100 tisíc dolarů ročně zní jako skvělý přivýdělek.
Dva kamarádi Jobert a Michiel z Holandska již od malička milovali počítače. V době, kdy přišli na svět, nebyly ještě technologie na takové úrovni, na jaké se nacházejí v současnosti, ale než dorostli do věku, ve kterém je počítače začaly zajímat, už bylo v Evropě vytvořeno dostatečně přející prostředí pro rozvoj všemožných technologických dovedností. Jobert Abma tedy hrával hry, ale jak roky plynuly, i jeho postupně hraní her začalo nudit, a tak ho fascinoval internet a všechno to, co na něm dokázal najít. Jobertovi vůbec netrvalo dlouho, než pochopil, že s kouskem snahy a trpělivosti se může začít nabourávat cizím lidem do počítačů díky bezpečnostním dírám a když se o těchto možnostech bavil s Michielem, oba chlapci se nemohli dočkat momentu, kdy nějaký průnik do počítače udělají i oni .
Když Michiel úspěšně odmaturoval a o rok starší Jobert přemýšlel nad tím, jaký dárek by mu za zvládnutí zkoušek dal, napadlo ho jen tak ze zábavy proniknout do serverů jedné lokální holandské televize a poslat Michieli heslo, díky čemuž se kluci dostali přímo k vysílání a jednoduše v televizi pustili namísto tradičního programu své vlastní výtvory. Michiel nakonec za incident odnesl všechnu vinu, protože odmítl prozradit, že za ním stál zejména jeho nejlepší kamarád, a tak si odpracoval 25 hodin veřejně prospěšných prací, ale určitě toho tehdy nelitoval a ani dnes nelituje. Nakonec se oba chlapci rozhodli spojit své životní cesty a vydali se na univerzitu Hanze University v rodném Nizozemsku, kde je kromě učení samozřejmě nepřestala zajímat ani bezpečnost a zanedlouho už přišli na způsob, jak se nabourat do softwaru, ve kterém profesoři hodnotili své studenty. Získali přístup ke známkám všech svých spolužáků, ale rozhodli se chybu jednoduše nahlásit výrobci softwaru. Bohužel, ten nikdy nezareagoval, a proto to nahlásili přímo univerzitě, což bylo prakticky spouštěčem jejich závratné hackerské kariéry.
Místo toho, aby je jakkoli univerzita potrestala, vždyť koneckonců ani neměla za co, si dva šikovné chlapce najala na to, aby se jí detailně podívali na zabezpečení a provedli test bezpečnosti univerzitního systému. Za jejich služby univerzita chlapcům vyplatila slušné peníze, za které si prakticky mohli vyplatit celý zbytek studia a oba vlastně ani nechápali, jak se jim podařilo navštěvovat univerzitu, která jim ještě prakticky za návštěvu a testování platí parádní peníze. Naneštěstí, když univerzita zveřejnila zprávy z testování bezpečnosti a toho, jak se jim podařilo najít závažnou chybu v softwaru, výrobce konkrétního softwaru chlapcům doručil dopis, ve kterém je požádal, aby okamžitě přestali se svou činností poškozující značku, a tak padlo rozhodnutí nejenže nepřestat, ale rovnou založit si vlastní firmu.
Jako dva vysokoškolští studenti nemohli předpokládat, že se jim budou do náruče hrnout velké společnosti, aby jim do rukou svěřili svou bezpečnost, ale byli zklamáni z toho, že je odmítali najmout i lokální firmy. Vymysleli si proto zajímavý koncept, který nazvali koláčová výzva. Oslovovali jednotlivé společnosti s návrhem, že pokud se jim do 60 minut podaří proniknout do serverů společnosti, pak si je firma vyslechne a bude s nimi spolupracovat. Pokud by se jim to ale nepodařilo, museli by společnosti koupit dort a ani sami nevěděli jak, když jejich výzva úspěšně zdomácněla po celém Nizozemsku a najednou spolupracovali nejen se soukromými firmami, ale zakázky přicházely i od vlády. V té době jim bylo 19 a 20 let a nemohli uvěřit vlastním očím při pohledu na bankovní účet, který se jim každý týden plnil přibližně 10 tisíci dolary během toho, co stále studovali.
Po dlouhých úvahách se nakonec oba rozhodli, že se s našetřenými penězi přestěhují do technologického světového centra, do amerického San Francisca, kde si následně založili společnost HackerOne společně s Merijnem Terheggenem a Alexem Ricem známým z Facebooku. Jejich firma přitom pracuje na jednoduchém konceptu. Společnost si najede na portál HackerOne, kde si najme hackera ze seznamu ověřených lidí a ten následně prověří bezpečnostní systém, jak to jen nejlépe umí. V případě, že se mu podaří do systému proniknout, hacker získává od společnosti dohodnutý honorář a i zde platí, že čím závažnější problém, tím vyšší výplata. Takzvaní správní hackeři tedy pomáhají světovým, ale i lokálním firmám předcházet bezpečnostním katastrofám, které se v dnešní době mohou přihodit doslova z minuty na minutu, zatímco si portál HackerOne bere z každé zakázky provizi 20 procent a nejenže jsou všechny tři strany spokojené, ale ještě i zbohatnou a zvýší svou bezpečnost.
Z malé ambiciózní firmy se tak od roku 2012 stala společnost zaměstnávající více než 50 zaměstnanců a měsíční obrat momentálně počítá v milionech dolarů, což je také trend, který by se v příštích měsících neměl zpomalit, ale spíše změnit k ještě lepšímu. Aby toho ještě nebylo málo, například i samotný spoluzakladatel Jobert Abma přiznává, že mu někdy přímo hackování skutečně chybí, a tak si během nudných nocí někdy otevře laptop a hackuje na zakázku stejně, jako jeho zákazníci. Ročně si takto dokáže přivydělat i slušných 100 tisíc dolarů a to přitom podle vlastních slov nepatří ani mezi top 10 hackerů ve své oblasti. Někteří jeho hackerští kolegové na straně dobra si prý dokáží ročně vydělat vedle běžné práci i dalších 200, ba dokonce až 500 tisíc dolarů, což už je pěkná sumičku.
