Kdo sedmiletou výzvu nesplní, toho čeká věčný odpočinek.
Praktiky některých Budhistů překračují hranice zdravého rozumu. I o tom je příběh mnichů - maratonců z hory Mount Hiei, která patří mezi nejvyhledávanější turistické atrakce. Tato hora je plná neoznačených náhrobků po mniších, neúspěšných absolventech Kaihogyo, tisícidenní běžecké výzvy.
Co je Kaihogyo a v čem tkví jeho princip?
Kaihogyo je 1000denní výzva, která se táhne 7 let. Mniši Tendai buddhismu se díky ní snaží dosáhnout osvícení, protože oběť je jediný způsob, jak osvícení dosáhnout během tohoto života. Celé Kaihogyo je založeno na běhu, z čehož vznikla i známá přezdívka „maratonští mniši“.
Aby se člověk stal opatem kláštera a hodným vůbec šance provést tuto výzvu, musí nejprve dokázat své schopnosti. První rok výzvy tak musí běžet 100 dnů po sobě 30 kilometrů, aniž by se zastavil či občerstvil. Těchto prvních 100 dní je zároveň jediných 100 dnů, během nichž je dovoleno se vzdát. Pokud to dokáže, dostane týden na trénink, vyčistí mu cestu od všech nečistot, které by mu mohly poranit nohu, dostane také mapy a podklady k modlení. Kolem pasu mu navíc připevní lano s krátkým nožem, které musí využít, pokud výzvu nedokáže splnit – musí se podřezat nebo oběsit.
1000denní výzva
První, druhý a třetí rok musí mnich opět běžet 100 po sobě jdoucích dní po 30 kilometrů. Čtvrtý a pátý rok to je už 200 po sobě jdoucích dnů. Pokud se mnichovi podaří dokončit pátý rok, musí vydržet několik dní bez vody, jídla a spánku, na což dohlížejí jiní pověření mniši. Některé zdroje uvádějí devět dní, jiné zase sedm s poznámkou, že původně jich bylo deset, ale nikdo nepřežil, proto byla tato fáze zkrácena. Po pěti dnech dostane mnich šanci vypláchnout si ústa vodou, nesmí však spolknout ani kapku. Šestý rok to je následně 60 kilometrů, 100 dní sobě, a poslední, sedmý rok, je to 100 dní po sobě 84 kilometrů a 100 dní po sobě 30 kilometrů. Během každého běhu není dovolen odpočinek, voda a jakákoliv přestávka.
Co je cílem?
Kaihogyo má mnichy přiblížit smrti tak blízko, jak je to jen možné. Psychologové, kteří mnichy kontrolovali, přišli se závěrem, že vykazují mnoho znaků typických pro mrtvé osoby. Tím, že tělo opustí všechno dobré, špatné i negativní, se tělo stane průhledným a vybuduje si citlivost pro život. Za posledních 400 let dokázalo splnit tuto výzvu jen 46 mnichů, ostatní neúspěšné pokusy připomínají jen všudypřítomné náhrobky.
Co si můžeme od maratonských mnichů vzít my?
Určitě máš za sebou kopec nedokončených věcí, nejistých přátelství a nedotažených projektů. Na Mount Hiei nic mezi smrtí a úspěchem neexistuje. Vše, co děláme, bychom měli dělat buď naplno, nebo vůbec. Filozofie „buď to dokončím, nebo zemřu“ tě totiž může dostat mnohem dál, než jsi ochoten připustit. Stačí být jako tito mniši, den za dnem, krok po kroku, ať to stojí, co to stojí.
