Amatérští tvůrci z Česka natočili svižný hororový závan v podobě strašidelných krátkých filmů

Jak jsme si již zvykli, že když se chceme bát, sáhneme hlavně do zahraničních vod. A to i když jde o krátkometrážní nebo amatérské filmy. I v naší kotlině se sice sem tam něco hororového urodí, ale řekněme si to na rovinu: žánrové filmy zde nemají právě na růžích ustláno. V sousední Slovenské republice to také není žádná sláva, ale blýská se na lepší časy, protože pod hlavičkou Josefa Blažka a ostatních nadšenců vznikl unikátní projekt s názvem Pionýři hororu. První díl měl premiéru v roce 2013 a druhý v roce 2015. A toto je výběr nejlepších krátkých filmů, které se v obou ročnících objevily. 

Celý výběr začneme filmem To není moje sestra! Každý režisér vám poradí, abyste se natáčení s dětmi vyhýbali jako čert kříži. Dvojnásobně to platí, když jste začínající tvůrce. Dvojice Pavel Soukup (režie) a Josef Blažek (scénář) však zariskovala a vyplatilo se. Tvůrci ukazují velký cit pro atmosféru a náznaky. Po všech stránkách funkční horor, který je opět živým důkazem, že šikovní tvůrci vyždímají dost hororové muziky i z něčeho tak banálního, jako je poskakování dětí po dvoře. Stačí na to jeden křídový panák, výborně hrající dětští herci a roztomilý černo humorný závěr. Snad jen ten dialog matky a syna působil trochu klišovitě, ale to se v rámci krátkometrážního filmu dá odpustit.

Pokračujeme animovanou Třídou smrti, která je pravděpodobně vrcholem obou ročníků. Příběh tak trochu zvláštní třídy, kde každý rok umře jeden žák. Zda se, že tu úřaduje jakási kletba. Anebo tu jde o něco jiné? Brilantní temná atmosféra, pasující voice over a trefná animace vytvářejí film, který potěší srdce každého hororové nadšence. O scénář se opět postaral Josef Blažek, ve spolupráci s režisérem Pavlem Soukupem. Rozhodnutí vytvořit vážně myšlený animovaný horor v sobě vždy nese jisté riziko, ale Třídě smrti se tento kabát náramně hodí a jako hraný film by nefungovala ani z poloviny tak dobře. Precizní práce, fantastický zážitek.

Odečet vody je jedním z těch kraťasů, o kterých by se nemělo příliš psát. Divácký zážitek je pak o to lepší. Pár slov si ale neodpustím. Výborně natočené (kamera!) a elegantní vodění diváka za nos. Musíme pochválit důslednou režii dua Martin Doležal a Lukáš Horáček. Závěrečná pointa je skutečně nečekaná (!) a dokonale mi sedla. Tak schválně, zda na tom budete podobně...

Místo v tomto žebříčku si vybojoval i Masožravý obraz. Jednoduchý příběh o prokletém obraze a jednom nešťastném restaurátorovi, který na vlastní kůži pocítí jeho moc. Je nám trochu líto, že tato povídka Dominika Skuciuse není tak dobrá, jako mohla být. Nechápejte nás zle, stále jde o podařený kousek, ale hlavní představitel je herecky schopný asi jako maketa z kartonu a celému filmu by prospěl šikovnější střihač. Hlavní trumfy Masožravého obrazu jsou však ve skvělých maskách, výborně nadesignovaných kulisách a přesvědčivých gore efektech. Zároveň ale nejde o samoúčelnou řezničinu a není nouze ani o patřičně tísnivou atmosféru.

Povídka Neotvírej! opět z pera Josefa Blažka představuje už od prvních sekund vynikající filmařinu. Úvodní seznámení se s novými dveřmi, uvěřitelní herci a přirozené dialogy. První polovina je zkrátka výborně vychytaná a plná příslibů. Po odchodu řemeslníka si taktéž není na co stěžovat. Atmosféra houstne a všechno pěkně graduje. Pointa mi však přišla trochu antiklimatická. Film ale navzdory tomu stojí za pozornost a režisér František Vaculík se za výsledek rozhodně nemusí stydět.

Při sledování segmentu Dům 66b jsem si neustále říkal, že ten děj odněkud znám. No ještě aby ne! Jiří Fabík se totiž rozhodl zfilmovat výbornou povídku Clivea Barkera Azrael a Jack. Opět jde spíše o černou komedii, která je hororem jen tak líznutá. To ale neznamená, že by šlo o špatný film, právě naopak. Je skvěle napsaná (má výhodu v tom, že se může opřít o předlohu), herci hrají bez přehánění parádně a film obsahuje plno lahůdkových vizuálních nápadů a hlášek (např. Satan sledující Umučení Krista je k nezaplacení).

Všichni víme, že dobrý horor dělá hlavně atmosféra. A tu má povídka Až oči mé se rozevřou opravdu parádní - temnou, surreální, tíživou. Navíc je to stylové. Nádherně stylové. Kdo by si při sledování nevzpomenul na Československou novou vlnu, Herzova Spalovače mrtvol nebo Buñuelova Andaluského psa? Kinofil ve mě se raduje jako malé dítě. Příběh je jednoduchý, ale účinný a vyprávěný bez zaváhání.

A skončíme trochu odlehčenější notou. A to povídkou Odpad! v režii „duchovního otce“ celého projektu Josefa Blažka. Příjemná absurdita, která na první pohled blbý nápad dokáže přetavit na překvapivě zábavný akčňák. Strach příliš nečekejte, zde jde spíše o srandu a nadhled. Natočené je to více než dobře, gradace funguje, Blažkův dvorní herec Tomáš Mann hraje dobře a pointa je vysloveně výborná. Takže v klidu dám ruku do ohně za to, že většina z vás se těch necelých osm minut bude solidně bavit.

Všechny povídky obou ročníků si můžete prohlédnout na oficiální youtube stránce projektu.