Zahoďme předsudky a pojďme se společně podívat na to nejlepší, co nám kinematografie s touto tématikou nabízí.
Na našem portálu vám velmi rádi připravujeme žebříčky či výběry filmů, které se vyplatí vidět. Měli jsme tu žebříčky zaměřené na politické filmy, remaky, romantické filmy, nejlepší trilogie a různé jiné. Dnes se zaměříme na ty, které popisují boj proti předsudkům k homosexuálům nebo vykreslují hrdiny, kteří se zasloužili o zlepšení a zkvalitnění života gayů, lesbiček, bisexuálů nebo trans lidí. Některé z nich nás zavedou jen do osobního života postav, to ale neznamená, že jejich příběh je méně podstatný - právě naopak: je důležité porozumět jejich pocitům a problémům, které jinak orientovaní lidé zažívají a s jakými odlišnými názory lidí se dennodenně setkávají.
Modlitby za Bobbyho (Prayers for Bobby, režie: Russel Mulcahy, 2009)
Tento snímek nám nabízí pohled na homosexualitu i z té náboženské stránky. Silně věřící matka, která se snaží vyrovnat se synovou orientací a hledá odpovědi v Bibli, je přesvědčena, že její syn Bobby se dokáže "vyléčit". (Spoiler) Po Bobbyho sebevraždě však zjišťuje, že s jejím dítětem bylo vše v pořádku a viní sebe a svou netolerantnost za smrt svého syna. Sigourney Weaver ztvárnila hlavní postavu Mary Griffith, která je až dodnes bojovnicí za práva LGBT lidí. Bohužel, nominaci na Zlatý glóbus na výhru neproměnila.
Milk (Milk, režie: Gus Van Sant, 2008)
Film z politického prostředí nám přibližuje úsilí Harveyho Milka dostat se do městské rady města San Francisco, aby zvýšil bezpečí na Castro Street, kde žila velká komunita místních homosexuálů. V sedmdesátých letech minulého století to měli gayové a lesby totiž stejně těžké jako dnes v Česku. Všechna důležitá setkání, porady či rozhodnutí se konala v malé fotoslužbě, kterou vlastnil Harvey a nad kterou bydlel. Harvey Milk věřil, že dokáže přesvědčit lidi o tom, že i homosexuálně orientovaní lidé vedou stejné životy jako ostatní a že tak jako každý jiný člověk na světě, si nezaslouží urážky, posměšky či násilná napadení, která byla na nich páchána. Snad ani netřeba připomínat, že i tento příběh je skutečný a byl ověnčen dvěma Cenami Akademie (herec v hlavní roli - Sean Penn a scénář).
Pride (Pride, režie: Matthew Warchus, 2014)
V časech, kdy Velkou Británií zmítaly obrovské stávky horníků nenávidících Margaret Tatcherovou, se tato pracující skupina dočkala překvapivé podpory od homosexuálů. Ti však do toho nešli zcela nezištně. Plán byl takový, že pokud lidé uvidí, že gayům a lesbám záleží na právech všech občanů, mělo by ostatním záležet i na jejich právech. Tak začíná dlouhá cesta skupinky gayů do malé velšské vesnice, kam osobně přivezli vybrané peníze na jejich podporu. Místní se poskytnuté pomoci nejdříve zdráhají, nechtěli totiž, aby si veřejnost myslela, že horníci otevřeně sympatizují s gay komunitou. Ve snímku máme možnost vidět pár známých tváří, jako jsou Bill Nighy, Imelda Staunton, Jessie Cave či Joseph Gilgun známý ze seriálu Misfits. Hlavním protagonistou je však Mark, vůdce této skupiny mladých gayů a ve filmu ho ztvárnil Ben Schnetzer (The Book Thief). Netřeba asi dodávat, že i tento příběh se opravdu stal. Na kontě má nominaci na Zlatý glóbus, z výher zmiňme alespoň cenu BAFTA a zlatou palmu si odnesl i z festivalu v Cannes.
