Tentokrát to bude trochu depresivnější...
Také ve čtvrtém a posledním článku o emocionálních, smutných a depresivních filmech (první díl, druhý díl, třetí díl) pobudeme ve fascinujícím světě animace. V závěrečném seznamu naší „série“ vám představíme desítku různorodých děl, co do výběru témat i zpracování. Tentokrát však půjde o méně „hřejivě dojemné“ snímky, spíše se připravte na tvrdou depresi (i když ani o humor nebude nouze). A jistě nebudeme daleko od pravdy, když řekneme, že několik z uvedených filmů možná slabší povahy budou trochu hůře rozdýchávat. Přesto jde o perfektní počiny a byla by věčná škoda, pokud bychom jim v naší sérii článků nevěnovali pár slov.
Několik z nich je navíc trochu neprávem pozapomenuto. Myslíme si však, že rozhodně mají potenciál vás oslovit. Najdete zde široké zastoupení děl - pohled na jadernou apokalypsu očima dvou stárnoucích manželů, drsný noirový thriller ze života koček či existenciálně-surreální grotesku o jednom depresivním muži. Doufáme, že si i v momentálním výběru najdete svého favorita.
When the Wind Blows (režie: Jimmy T. Murakami, 1986)
Adaptace románu Raymonda Briggse vypráví příběh postarších manželů Jima a Hildy. Žijí klidným životem na anglickém venkově, ale doba je nestabilní a zdá se, že napětí mezi Západem a Sovětským svazem může každou chvíli vyústit v jadernou apokalypsu. Jim se postupně začíná připravovat a podle oficiálních vládních brožur vybuduje v domě malý úkryt. Hildě se to vůbec nezamlouvá, ale nakonec souhlasí. A pak skutečně dopadne jaderná hlavice. Oba manželé díky úkrytu přežijí, ale všechno kolem nich je zničeno. Mimořádně smutná tragikomedie Jimmyho T. Murakamiho vznikla v době vrcholící studené války, ani dnes však neztrácí nic z unikátní atmosféry zmaru a blížícího se zániku. Působivý zážitek.
Persepolis (režie: Vincent Paronnaud, Marjane Satrapi, 2007)
Autobiografický film francouzské režisérky původem z Íránu Marjane Satrapi, natočený podle jejího vlastního stejnojmenného komiksu. Silné drama, kde ale nechybí ani příjemně úsměvné okamžiky, nás seznámí s historií autorčiny domovské země, nepokoji, kterými prošla a tamním vládnoucím režimem. Hlavní hrdince se nakonec podaří emigrovat do Francie, snímek je tedy i působivým ztvárněním dvou různých kultur a světů. Příběh Marjane Satrapi je vynikajícím coming-of-age příběhem jedné nadané dívky, na pozadí velkých politických a náboženských nepokojů. Persepolisu na kvalitě dodává i skvělá animace a důsledná režie, citlivě střídající humor a melancholičtější tóny.
Krvavá paní (režie: Viktor Kubal, 1980)
Parádní záležitost z domovských končin. Klasika Viktora Kubala vám asi nemusíme příliš představovat. Krvavá paní je však možná tak trochu ve stínu jeho ostatních děl. Přitom jde o pozoruhodný a metaforický pohled na nechvalně známou Alžbětu Báthoryovou, respektive čerpá hlavně z legend kolem jejího života. Příběh o ženě, která doslova ztratí srdce a proto je schopna vykonávat ty nejhorší možné skutky. Kubal ve svém díle kombinuje prvky lyrického dramatu, romantického příběhu, hororu a komického nadhledu. Výsledkem je atmosférické, vizuálně podmanivé dílo a právem patří do zlatého fondu zdejší kinematografie.
Felidae (režie: Michael Schaack, 1994)
Kočky v hlavních rolích? To bude nějaký roztomilý animák, ne? No, sněte dál. Kočky ve Felidae sice vystupují, ale po všech stránkách jde o nekompromisně temný kriminální horor s noirovými prvky. Hlavním hrdinou je kocour Francis. Ten se se svým pánem přestěhuje do nové čtvrti, skamarádí se s drsňáckým kocourem Bluebeardem, postupně však zjistí, že v okolí něco nehraje. Francis se pouští do vyšetřování série záhadných a brutálních vražd. Jeho pátrání ho zavede na stopu bizarní sekty a rozsáhlého spiknutí s dalekosáhlými následky. Snímek Michaela Schaacka se nebojí brutality a pořádně husté atmosféry. Můžete se těšit na odřezané hlavy, rozpárané mrtvoly a nepříjemné medicínské pokusy. Dětem vstup zakázán!
Tower (režie: Keith Maitland, 2016)
Kolik animovaných dokumentů znáte? Kromě Valčíku s Bašírem jich asi mnoho nebude. Proto bychom vás chtěli upozornit na zajímavý snímek Tower. Zpracovává tragické události z 1. srpna roku 1966, kdy 25letý Charles Whitman, poté co zavraždil svou manželku a matku, vyšel na střechu věže v areálu texaské univerzity a začal střílet po lidech. Jeho řádění trvalo celých 96 minut a výsledkem bylo 16 mrtvých a tucty zraněných. Nakonec ho zastřelili policisté. Rekonstrukce událostí je ztvárněná působivou rotoskopickou animací (podobně jako v případě A Scanner Darkly), navíc je obohacena skutečnými archivními záběry a vzpomínkami přeživších. Mrazivé a smutné.
