Rázná, tvrdohlavá, cílevědomá, neústupná a mimořádně talentovaná. Katharine byla postrachem režisérů a miláčkem diváků.
Režiséři ji nenáviděli a milovali zároveň, muži z celého světa její leželi u nohou a kritici její herecké výkony vychvalovali do nebes. Katharine Hepburn nikdy nedosáhla popularity a oblíbenosti své slavnější jmenovkyně Audrey, avšak ve světě filmu dosáhla podstatně větší úspěchů. Čtyři zlaté sošky se jí postaraly o titul držitelky nejvyššího počtu Oscarů za nejlepší ženský herecký výkon a jejích dvanáct nominací na toto ocenění překonala až Meryl Streep. Stalo se tak v roce 2003, do té doby byla Katharine rekordmankou. V roce 1975 získala cenu Emmy a v průběhu své kariéry na ni byla nominována šestkrát. Na kontě má také tři ceny BAFTA, osm nominací na Zlatý Glóbus, dvě na Tony Award a výhry z festivalů. K zahození není ani hvězda na chodníku slávy, místo v American Theater Hall of Fame a pocta od Amerického filmového institutu, který ji v roce 1999 označil za největší americkou herečku všech dob.
„Potřebujete o mně vědět pouze jednu jedinou věc, a to tu nejdůležitější. Jsem kompletním produktem dvou prokletě úžasných lidí, mých rodičů.“
Katharine Houghton Hepburn se narodila 12. května 1907 v Hartfordu v americkém státě Connecticut jako druhé ze šesti dětí urologa Thomase Norvala Hepburn a zanícené feministky Katharine Marthy Houghton. V mladém věku se ostříhala nakrátko a nazývala se chlapeckým jménem Jimmy. Se svou matkou se účastnila různých demonstrací a ženských pochodů a s otcem probírala problematiku mužské sexuality a hrávala s ním golf. Thomas Hepburn učil své děti životaschopnosti a nabádal je k tomu, aby používaly své tělo a svou mysl k neustálému posouvání ním stanovených limitů. Rád s nimi plaval a zápasil, věnoval jim všechen svůj volný čas a staral se o jejich pěkné vzpomínky.
Ani to však nezabránilo rodinné tragédii, která v té době pouze 14letou Katharine hluboce zasáhla. Během návštěvy přátel v Greenwich Village našla svého zbožňovaného bratra mrtvého. Podle všeho se šestnáctiletý Tom Hepburn oběsil, ale rodina takovou verzi odmítla. Katharine se po této události stala náladovou, odtažitou, se sklony k depresím a ze strachu z cizích lidí přesedlala na domácí výuku. Až do vydání její autobiografie v roce 1991 uváděla, že se narodila 8. listopadu stejně jako její bratr a v tento den své narozeniny i oslavovala. V rodině Hepburnových se nikdy nemluvilo o mrtvých a vynechány byly i návštěvy hřbitova. Zastávali totiž názor, že smrtí jiných jejich vlastní životy nekončí.
„Herectví je příjemně dětinská profese. Předstíráte, že jste někým jiným a přitom se prodáváte.“
Po ukončení studia historie a filozofie na Bryn Mawr College v Pensylvánii se vymkla rodinným tradicím a pro svůj budoucí život si Katharine vybrala herectví. Odstěhovala se do New Yorku, kde se věnovala divadlu, ale ani to jí nebránilo trávit se svou rodinou všechny volné víkendy. Společně organizovali tenisové turnaje, hrávali golf a užívali si výlety v Evropě. A s těmito aktivitami nepřestávali ani v dobách, kdy se z ní stala proslulá herečka. Katharine byla tátův a maminčin miláček a nijak se to nesnažila skrýt. Navzdory blízkým vztahům s rodinou byla samostatnou a maximálně nezávislou ženou, a tak ji názor nezainteresovaných osob netrápil. I to bylo důvodem toho, proč se její oblíbenost zasekla na bodu mrazu a nestoupala ani díky dobře odvedené práci. Divákům na Broadwayi se však líbila, a tak bylo jen otázkou času, kdy si to z divadelních prken namíří do filmových studií.
„Pouze ženy, které se rozhodnou nemít děti, mohou žít jako muži, a to jsem udělala."
V roce 1927 se seznámila s Ludlowem Ogden Smithem, podnikatelem z Filadelfie, kterého si 12. prosince o rok později vzala za svého manžela. Ona měla v době sňatku jednadvacet let, on o osm let více a jejich manželství bylo spíše soužitím blízkých přátel než plnohodnotných partnerů. Katharine naplnila společenská očekávání a těšila se z manželovy společnosti a morální podpory, ale i nadále žila svobodným způsobem života. Kariéra u ní vyhrávala na plné čáře a podřizovalo se jí vše včetně manželství. Po přestěhování do Hollywoodu se funkčně-nefunkční svazek, o kterém věděl jen málokdo, rozpadl a v roce 1934 se ukončil rychlým rozvodem v Mexiku. Katharine sama sebe nazvala hrozným prasetem, nasypala si popel na hlavu a exmanželovi zůstala blízkou přítelkyní a v pozdějším období i chůvou až do jeho smrti v roce 1979.