Freeheld (Freeheld, režie: Peter Sollet, 2015)
Příběh odehrávající se v Ocean County v New Jersey je o detektivce Laurel Hester (Julianne Moore), které byla diagnostikována rakovina plic. Protože se jí rakovina rozšířila i do mozku, nezbývá jí moc času nazbyt, a tak se snaží přesvědčit místní úřady, aby její důchod chodil její partnerce Stacie Andree (Ellen Page), která by bez toho nemohla dovolit splácet hypotéku na společně koupený dům. Po dlouhém boji s úřady se nakonec vítězství dočkala i díky podpoře svých kolegů. Ti se nejprve pomoci zdráhali z iracionálních homofobních důvodů. Krátce na to však Laurel zemřela. Stacie dodnes žije v zmíněném domě i s jejich psem. Ano, opět skutečný příběh a ano, připravte si kapesníky.
Dánská dívka (Danish girl, režie: Tom Hooper, 2015)
Není divu, že skutečných příběhů tady je takové množství, když všechny z nich přinesly výrazné a pozitivní změny LGBT komunitě. Tento na tom není jinak. Jde o jednu z prvních operací změny pohlaví v historii. Einar Wegener (Eddie Redmayne) byl ve dvacátých letech známý dánský malíř, kterého jednou jeho manželka Gerda (Alicia Vikander) požádala, aby pro ni pózoval v ženských šatech, protože její modelka se nedostavila včas. Einar souhlasil, ale v tom momentě si uvědomil, že něco není v pořádku a být ženou se mu líbí. Začne se tak objevovat i ve společnosti. Co zpočátku vypadalo jako žert, přerostlo do seriózní záležitosti, a proto vyhledal lékařskou pomoc. Když se dozvěděl, že je možná změna pohlaví, neváhal ani na vteřinu. Velmi jemně a citlivě natočený snímek čtyřnásobně nominovaný na Oscara (z toho si jednu sošku odnesla Alicia Vikander za nejlepší herečku ve vedlejší roli).
Carol (Carol, režie: Todd Haynes, 2015)
Od skutečných příběhů se přesuňme k zfilmovaným podle knihy. Knižní předloha vyšla již v roce 1952, což bylo na tehdejší dobu zcela odvážný krok. Mladá Therese Belivet (Rooney Mara) je prodavačka v nákupním centru a začínající fotografka. Během Vánoc pozná v práci Carol Aird (Cate Blanchett). Ta tam tehdy nakupuje dárky pro dceru. Na Theresino doporučení jí koupí vláček, a tak ho zaplatí a nechá tam adresu, aby jí ho zaslali poštou. Při odchodu si však na pultu zapomene rukavice, a tak jí je Theresa pošle. Carol se rozhodne poděkovat jí pozváním na večeři, a tak začíná romance mezi bohatou ženou v domácnosti a obyčejnou prodavačkou. Carol je nucena ze strany manžela a celé rodiny podstoupit terapii, aby se vyléčila z "nemoci". Jak však sama zjišťuje, není nemocná a je ochotna se pro lásku vzdát i toho nejcennějšího. Snímek má úžasnou předvánoční atmosféru a výbornou kameru. Dialogy, herecké obsazení - to vše funguje perfektně. Šest nominací na cenu akademie včetně té za nejlepší herečku v hlavní roli pro Cate Blanchett a za vedlejší roli pro Rooney Mara snad mluví za vše.
Hodiny (The Hours, režie: Stephen Daldry, 2002)
Je rok 1923 a Virginia Woolfová píše svou nejznámější knihu Paní Dallowayová. V roce 1951 ji čte Laura Brownová trpící depresemi ze stereotypního života domácí paničky z předměstí. Tutéž knihu ale v současnosti čte Clarrisa Vaughnová, emancipovaná vydavatelka, která chystá oslavu pro svého bývalého manžela trpícího nemocí AIDS. Film popisuje jeden den ze života těchto tří žen, které se zamýšlejí nad svými vztahy s muži či jinými ženami. Společně si s nimi projdeme jejich nejtemnějšími chvilkami a problémy. Dokonalý herecký koncert v podání Julianne Moore, Meryl Streep a absolutně božské Nicole Kidman, která si zaslouženě odnesla za tuto roli i Oscara. Film působí velmi depresivně, avšak stojí to za to.
