Turn 10 a Playground Games vytvořili gigantický automobilový festival, od kterého se nebudete moci odpoutat.
Forza je značka, kterou si Microsoft hýčká už dlouhá léta a nikdy na to nedoplatil. Ba naopak. Měl jsem to štěstí a hrál jsem jak původní Motorsport, a to ještě na předchozí generaci, tak i arkádovější spin-off s podnázvem Horizon. O větší atraktivitě rozhodnou již osobní preference, ale já jsem vždy byl více na okruhy než na free roaming ve velkém světě. I proto mě open-world závodní hry nikdy nelákaly, ať už šlo o nové díly Need for Speed, The Crew od Ubisoftu a jinak na tom nebyla ani série Horizon. O to více jsem byl překvapen z toho, jak mě třetí díl vlastně bavil.
V něm nastává dost výrazná změna. Oproti Horizon 2, kde jste hráli za neznámého závodníka, který si postupně budoval prestiž a respekt, vystupujete v třetím díle coby šéf celého eventu. Vaším úkolem je přilákat na festival co nejvíce fanoušků a učinit z něj ten největší, jaký automobilový svět viděl, tedy alespoň v herním pojetí. Jak to dokážete? V Austrálii, jejíž rozloha je v gamese přibližně dvakrát větší než v předešlém titulu série, budete muset otevřít hned 4 festivalové stany, které se musí rozrůstat do statisícových tribun. Fanoušky získáváte plněním výzev, vyhráváním závodů, šampionátů, skill challenges, no a v neposlední řadě i za to, jak závod jezdíte. Nemusíte nutně vyhrát. Sice přijdete o peníze a body zkušeností, ale fanoušci se valí v houfech i na základě vašich řidičských schopností. Jestli to omrzí? Tak trochu.
Zatímco ježdění nevykazuje žádné známky stereotypu, postup v singleplayerovém "příběhu" se již mírně zadrhává. Získat 10 milionů fanoušků se zpočátku jeví jako vidina nekonečných závodů, to číslo se však navyšuje každou minutou. Ať už přejedete přes rychlostní pasti, driftovací úseky nebo jen plníte různé výzvy nezávisle od závodů. V pozdějším průběhu hry už za výhru celého šampionátu ve formě 4 závodů můžete dohromady získat klidně i 700 000 fanoušků, takže se do finále dostanete docela rychle. Odjezdit přesnou třetinu celé hry a také dokončit hlavní linku mi trvalo 10 hodin, takže celou mapku můžete do těch 35 hodin klidně zdolat. Vzhledem k repetitivním trasám závodu je to tak akorát.
Když už jsme se dostali k té AI závodníků, vývojáře musíme v tomto směru pochválit. Při nejvyšší náročnosti budete skutečně třískat do stěny, protože se netoleruje žádná chybička a jezdci vám nedarují ani metr volného prostoru. Při těch nižších si budete muset dávat pozor jedině na zatáčky, kde vás začíná brát při nejmenším otočení volantu. Hra se vás už od začátku snaží naučit, že nejjednodušším způsobem, jak vyhrát závod, je brzdit. Jak rychle si to uvědomíte a jak se to projeví v praxi, je už na vás. Samozřejmě, klasické odražení se od soupeřova vozu v zatáčkách lze vždy použít, asi jako v každé racingovce, akorát vám zmizí body zkušeností, které jste nahráli v předchozí zatáčce či předjížděním a stále se vám nestihly připočítat. V tomto případě naštvou hlavně momenty, kdy máte nahraných nějakých 300 000 bodů zkušeností, které se vám ale nestihnou započítat, protože do vás napálí AI - Drivatar. Je jedno, jestli vás vidí na 200 metrů a vy nemůžete uhnout, protože to nalevo vpálíte do stromu a napravo zase do bariéry. AI nezpomaluje, nevyhýbá se a vrazí do vás i v případě, že dvě minuty stojíte nehybně na cestě. V závodech se soupeři chovají inteligentně, volně ve světě je to však už mnohem horší. Dokonalost v tomto aspektu nesršela ani ze závodů.
