Nekonvenční oddíl, který byl tvořen herci, architekty či matematiky, měl svůj podíl na porážce nacismu.
Druha světová válka, nejsmrtelnější ozbrojený konflikt v historii lidstva, je nevyčerpatelnou studnicí lidských příběhů. O největších bitvách, slavných generálem nebo hrdinech se dnes vyučuje na školách, točí se filmy či píší knihy. Každý z nás slyšel o Hitlerovi, Churchillovi nebo bitvě u Stalingradu. Pravděpodobně vám však pojmenování 23. speciální jednotka americké armády mnoho neříká.
Během zimy 1943 vydal vrchní velitel spojeneckých sil v Evropě, pozdější americký prezident Dwight D. Eisenhower, rozkaz, v němž nařídil vytvořit unikátní vojenskou jednotku. Jejím úkolem bylo podílet se na postupu spojeneckých vojsk ve Francii po vylodění v Normandii 6. června 1944, známé pod názvem Operace Overlord. Na tom by nebylo nic mimořádného. Hlavní pracovní náplní nově vzniklého speciálního útvaru však neměl být přímý boj, ale imaginární manévry. Ty měly vytvořit dojem přítomnosti obrovského počtu skvěle vyzbrojených vojáků a dezinformovat tak nepřátelské linie. Součástí přísně tajného oddílu bylo jen kolem 1100 mužů, kterým se několikrát podařilo zmást Wehrmacht. Němci často podlehli mylnému přesvědčení, že čelí minimálně 20tisícovému oddílu.
Členové „armády duchů“ byli pečlivě vybíráni na základě jejich kreativity, hereckého talentu a logického myšlení. V jednotce se ocitli herci, malíři, architekti, matematici či amatérští spisovatelé. Někteří vojáci byli dokonce rekrutování přímo z uměleckých škol v New Yorku a Filadelfii, jiní zase z reklamních agentur.
Jednou z jejich hlavních pracovních metod byly vizuální triky. 23. speciální jednotka měla k dispozici velké množství tanků, dělostřelectva, nákladních aut a letadel. Háček byl však v tom, že šlo o nafukovací atrapy, které šikovným rozmístěním vytvářely iluzi několikatisícové armády. Vojáci „postavili“ dokonce i obrovské vojenské tábory pro tisíce mužů. Jak? Jednoduše vyrobily šňůry, kde věšely ložní prádlo. Německé letce by zřejmě v životě nenapadlo, že právě přelétají nad hromadou obyčejného prádla.
Vytvářet zmatek mezi nepřítelem jim dopomáhal i akustický klam, jak tento manévr nazvali. Za pomoci vědců z Bell Laboratories v americkém New Jersey se mužům z podpůrné skupiny podařilo vytvořit zvukové nahrávky pochodujícího vojska, které mohly za pomoci obrovských reproduktorů vysílat až do vzdálenosti dosahující 25 km. Angažovali se také v infiltrování radiotelefonického vysílání. Jejich specialitou bylo šíření falešných vojenských pokynů, cíleně tak, aby se tyto nesmysly dostaly k nepříteli. Několikrát se stalo, že zmatené propagandistické rádio nacistů vysílalo do éteru mylné informace ohledně spojeneckých pozic. Zmást se jim podařilo dokonce i známou americkou hlasatelku Axis Sally, pracující pro Hitlerovu Třetí říši. Do éteru několikrát vypustila mylné informace o pohybu spojenecké armády. Aniž o tom věděla, se vlastně podílela na výhře spojenců. Vlastním jménem Mildred Gillars, byla po válce obviněna z vlastizrady Spojených států. Odsoudili ji na dlouholeté vězení a pokutu ve výši 10 tisíc dolarů. Nakonec byla v roce 1961 propuštěna na svobodu.
Během dnů, kdy nepřítel nebyl nablízku, chodili vojáci do francouzských kaváren a nenuceně rozšiřovali historky, dokazující přítomnost početného vojska. Někteří si dokonce libovali v převlékání kostýmů generálů nebo vysokých důstojníků a vypouštěli mezi obyvatele vymyšlené příběhy. Klepy se šířily velmi rychle a snadno se dostaly k německým špiónům, pohybujícím se v oblasti.
Armáda duchů se v konečném důsledku podílela na více než 20 falešných operacích. Často působila jen pár kilometrů od skutečné fronty. Měla svůj nesporný podíl na úspěšném postupu spojeneckých vojsk po vylodění v Normandii. V konečném důsledku i na kapitulaci nacistického Německa.
Příběh tajné jednotky byl dlouho vojenským tajemstvím. Veřejnost se o statečných mužích ze dne 23. speciální jednotky dozvěděla až po odtajnění celé operace v roce 1996. Mnoho jejích příslušníků se později úspěšně etablovalo v uměleckém prostředí. Na svou tajnou misi nikdy nezapomněli a hrdě se k ní hlásili.