Zkrocená hora (Brokeback Mountain, režie: Ang Lee, 2005)
Snad nejznámější film ze všech zmíněných v článku. V době, kdy byl uveden do kin, způsobil docela velký rozruch a kontroverzi. Ze začátku nemáme možnost si užít příliš dialogů, film spíše sází na atmosféru a vynikající herecké schopnosti ústřední dvojice. Při sledování dnes už kultovního filmu se člověk jaksi neumí zbavit pocitu všudypřítomné homofobie okolí a společnosti ve filmu. O to více se intenzivně soustředíte a soucítíme s hlavními hrdiny. Komplikovaný vztah dvou mužů, kterým osud a tehdejší společnost nepřejí být spolu, si vysloužil osm nominací na Cenu Akademie a z toho proměnil na výhru celkem tři. V hlavních rolích máme možnost vidět již zesnulého Heatha Ledgera a Jakea Gyllenhaala a v rolích jejich manželek Michelle Williams a Anne Hathaway.
Transamerika (Transamerica, režie: Duncan Tucker, 2005)
Sabrina Osbourne je pár dní před svou poslední operací, která má být závěrečným krokem k tomu stát se opravdovou ženou. Dříve byla Sabrina, nebo jako ona samu sebe nazývá "Bree", bezdětným mužem jménem Stanley Schupak. Zvrat však nastává v momentě, kdy jí zavolá její údajný syn Toby z věznice v New Yorku s tím, že hledá svého otce Stanleyho. Bree šokovaná faktem, že má syna, se o tuto situaci podělí s její terapeutkou, která jí vzhledem k okolnostem nedá povolení na operaci změny pohlaví a doporučí jí sblížit se se synem. Hlavní hrdinka se tak vydává na cestu za svým dítětem, se kterým později putuje napříč celou Severní Amerikou až do Los Angeles, jen aby stihla svou operaci. Tento road trip je jakýmsi přirovnáním cesty za svým pravým já hlavní hrdinky. Zlatý glóbus si za hlavní roli odnesla Felicity Huffman a pochlubit se může i nominací na Oscara.
Hra na plač (Crying Game, režie Neil Jordan, 1992)
Výjimečné a strhující drama se velmi dlouho tváří jako něco jiného, než ve skutečnosti je. Žánrově, myšlenkově i tematicky. V dnešní době již málo známá pecka od pozdějšího režiséra Interview s upírem byla ve své době zjevením. Malý irský film pracuje s mnoha tématy. Od terorismu, přátelství až po schopnost milovat člověka takového, jaký je. A kombinuje je do neobvyklého celku. Působivý zvrat (pokud ho nechcete vědět, nečtěte dále), ve kterém se z objektu touhy heterosexuálního hlavního hrdiny stane transsexuál působil ve své době šokující a je noční můrou každého muže s tradiční orientací. Držitel 6 nominací na Oscara a vítěz kategorie nejlepší scénář.
Dětská hodina (Children´s Hour, režie William Wyler, 1961)
Počátkem 60. let byla nejen v prudérní Americe homosexualita zakázaným tématem. Tento počin tedy může pracovat pouze s náznaky. A daří se mu to úžasně i díky silnému castingu. Shirley MacLaine a hlavně Audrey Hepburn patřily mezi nejlepší herečky své doby a své pověsti zde nezůstávají nic dlužné. Bez výjimky fantasticky napsané a zahrané postavy (a Audrey překvapivě nedominuje) podpořené na svou dobu neuvěřitelným drivem a jistou režijní rukou Williama Wylera (Prázdniny v Římě, Ben Hur). Posledních 20 minut je i po letech neskutečně emocionálních a vyčerpávajících. Tematicky chválabohu už zastaralé, ale filmařsky stále skvělé. 5 nominací na Oscara.
Philadelphia (Philadelphia, režie: Jonathan Damme, 1993)
Ve své době velmi důležitý a v současnosti neprávem pozapomenutý snímek byl prvním mainstreamovým filmem, kde se řešila problematika HIV. Hluboce lidský příběh o jinakosti, toleranci a respektu přinesl první výraznou dramatickou roli tak dlouho komediálnímu herci - Tomovi Hanksovi. A odnesl si za ni v silné konkurenci právem Oscara, stejně jako Bruce Springsteen za svou píseň Streets of Philadelphia. Možná až příliš akademický přístup může množství diváků otrávit, ale většinu spolehlivě dojme a donutí přemýšlet. Krásný film.