Červená čára zobrazující ideální stopu sice káže přibrzdit, v některých zatáčkách je však zbytečná. Zatímco AI se jí řídí, vy můžete zatáčkou přeletět, čímž za sebou nejednou necháte i 6 soupeřů. A to jako plus umělé inteligenci určitě započítat nelze. Plus se už ale dá udělit v head to head závodech, kdy ve free roamu vyzvete Drivatara. V drtivé většině případů vyhrajete díky tomu, že si děláte zkratky přes louky či lesy, jednou se mi dokonce stalo, že těsně před cílem AI narazilo do "NPC" auta a já jsem tak vyhrál závod. Tím jsem zároveň nastínil i to, že v celé hře, nezávisle na tom, zda jen tak jezdíte po Austrálii nebo závodíte, AI dělá chyby a je vidět, že to není dokonalý stroj sestrojený k tomu, aby vás porazil. Jde o nesmírně potěšující faktor, který navíc pomáhá budovat komplexnější dojem o jejím zpracování. Stejně jako fakt, že i AI s vámi umí vypéct. Jeden head to head závod jsem se rozhodl jít čistě, bez nárazů do soupeře a výhradně po vyznačené trase. AI se však v polovině závodu rozhodlo jet přes pole a už jsem ho neměl šanci dojet.
Horizon nikdy nebylo o tuningu, ale zamrzelo, že úprava auta spočívá jen v pár možnostech, přičemž jsou pro všechny vozy stejné. A protože se v této recenzi věnuji detailům, musím zmínit i to, jak mi vadilo, že musíte auto upgradovat po jednotlivých dílech, ne najednou na konci. Jsou to jen sekundy navíc, ale nezanechává to nejlepší dojem. Vynahradí vám to však ANNA, navigační systém, který vám vyznačí cestu téměř ke všemu potřebnému. Ať už potřebujete peníze, fanoušky nebo máte chuť na závody, ANNA vám ukáže cestu na minimapě k nejbližšímu eventu dle vašich potřeb. Zamrzí akorát, že v možnostech není zobrazení cesty k pokračujícímu šampionátu. Tehdy si už musíte otevřít mapku.
Asi jste už asi zvědaví, jak se to vlastně hraje. Všechny ty módy, možnosti ve hře, kterých je skutečně nepočítaně (kluci a baby z Playground Games si za ně zaslouží pochvalu) jsou pěkné, ale v první řadě i o pocitu z jízdy. V tomto aspektu hra vyhrává na plné čáře. Je jedno, jestli závodíte, plníte úkoly nebo se jen tak potuluje nádherou Austrálií. Ježdění vás tak brzy neomrzí, za což může skutečně bohatá mapa s různorodou topografií. Některé scenérie vám až "vyrazí dech", u jiných vám to nedá a musíte otevírat photo mode a tu krásu zachytit. To, že se pak nemůžete ke svým fotografiím dostat a musíte je screenshotovat, už je věc druhá. Baví vás obyčejné poflakování se, vyhýbání se autům na dálnici, respektive občas head to head challenges.
Austrálie je nádherná, obrovská a nabízí dlouhé hodiny zábavy formou vedlejších questů, takže hráči, kteří se rozhodnou jen tak bloudit a prohnat své vozy po každé z cest, budou mít postaráno o další hodiny zábavy. Rozloha mapy je více než dostačující. Během těch 10 hodin hraní jsem podle herních statistik projel jen přes polovinu cest a určitě jsem tak neviděl mnohé krásné oblasti hry. Ty nejkrásnější přírodní výjevy přitom podle mého skromného názoru nabízejí právě lesy, přes jejichž stromy pronikají krásné sluneční paprsky. Je jen na vás, kam se s vaším oblíbeným strojem vydáte a jakým stylem budete jezdit. Jisté je, že vás to bude bavit, ať už budete jezdit jakkoli a kdekoli.