Ještě během manželství si začala se svým ženatým agentem, který ji požádal o ruku, ale Katharine ho s láskou ke svému svobodnému já odmítla. Po čtyřletém vztahu přišel další, tentokrát s podnikatelem a investorem Howardem Hughesem. Dvojici seznámil jejich společný přítel herec Cary Grant a ani tento vztah neměl daleko od svatby. Tedy, pokud by prudce nezávislá a duchem svobodná herečka souhlasila. Namísto svatebních zvonů však milencům zazvonil umíráček a ten zvonil i dosud oblíbené herečce. Držitelku Oscara a hvězdu filmů Leopardí žena, Rozvodová záležitost, Malé ženy, Její poslední rekord, Sylvia Scarlett, Morning Glory, Quality Street, Zlomené srdce, Marie Stuartovna, A Woman Rebels či Holiday přischla přezdívka „kasovní jed“.
Katharine a režisér George Cukor po znovunastartování její kariéry v roce 1941 a s hereckým kolegou Carym Grantem během natáčení Příběhu z Filadelfie
„Pokud budete dodržovat všechna pravidla, zmeškáte všechnu zábavu.“
Svérázná Katharine si žádostmi o nadhodnocené honoráře, arogantním a sebevědomím vystupováním a komplikovaným vztahem s médii, která ji vykreslovala jako drzou a egocentrickou bisexuálku bez zájmu o zplození vlastních potomků, šlapala po pověsti kvalitní herečky. Ke zhoršení její skvělé kariéry jí dopomohly i méně úspěšné filmy, neočekávaná kritika a menší fyzická potyčka s fotografem. Když se jí média provokativně zeptala, zda má děti, odpověděla: „Ano, pět. Dvě bílé a tři barevné.“ S přezdívkou „Katharine of Arrogance“ vzdorně odmítala autogramy, nekomunikovala s fanoušky a neposkytovala rozhovory. Stala se nepopulární osobou, ale svět se jí nezhroutil. Se vztyčenou hlavou opustila Hollywood a vrátila se na Broadway. V návratu jí pomohl již zmíněný Howard Hughes a filmy Příběh z Filadelfie a Woman of the Year.
„Nelituji ničeho, co jsem kdy udělala.“
Právě ve filmu Woman of the Year potkala Katharine lásku svého života a Howardovi zamávala na rozloučenou. Mužem, který ji okouzlil, byl její herecký kolega Spencer Tracy. Jejich první setkání nedopadlo zrovna nejlépe, ale na konci natáčení už tvořili neoficiální pár. Spencer byl totiž ženatý a k tomu i silně věřící, a tak rozvod s manželkou Louise nepřicházel v úvahu. Navzdory svazku s jinou ženou se jejich vztah zařadil do kategorie nejznámějších milostných poměrů Hollywoodu. Ve skutečnosti to však nebyla žádná rychlokvašená a krátkodobá aférka, ale partnerství trvající až do Tracyho smrti v roce 1967 (26 let). Jiskření mezi naoko utajenou dvojicí s radostí využívali režiséři a producenti, a tak se Spencer a Katharine stali vyhledávanými hereckými partnery. Jejich posledním společným filmem byl snímek Hádej, kdo přijde na večeři. V té době na tom Spencer po zdravotní stránce nebyl zrovna nejlepší a sedmnáct dní po poslední klapce ho Katharine našla mrtvého. Z úcty k jeho rodině se neúčastnila pohřbu a jejich vztah oficiálně potvrdila až po smrti jeho manželky Louise.
Se Spencerem, kterému pomáhala bojovat s alkoholismem a depresemi
„Život je těžký. Je tím, co vás nakonec zabije.“
S odchodem milovaného muže se Katharine vyrovnávala před kamerou, kde jí to šlo více než výborně. Za své výkony sbírala ocenění a posouvala limity tak, jak ji to její otec naučil. Při natáčení filmu Na zlatém jezeře odmítla dublérku a ve věku 75 let skočila šipku do studeného jezera. V roce 1991 vydala autobiografii, kterou ukončila slovy: „Ano, měla jsem štěstí.“ Bravurní herečka, která však nikdy nezapadla do prototypu naivní hollywoodské krásky, zemřela 29. června 2003 ve věku 96 let.
