Nad námořní záhadou z doby před 130 lety visí dodnes obrovský otazník.
Námořní dějiny jsou plné fascinujících příběhů, některé z nich však dodnes způsobují historikům vrásky na tváři. Mezi nejzáhadnější události patří nevysvětlitelné zmizení posádky lodi Mary Celeste. 4. prosince 1872 byla brigantina, na níž se plavilo 9 lidí, nalezena mimo svůj kurz. Na tom by nebylo nic extra záhadného, plavidla se v té době často ztrácela, ale na palubě nebyl ani jeden člověk, koráb byl v neporušeném stavu a nic nenasvědčovalo tomu, že by lidé museli nutně opustit palubu. Jaký příběh vlastně skrývá tajemná “loď duchů“?
Mary Celeste byla původně zaregistrována v roce 1871 ve službách Britského impéria. Původně nesla název Amazon. Majoritně byla využívána na cesty skrz Atlantik, Indický Oceán a Středozemní moře. Plavby však velmi brzy začala potkávat různá neštěstí. První kapitán plachetnice, těšící se dobrému zdraví, náhle onemocněl a ve velmi krátkém čase skonal. Později se v Lamanšském průlivu srazila s jinou lodí, poškození nebyla fatální a po opravách pokračovala ve službě. V roce 1868 se u břehů Nového Skotska dostala do silné bouře, během níž byla vážně poškozena.
Dostala status vraku a mezi námořníky o ní začaly kolovat historky, že ji původní kapitán proklel. S její budoucností to nevypadalo nadějně. V horizontu jednoho měsíce se ji však rozhodl odkoupit lokální obchodník. Ten ji v listopadu 1868 prodal americkému loďaři Richardu W. Hainesovi. Za vrak zaplatil 1750 dolarů a do oprav později investoval ještě více než pětinásobek kupní ceny. Celkové práce na rekonstrukci trvaly několik let, během nichž byla přidána další paluba, zvýšila se nosnost, byly obnoveny kabiny a stejně tak i lodní stěžně. Změnili také název z původního Amazon na Mary Celeste (Panna Marie) s cílem, aby zvrátili nešťastné události, do kterých se neustále dostávala. Zpočátku se zdálo, že prokletí se skutečně podařilo prolomit, žádné vážnější komplikace nepřicházely.
Koráb byl před poslední cestou ve skvělé kondici a patřil mezi moderní, na svou dobu bezpečná plavidla. Pod velením nového kapitána, Benjamina Briggse, vyplula Mary Celeste na osudnou cestu 7. listopadu 1872. Trasa měla vést přes Atlantický oceán z přístavu New York až do italského Janova. Hlavním obchodním artiklem byl nebezpečný denaturalizovaný alkohol, na lodi bylo naloženo 1701 barelů této tekutiny. Posádku tvořilo sedm námořníků, kapitán Briggs a jeho manželka Sarah s dvouletou dcerkou Sophií. Po opuštění New Yorku je však už nikdo nikdy neviděl.
Začátkem prosince téhož roku zpozorovala posádka lodi Dei Gratia na západ od souostroví Azory, asi 800 km od Gibraltaru, loď. Nápadně připomínala Mary Celeste, kapitán David Morehouse však věděl, že Mary vyplula 8 dní před tím, než jeho plachetnice a dávno měla kotvit v Janově. Poté, co nereagovala na signály, se rozhodl připlout blíž a zjistit, proč se nachází v těchto vodách. Pohled, který se Morehouseovi a jeho mužům naskytl, byl však šokující. Paluba byla liduprázdná, což v době častých pirátských útoků nebylo až tak neobvyklé. Teorie o napadení piráty se však okamžitě stala velmi nepravděpodobnou. Náklad, a to ne ledajaký, byl totiž na svém místě. Jeho celková hodnota byla na úrovni kolem 35 tisíc amerických dolarů, což v dnešním světě představuje položku téměř milion dolarů. Nikde se také nenašly ani nejmenší stopy po boji, nebo jakémkoliv diskomfortu lidí na palubě. Mary Celeste měla pouze částečně poškozené plachty, vodu v podpalubí a nevysvětlitelný horizontální zářez táhnoucí se trupem.