Co se grafického zpracování týče, není to Driveclub, ale při srovnání s racingovkami za poslední dva roky jde rozhodně o jednu z těch nejkrásnějších. Netřeba zapomínat, že mluvíme o obrovském open worldu, takže hráčské nároky na vizuál by se tomu měly přizpůsobit. Skutečně nemůžeme očekávat, že nás svět Horizon 3 posadí svou grafikou na zadek, ve všem je to však oproti předchozím dílům posun vpřed, ať už mluvíme o nasvícení, odrazech, modelech aut, barvách nebo samotných texturách. V některých případech je však vidět buď lenost vývojářů (měl jsem vyfocené skutečně kostkované piloty vzducholodi z posledního showcasu, problém se screenshoty ve hře jsem už však adresoval výše, tak se přesvědčte sami ve hře) nebo citelný nedostatečný hardware současné generace (obrázek pod odstavcem). Samozřejmě, není to jen problém Xboxu. Ta mezigenerační výměna byla potřebná jako sůl, přičemž další generace si na sebe také nemůže dovolit dlouho čekat. Pokud bychom to však měli uzavřít, myslím, že každý z nás by měl být vzhledem k typu hry a její rozloze spokojený. Horší je to už s fyzikou. Destrukce je na nízké úrovni. Jednak za to mohou automobilky, které neradi vidí svá auta zkroucená kolem stromů, ale dřevěné ploty a skutečně malé předměty, které by při nárazu autem v rychlosti 200 km/h letěly desítky metrů, zůstávají na místě jako přikované a jen se od nich odrazíte, což dost zamrzí. Nedalo se nevšimnout ani toho, že auta a dokonce ani pneumatiky se nešpiní v reálném čase. V blátivém prostředí a vozovce se spíše zapráší a i to až po nezdravě dlouhém čase, ale skutečné bláto a špínu nevidíte.
Screenshot ze hry versus renderovaný screenshot
Mnohem lépe na tom je už výběr aut. Stovky vozidel, desítky automobilek a modelů, mnohé designy zevnějšku, které můžete tvořit i vy sami, různé druhy a barvy pneumatik... auta se dají slušně upravovat, i když by to chtělo pár dalších nastavení a klasických designů. V konečném důsledku je to však i tak jedno, protože vozidla střídáte častěji než ponožky. Na každý třetí závod dostanete jiné. Naštve zejména rozhodnutí vývojářů, kteří vás posadí do vozu, se kterým jste jezdili poslední závod, místo do toho, se kterým jste na místo akce přijeli. Pokud se déle vozíte v našlapaném fáru a najednou sedíte v pomalém BMW céčkové třídy, dost to zamrzí. Auto si musíte jít vyměnit, což se dá pouze přímo na festivalech. Pokud se vám nechce přijet tam autem, musíte použít možnost rychlého cestování, což vás bude stát pár tisíc kreditů. Je to jednoduše nesmírně otravné a po čase vás přestane bavit i ta neustálá výměna vozidel. Pochválit musíme chování aut na různých površích vozovek. Nejenže se váš vůz bude chovat jinak na poušti, než na asfaltce, musíte se postupně učit, jak se v zatáčkách ovládají všechny vozy, protože s každým je to o něčem jiném.
Přestože je pocit z jízdy skutečně úžasný, jakmile se dostanete do tříd A-S2, nebude vás bavit ježdění v modelech s maximální rychlostí 120 km/h. A to je jeden z dalších problémů hry. Do luxusních aut vás hra posadí příliš rychle, takže nemáte chuť ani motivaci vyzkoušet všechny ty klasiky a starší typy, které jsme kdysi obdivovali na stránkách časopisů. Právě proto mi bude původní Motorsport sympatičtější, protože vás učí jezdit se všemi typy aut a stoupá v žebříčku luxusnosti a výkonu postupně. Pokud vás ale bude bavit střídat auta každou půlhodinku, užijete si spoustu zábavy a skutečně se vynadíváte, protože modely aut jsou propracované a častokrát na nich necháte oči. Užít si můžete i s photo módem. Chvíli potrvá, než se prokousáte přes všechna ta nastavení tak, abyste začali dělat dobré fotografie, ale pak se toho už nebudete moci nabažit.