Život Adele (La Vie d'Adèle, režie: Abdellatif Kechiche, 2013)
Romantický příběh lesbického páru je první adaptací komiksu, která získala Zlatou palmu v Cannes. Tříhodinová sonda do života hlavní hrdinky šokovala explicitními, avšak působivými sexuálními scénami. Ty způsobily problém s distribucí v několika zemích. Tato festivalovka je určena hlavně pro náročnějšího diváka a není zcela "user friendly", ale vyplatí se jí věnovat svůj čas. Minimálně kvůli hereckému výkonu poslední bondgirl a místy skutečně fascinující filmařině. Velmi osobitý film, který se možná náročně sleduje, ale o to déle zůstane v hlavě.
Daleko od nebe (Far from heaven, režie: Todd Haynes, 2003)
Film se snaží vykreslit typickou, dokonalou americkou rodinku padesátých let. Krásný dům, děti hrající si v dokonalé zahradě a úspěšný manžel. Uprostřed toho všeho je Cathy Whitaker (Julianne Moore, ano zase), ideální žena domácí, která svého muže nadevše miluje. Protože nic není jen pozlacené, stejně jako její dosavadní život bez chybičky, vše se jí hroutí, když přichytí svého muže v jeho kanceláři s jiným mužem. Pohled na to, jak tuto situaci zvládá, je o to zajímavější, že poznává zahradníka Raymonda Deagana a vy už tušíte, že se s ním sblíží. Má to však háček - je to černoch. Máme zde tedy dva velmi kontroverzní problémy té doby. Na jedné straně homosexuálně orientovaného manžela a na straně druhé vztah s černochem. Film přinesl další nominaci na Oscara Julianne Moore a kromě toho byl nominován i v kategoriích nejlepší film, nejlepší scénář a nejlepší hudba.
Bent (Bent, režie: Sean Mathias, 1997)
Tento kousek bychom zařadili mezi jeden z těch náročnějších. Otázka homosexuality během druhé světové války byla obrovské tabu. Gayové byli prostě, stejně jako Židé, odvedeni do koncentračních táborů. Dostal se tam i Max, který po příšerném zážitku z vlaku mířícího do tábora smrti už nedoufá v nic dobrého. Nakonec se však i za ostnatým drátem setkává s city a něhou. Psychologické drama má velmi komorní atmosféru a místy působí depresivně až beznadějně, ale i tak máte chuť to dokoukat do konce a zjistit, jak to skončí. V hlavní roli Clive Owen, jehož tvář vám může být známá například ze Sin City. Ve filmu se mihne i Mick Jagger v roli transvestitní zpěvačky Berty a také oblíbený Ian McKellen. Na kontě má tento snímek Zlatou palmu za nejlepší zahraniční film na festivalu v Cannes.
BONUS: X-MEN
Možná si řeknete, že mutanti přece s homosexuály nemají nic společného, ovšem opak je pravdou. Samotní tvůrci First Class přiznali, že mutanti jsou jakousi alegorií homosexuálně orientovaných lidí. Zach Stenz, jeden ze scénáristů X-Men: First Class, jednou napsal: „Mohu vám říci, že práva gayů a celkově lidská práva či téma holocaustu byla do filmů dána záměrně. Joss Whedon vymyslel celou tu záležitost s "léčením" mutantů v komiksech jako gay alegorii. Bryan Singer do filmů dal kus sebe, jako gay - outsider společnosti to natočil ze svého pohledu.“ Singer stojí téměř za všemi X-Men snímky, ať už jako režisér nebo producent. Výjimkou je pouze The Last Stand. Příběh X-Men můžeme vnímat vlastně jako řešení otázky práv homosexuálů v přeneseném významu. Stačí, když si za mutanty dosadíme gaye, lesby, bisexuály a trans lidí a máme zde zcela reálný obraz ne tak dávné (u nás i dnešní) společnosti.
Jaký názor na filmy s danou tématikou máte vy? Chybí vám tu nějaký počin, který stojí za zmínku? Dejte nám vědět v komentářích.
