Snad vše dobře dopadne.
Včera oficiálně skončily olympijské hry v Riu a i když měly mnoho nedostatků, chyb nebo špatných rozhodnutí rozhodčích, stále zde však bylo velmi mnoho momentů, díky kterým jsme si tyto hry užili a budeme na ně vzpomínat v dobrém. Měli jsme možnost vidět fotku dvou gymnastek, jednu ze Slovenska a druhou z Jižní Korei, dále výkon za hranicí možností v podání francouzského chodce či vzájemnou pomoc dvou atletek z odlišných zemí, které si při vzájemném pádu pomohly dojít do cíle.
Největšího gesta jsme se však dočkali pravděpodobně až v závěru olympijských her, toto gesto možná dostane aktéra do životu nebezpečné situace. Při pohledu na etiopského běžce Feyise Lilese, který právě běžel do cíle a zvedal ruce (získal stříbrnou medaili), byste si pravděpodobně ani neuvědomili, že tato gestikulace v sobě skrývá mnohem hlubší význam. Feyis však svým činem odkazoval na situaci v jeho zemi, kde etiopská vláda od listopadu 2015 zavraždila okolo 400 lidí a zranila tisíce dalších. A důvod? Dovolili si zúčastnit se protestů. Lidé z regionu Oromia protestují jednak proti marginalizaci (odsouvání na okraj společnosti) svého etnika a taktéž proti rozpínavosti hlavního města země, Addis Ababa, protože tato expanze zasahuje do okolních vesnic a osad, ve kterých najdeme etnikum Oromo, tedy nejrozšířenější etnickou skupinu v zemi. Vládní jednotky u protestu střílely do davu, mučily protestující a také mnoho z nich zatkly. A nejhorší na tom je, že velkou část tvoří děti pod 18 let.
„Jestli se vrátím do Etiopie, možná mě zavraždí. A když ne, tak mě možná strčí do vězení. Možná se raději odstěhuji do jiné země“
