Kdysi Kodak versus Leica, dnes Canon versus Nikon.
V dobách, kdy jsme nedokázali produkovat dennodenně desítky fotografií a bývali jsme v napětí z očekávání, zda se vlastně žádoucí záběr podařilo správně vyfotografovat nebo se na vyvolaném filmu objeví pouze jedna velká rozmazaná skvrna, byl každý jeden z nich podstatně více promyšlenější a co je hlavní, na vyhotovené série se nezapomínalo jako v případě smartphonů, při nichž většina vaší knihovny poputuje do koše či do jakési složky v počítači, na kterou dříve či později zanevřete. Celý proces se natolik zjednodušil, že jsme až příliš líní na to provést těch pár kroků a zajít do nejbližší „fotolaboratoře“, abychom naše památky zhmotnili. Místo naříkání za moderní společností 21. století se ale přeneseme do první poloviny toho 20., kdy Kodak válcoval trh s dostupnými, ale o to kvalitnějšími fotoaparáty.
Vznik
Společnost se na rozdíl od jiných gigantů, kteří mají kořeny v 19. století, skutečně věnovala od svého útlého začátku fotografiím, přičemž ještě před jejím oficiálním vznikem se zakladatel George Eastman zabýval fotografickými deskami, populárními předchůdci filmové fotografie. Z The Eastman Dry Plate Company se tak v roce 1888 zformoval Kodak, který si nevšední jméno zvolil právě z důvodu nezaměnitelné výslovnosti a odlišnosti od jakéhokoli jiného anglického slova. Vznik provázelo představení jejich prvního fotoaparátu KODAK Camera s mechanismem postupně posuvného filmu patentovaným v roce 1884. „Vy stisknete tlačítko, my uděláme zbytek,“ tvrdil doprovodný slogan ke drobné krabici, která byla okamžitě po rozbalení připravená zhotovit až 100 snímků. Za předchůdce brownie kamery jste zaplatili 25 dolarů. Dnes by měla hodnotu přibližně 614 dolarů. Po spotřebování celého filmu se kamera odeslala poštou zpět do Kodaku a ten vám za dalších 10 dolarů vyvolal fotografie a nabil krabičku na další stovku snímků. Vyvolané černobílé fotografie měly kulatý tvar o průměru 6,35 centimetru a často se usazovaly do fialových či zlatých rámů. Počáteční úspěch naznačil, že společnost má našlápnuto na skvělou kariéru, a tak se zformovalo jméno, které mělo obrovský vliv a popularitu ve světě po dobu minimálně dalších 120 let.
Brownie
Krabičkový systém se rozšířil natolik, že celkový výrobní proces značně klesl na ceně a tak představil Kodak na přelomu 19. a 20. století jeden z nejdůležitějších fotoaparátů vůbec - Brownie. O něco menší kartonová krabice si vysloužila pojmenování po kreslených postavičkách (Brownies) od kanadského ilustrátora pro děti, Palmera Coxe. Na rozdíl od jejich první kamery se však prodával za jeden jediný dolar, tedy ekvivalent dnešních 27 dolarů. Už během prvních 365 dní se prodalo více než 150 000 kusů a tak Kodak již po roce zkonstruoval druhý, o něco kvalitnější model. Výhoda focení spočívala v maximální jednoduchosti, což také znamenalo, že fotoaparát dokázalo obsluhovat i dítě. Také se používaly i vojáky v boji. Během několika dekád měli zákazníci k dispozici doslova tuny Brownie fotoaparátů v různých barevných provedeních a technických specifikacích. Jedinou nevýhodou bylo relativně nekvalitní zpracování a nízká kvalita fotografií, která se posunula výrazně kupředu už během nadcházejícího období.
35mm
Klasika, která se zachovala i dodnes v podobě 35milimetrového filmového formátu, pomalu ale jistě odstartovala vlnu kompaktních fotoaparátů, mezi které patří i náš dnešní kandidát. Ideální šířka filmu pro běžné „cvakání“ se stala oficiálním standardem v roce 1909 a prvním známým kompaktem využívajícím výhody tohoto typu byl Tourist Multiple představený v roce 1913. Použití menšího filmu než 70mm a většího než předchozích 11, 15 nebo 17,5mm zajistilo dostatečně kvalitní záběr a zároveň umožnilo zkonstruovat menší tělo fotoaparátu, než v případě rozměrných Brownie krabic. Jinak řečeno, propracovali jsme se k prvním kompaktům.
Leica
Kromě zmíněného Touriste se však na scéně z několika konkurentů objevil i další německý výrobce pohybující se ve fotografii dodnes. Když vzpomeneme analogový fotoaparát ve spojení s perfektním designovým zpracováním vybaví se nám právě Leica. Ačkoli vstoupil na trh fotoaparátů o něco později než Kodak, jejich zařízení byla minimálně tak oblíbená jako od ostatních společností a mnozí považovali Leica zejména v pozdějším období za kvalitnějšího a profesionálnějšího zástupce fotoaparátů než Kodak. První model, který plně zahrnoval 35milimetrový standard, Leica Standard, poputoval do prodeje v roce 1932.
Kodak Retina
Jen o 2 roky později (1934) se Kodak opět zaměřil na masový prodej fotoaparátů a vedle levných krabicových Brownies představil sérii Retina, která způsobila s první modelem Nr. 117 menší rozruch. Dostupný kompakt s kvalitní optikou a odolným zpracováním se stal významným milníkem na cestě k modernímu focení a hned první model zaznamenal obrovský úspěch. V prvním roce se vyrobilo až 60 000 kusů a další generace následovaly až do poválečného období. Proslýchá se také, že to byl právě Kodak Retina, který naplno rozjel 35milimetrovou fotografii.
Testovaný model se vyráběl v letech 1935 až 1936 a do prodeje se dostalo pouze 9144 kusů. Takzvaná Retina Nr. 118 nabízela optiku Schneider Kreuznach Xenar f: 3,5 s uzávěrkou Compur Rapid. Rychlost závěrky se pohybovala od 1/300 sekundy až po režimy, které se uzavřely až tehdy, když jste uvolnili prst ze spouště nebo provedli dvojklik. Fotoaparát dokonale prověří vaše schopnosti zachytit tu správnou kompozici, totiž hledáček je pouze orientační a po letech dostatečně naplněný prachovými zrnky, které znemožnily už i tak mizernou průhlednost. Bez dalších otravných technických řečí, tělo je i po 82 letech plně funkční a téměř všechny mechanické součásti pracují tak jak mají. Jediný problém se vyskytl s občasným prodlením, respektive časným "zaklapnutím" uzávěrky, které mohlo vyústit v příliš světlou či tmavou fotografii. Samozřejmě, po vizuální stránce Retinu už dávno poznamenal zub času, o čemž se můžete přesvědčit na fotografiích níže. Také přikládáme menší galerii z vyvolaného filmu.
V roce 2012 hrozil společnosti téměř jistý bankrot, avšak Kodak následně prodal cenné patenty v celkové hodnotě 525 milionů dolarů. Během loňské mezinárodní technologické konference CES 2016 ohlásil comeback a hned zostra uvedl prototyp nové retro SUPER 8 kamery připomínající jejich první model z roku 1965. Jak se bude výrobci dařit a zda se opět nedostane do finančních problémů, ukáže až čas a prodeje.
Při fotografování jsme používali uzávěrku +- 1/100 sekundy, f:3,5 a Fujifilm Superia (ISO 200)
