSÚ.
Stěhování do okolí
Lidé, kteří si nemohou dovolit žít v Praze, se stěhují do okolních měst jako Kolín, Slaný, Říčany, Beroun nebo Benešov. Tyto oblasti nabízí levnější bydlení a mnozí z nich dojíždějí do Prahy za prací nebo studiem. Od roku 2001 přibylo v okresech Praha-východ a Praha-západ přibližně 117 tisíc obyvatel.
Často se tvrdí, že klíčem k dostupnějšímu bydlení je rychlejší povolování nové výstavby. S tím ale nesouhlasí socioekonom bydlení Petr Sunega z Akademie věd ČR. Podle něj by muselo dojít k mnohem výraznějšímu nárůstu počtu nových bytů, než je reálně možné.
„Aby se nová výstavba snížením cen skutečně projevila, musela by být násobně vyšší než dnes. Místo třiceti tisíc bytů ročně by se jich muselo stavět třeba devadesát tisíc, což dnes není reálné,“ upozorňuje pro Refresher Sunega.
Podle něj je problém v nedostatku stavebních pozemků připravených k výstavbě, spekulativním držení pozemků i v omezených kapacitách stavebních firem. Svoji roli hrají i oligopolní situace na trhu stavebních materiálů, kde několik velkých firem může uměle ovlivňovat ceny.
„Stavět rozhodně ano, a čím více, tím lépe. Ale krátkodobě to situaci nevyřeší. Proto se vyplatí zaměřit i na stranu poptávky,“ dodává.
Kdo Prahu opouští?
Odchod z hlavního města se netýká jen jedné sociální skupiny. Podle Sunegy odcházejí jak bohatí, tak chudí.
„Odcházející mohou být jak bohaté domácnosti, které si chtějí pořídit vlastní dům se zahradou ve Středočeském kraji, tak chudé domácnosti, které mají problém dosáhnout byť i jen na nájemní bydlení. Platit nájem dál od Prahy je pro ně finančně dostupnější,“ vysvětluje.
Touha po vlastním bydlení
Dalším faktorem, který ovlivňuje situaci, je silná česká touha po vlastnictví. „Obecně platí, že v ČR je velmi silná touha lidí vlastnit byt nebo dům. Jak se ukazuje z našich výzkumů, lidé preferují vlastní bydlení před nájmem, bez ohledu na to, zda je to pro ně z ekonomického hlediska výhodné,“ uvedl Sunega.
Dlouhodobě jsou přitom ceny bytů a domů v Česku nadhodnocené v poměru k příjmům. Potvrzuje to nejen výzkum sociologů, ale i Česká národní banka. Přesto poptávka po vlastnictví neklesá. V posledních letech se dokončilo mezi 30 až 40 tisíci bytů ročně, v rekordním roce 2007 jen necelých 42 tisíc. Nabídka tak nestačí uspokojit obrovskou poptávku.
„Důvodem je to, že vlastní bydlení si lidé spojují s pocity domova, jistoty, zázemí a svobody, zatímco nájemní bydlení s pocity nejistoty, vyhazování peněz z okna, závazku a starostí. Dalším důvodem může být mylná představa, že ceny bydlení budou do budoucna jenom růst,“ dodává Sunega.
Jaké má být řešení?
Často se tvrdí, že problém dostupnosti bydlení vyřeší rychlejší povolování nové výstavby. Takový pohled může ale být příliš zjednodušený.
„Aby se nová výstavba snížením cen skutečně projevila, musela by být násobně vyšší než dnes. Místo třiceti tisíc bytů ročně by se jich muselo stavět třeba devadesát tisíc, což dnes není reálné,“ upozorňuje. Podle něj proto dává větší smysl zaměřit se na poptávkovou stranu a omezit investiční nákupy bytů, které slouží hlavně jako uložení kapitálu.
„Měla by být přijata taková opatření, která by ztížila investice do nemovitostí, jejichž cílem je hlavně zhodnocení volných peněz,“ říká. „To může být například zvýšení daně z nemovitostí u bytů, kde nikdo nebydlí, výrazné zdanění krátkodobých pronájmů nebo omezení spekulativních prodejů.“