Z příslušenství chyběl jen jeden záchranný člun, chronometr, sextant a lodní doklady. Proč by však najednou opustili plně funkční plavidlo uprostřed obchodní cesty, daleko od konečné destinace? Aby toho nebylo málo, v útrobách Mary Celeste se našly zásoby jídla a vody, bohatě dostačující na minimálně dalších šest měsíců plavby. Rovněž byly neporušené osobní věci námořníků, kufry, šaty a našel se také lodní deník, ve kterém nebylo zapsáno nic, co by se vymykalo normálu. V zmíněném deníku figuroval poslední záznam ze dne 25. listopadu. Ten prozrazoval, že tehdy se loď nacházela více než 1700 km od Gibraltaru, což znamenalo, že loď duchů proplula bez posádky na rozbouřených vodách více než 900 km.
Podobná událost neměla v námořnictvu obdoby, a tak logicky začalo rozsáhlé vyšetřování s cílem zjistit, co se opravdu stalo. Hlavními svědky byla posádka lodi Dei Gratia. Jeden z vyšetřovatelů, zástupce britské admirality jménem Frederick Solly-Flood, věřil, že posádka Dei Gratia mohla být zainteresovaná v inkriminovaném zmizení. Kapitán Morehouse a jeho námořníci totiž měli podle zákona právo na získání podílu z ceny lodi a jejího nákladu jako ti, kteří ji “objevili.“ Odměna jim i později byla skutečně vyplacena. Vyšetřování ani po letech nedošlo k uspokojivému závěru a záhadu lodi Mary Celeste stále obklopují nezodpovězené otázky.
Teorií o tom, co se ve vodách Atlantiku stalo, je nespočet. Od těch více pravděpodobných až po téměř nemožné, hraničící se sci-fi. Spekulovalo se o pojistném podvodu, protože majitelé pojistili Mary na relativně vysokou částku u Atlantic Mutual Insurance Company (mimochodem dodnes funguje). S tímto názorem však nekoresponduje osoba kapitána Briggse. Byl z námořnické rodiny, kde se toto povolání dědilo z pokolení na pokolení. Tuto práci si výsostně ctil, měl pověst svědomitého a čestného člověka, milujícího svou loď. Nikdy nebyl spojován s nekalými praktikami.
Další lidé jsou zase přesvědčeni, že velké množství alkoholu se začalo vypařovat, což mohlo mít na posádku neblahý vliv, který jim způsobil halucinace a vyvolal takové šílenství, že dobrovolně skočili přes palubu nebo se pomatení vydali na nesmyslnou cestu v záchranném člunu. Ti nejodvážnější tvrdí, že se stali obětí mořské příšery nebo že objevili bájnou Atlantidu, ve které se rozhodli zůstat. Samozřejmě, své k případu měli co říci i nadšenci UFO.
Pokud chybějící předměty z lodi a nepřítomnost záchranného člunu napovídají, že posádka opustila loď dobrovolně, na otázku, co je vedlo k takovému jednání, stále neexistuje uspokojivá odpověď. Na zpopularizovaní tohoto příběhu se podílel i slavný spisovatel Arthur Conan Doyle. O Mary Celeste napsal povídku, v níž měli smrt cestujících na svědomí bojovníci za práva černochů. Příběh byl publikován jako skutečné svědectví člověka, člena posádky, který tyto události sám přežil. Mnozí čtenáře byli zmateni a nebyli si jisti, zda se jedná o skutečnost, nebo podvrh. Později se ukázalo, že povídka je vymyšlená a napsal ji tehdy začínající spisovatel Doyle.
