Kniha PIKO: Junkies‘ lives matter. Na životech feťáků záleží vyšla jako první publikace pod hlavičkou nakladatelství Alarm. Redaktorka Apolena Rychlíková a redaktor Pavel Šplíchal se v ní podrobně věnují fenoménu pervitinu. Od úplných začátků a prvních varen v komunistickém Československu až po současné mladé uživatelstvo na sociálních sítích.

„Globální sdílení informací je typické pro všechny z nás. Zatímco v 90. letech lidé skrývali svou identitu feťáka a cílem bylo co nejvíc to utajit, dneska jsou naopak hrdí nositelé a nositelky této identity,“ odpovídá v našem rozhovoru Rychlíková na otázku, jakou roli hrají sociální sítě v užíváních mladých lidí. „Sociální sítě se mají k fetování úplně stejně jako třeba ke sdílení rodinných fotek,“ doplňuje Šplíchal.

Čti také

S násilím se ve svém životě setká každá druhá žena, říká advokátkaS násilím se ve svém životě setká každá druhá žena, říká advokátka

„Dříve se řešilo, že není jistota, zda má někdo závislost na jehle nebo na droze. Ritualizace užívání taky hraje roli a dneska se řeší ritualizace sdílení. Řada terapeutů a terapeutek mluví o tom, že kolikrát u těch uživatelů a uživatelek nejsou schopni rozlišit, zda jsou závislí na tom sdílení, na droze anebo je ta závislost kombinovaná,“ popisuje dále novinářka a dokumentaristka Rychlíková.

Průběh „léčby“ i příběhy lidí, kteří se rozhodnou pro změnu

Redaktorská dvojice také hovoří o motivech lidí, kteří si uvědomí, že se svou závislostí musí něco dělat. Důvody nebývají stejné a to, jak se uživatelstvo zbavuje návyku, je tak trochu „šedá zóna“ obestřená řadou domněnek. Někdo navíc ani přestat tak úplně nepotřebuje a svou závislost má "pod kontrolou." V knize takové příběhy popisují jsou to především lidé, kterým droga pomáhá v práci.

„Většinou máme představu, že stejně jako ta cesta do závislosti je individualizovaná a člověk se sérií špatných rozhodnutí a blbý party ocitne na dně, pak se zase sám sérií dobrých rozhodnutí a dobré party vyšplhá zpátky na vrchol a už si nikdy nic nedá. Přirozené zotavení ale toto paradigma hodně nabourává, a proto je důležité o něm mluvit,“ vysvětluje Apolena Rychlíková.

Čti také

Velké nic Víta Klusáka a Mariky Pecháčkové: Žijeme na dřeň (Videorozhovor)Velké nic Víta Klusáka a Mariky Pecháčkové: Žijeme na dřeň (Videorozhovor)

Přirozené zotavení může spustit situace, v níž uživatel překročí hranici, za kterou nikdy nechtěl jít. Může se jednat třeba o získávání prostředků nelegálním způsobem, odebrání dětí sociálními službami, anebo naopak těhotenstvím. Každý má svou hranici jinde. Důležité ale je, že přirozené zotavení existuje a měli bychom se s ním naučit pracovat. „Každý taky různě zvládne i ten postupný návrat a zbavení se toho návyku,“ upozorňuje Pavel Šplíchal.