Co se multiplayeru týče, měl jsem na začátku malé problémy s připojením, ale moc mě to nemrzí, protože ani Forza nedokázala odstranit klasické problémy racingovek v režimu pro více hráčů. Pokud začínáte vpředu, většinou máte k dispozici skvělé auto, pokud vzadu, můžete prorazit přes vozy vpředu, i když k tomu potřebujete patřičnou dávku štěstí. Hlavní ale je, že o skutečných jezdeckých dovednostech je to jen na pozicích vpředu. Ve středu a na ocase závodů se to spíše podobá hře FlatOut. Je už jen na vás, zda si více užíváte jízdu o samotě, v co-op s přáteli nebo klasický multiplayer, který kromě závodění nabízí také free roaming. Podstatné je nesnažit se soupeřit s ostatními hráči, dokud nemáte alespoň po jednom vozidle z každé třídy samozřejmě na maximální úrovni, což strhává na atraktivnosti a variabilnosti při výběru aut.
Další drobné nedostatky:
- Pohledy, ať už ten z kokpitu nebo přímo od nárazníku se dají měnit pouze v menu, ne během hry
- Chybí možnost porovnávat atributy vozidel při koupi či v garáži
- Auta se místy chovají nelogicky, například při doslovném ťuknutí na zpátečku dokážete couvat do kopce stovky metrů
- Dron je užitečný při hledání zašitých starších klasik ve stodolách, létá však nízko a chybí mu světlo při nočních prohlídkách, v konečném důsledku za něj ale musíme vývojáře pochválit
- Aby byla atmosféra na vyšší úrovni a aby festival vypadal živější, mohli autoři zvolit divácky atraktivní Cinematic trailery
- Rewind je až příliš lákavý, můžete se dostat zpátky i celý kilometr
Navzdory všem těm nedostatkům se Horizon 3 hraje úžasně. Nakonec, ve které jiné racingovce můžete závodit se stíhačkou? Skvělý pocit z ježdění doplňuje úžasný soundtrack. Jakmile si odemknete Groove Music, čili aktuální hity a rádiovky, jen těžko se od hraní odtrhnete. Západy či východy slunce, krásné hory a jezera. To vše a více vás jednoduše drží na cestách, i když nechcete závodit, jen zkoušíte, kolik to nové Pagani ze sebe vydá. Vše je spolu propletené a herní obsah na vás číhá na každém kroku, ať už jde o šampionáty nebo několikaminutové výzvy, takže se rozhodně nebudete nudit. Spíše jde o to, kolik negativ a drobných chybiček ve hře najdete a jak moc to pokazí váš dojem ze hry, protože dojem z ježdění jako takového vám téměř žádné z minusů tohoto titulu nezkazí.
Musím se přiznat, že jsem si po těch recenzích, kdy se v nich jen jakoby zázrakem objevovaly nižší známky než devítky, na hru posvítil detailněji. I proto jsem vyzdvihl více drobných chybiček a nedostatků, z nichž některé mohou participovat na výsledném hodnocení pouze v mém subjektivním vnímání hry a jejích základních, jako i vedlejších hratelnostních mechanismů. Forza Horizon 3 je i přesto všechno nejlepším open-world racingem na trhu a pokud přemýšlíte o pořízení Xbox One či „Slimky“, je nejlepší čas tak učinit, protože kromě skvělé Forzy... ach, ano ano Marcusi, už jdu. Pokud mě tedy omluvíte, už od vedle slyším Lancerku a cítím pach krve. Sera mě potřebuje, já se však ještě určitě plánuji vrátit do Austrálie. 8,5/10