Watership Down (režie: Martin Rosen, 1978)
Poměrně kultovní adaptace klasického díla světové literatury od Richarda Adamse. Příběh se točí kolem skupiny králíků. Poté, co je jejich nora ohrožena, jsou nuceni hledat si nový domov. Jejich putování rozhodně nebude procházka růžovou zahradou a pokud chtějí přežít, bude je to všechny stát hodně sil a sebeobětování. Nemluvě o tom, když se setkají s brutálním generálem Woundwortem. Snímek Martina Rosena dokáže zaujmout výraznými postavami, napínavým dějem a pro někoho možná netradičně temným - až thrillerovým - tónem. Několik dost krvavých scén také nechybí. Samotný příběh je možné vnímat jako svébytný dobrodružný příběh, ale také jako nevšední alegorii, kde se zkoumají témata náboženství, osobní svobody a tyranie.
A Scanner Darkly (režie: Richard Linklater, 2006)
Dáte si trošku paranoie? A Scanner Darkly podle stejnojmenného románu krále science-fiction Philipa K. Dicka vám jí dopřeje víc než dost. Ocitáme se v blízké budoucnosti, kde lidi ovládla nová droga - látka D. Právě životy několika na první pohled bezvýznamných feťáků (vynikající Keanu Reeves, Woody Harrelson, Robert Downey Jr., Winona Ryder a Rory Cochrane) jsou v centru celého příběhu. A k tomu tu máme vládu a její tajné agenty, co na své výpravě za vyobcováním drogy neváhají porušovat všechna lidská a občanská práva.
Pravděpodobně jedna z nejlepších adaptací Philipa K. Dicka, respektive určitě nejvěrnější. Na díle Richarda Linklatera je zajímavé, že původně vznikalo jako „normální“ hraný film, až v postprodukci bylo „převedeno“ do podoby animovaného díla. Právě animace dodává A Scanner Darkly působivě psychedelický tón (i když se právě nic psychedelického neděje). Snímek vám zkrátka několikrát pořádně zamotá hlavu.
Barefoot Gen (režie: Mori Masaki, 1983)
Z velké části autobiografické dílo Moriho Masakiho podle mangy Keidžiho Nakazawa, vyrovnávající se se stále živou a bolestivou kapitolou japonských dějin - atomovým útokem na Hirošimu. Ústředním hrdinou je šestiletý odvážný chlapec Gen. Snaží se své rodině ve válečných časech pomáhat, jak jen může, ale ani jeho věčný optimismus nemůže zvrátit hrůzy dějící se všude kolem. Obzvlášť po tom, co dopadne atomová bomba a okolí se promění doslova v peklo. Snímek ukazuje nukleární katastrofu velmi otevřeně a bez ubrousků. Opravdu si uvědomíte, že takto nějak to tehdy mohlo v Hirošimě vypadat. A nejde o pěkný pohled. Barefoot Gen je svým silným protiválečným apelem často přirovnáván k legendárnímu Grave of the Fireflies, ačkoli v našich končinách není až tak známý. Snad mu trochu přidáme na publicitě i publikováním v tomto seznamu. Zaslouží si ji.
It's Such a Beautiful Day (režie: Don Hertzfeldt, 2012)
Nezávislý animátor Don Hertzfeld natočil množství úspěšných a oceňovaných krátkometrážních děl, jeho It's Such a Beautiful Day byl ale jeho první vstup do dlouhometrážních vod. Ačkoli, ne tak docela. Režisér totiž do snímku zahrnul své tři předchozí krátké filmy - Everything Will Be Ok, I Am So Proud of You a It's Such a Beautiful Day. Spolu vytvářejí jednolitý příběh depresivního chlápka jménem Bill. Sledujeme ho v jeho denní rutině, vidíme jeho noční můry, vzpomínky na dětství a stále více chátrající psychické zdraví. Hertzfeldtovo experimentálně laděné dílo je plné černého humoru, surreální grotesknosti, ale i upřímné tragiky nad údělem lidského života. Extrémně jednoduchá, až na kost ohlodaná animace dokonale pasuje k melancholickému příběhu. Režisér se navíc dokáže zajímavě zamýšlet nad univerzálními tématy lidské existence, života a smrti. Rozhodně stojí za pozornost.
The Plague Dogs (režie: Martin Rosen, 1982)
Už druhá adaptace románu Richarda Adamse v tomto seznamu, a opět v režii Martina Rosena. Dvojice psů uteče z laboratoře, kde se provádějí kruté pokusy na zvířatech. Radost ze svobody ale netrvá dlouho. Oba čtyřnozí chlupáči se musí potýkat s nepřízní okolní divoké přírody, která jim rozhodně nedá nic zadarmo. Kromě toho se po jejich stopách pouštějí i vojáci a novináři. Myslí si totiž, že psi v sobě nesou nákazu černého moru. Každodenní boj o život je ztvárněn mimořádně krutě a značně naturalisticky. Zatímco v případě Watership Down by snad bylo možné nechat se dívat i děti (a jen sem tam jim zakrýt oči), The Plague Dogs by už vaše ratolesti raději vidět neměly. Snímek obsahuje mnoho nepříjemných záběrů, včetně zmíněného experimentování a ty by ani citlivější diváci nemuseli rozchodit. Za zmínku ale tento titul rozhodně stojí - jeho atmosféra je skličující, temná a emocionálně vás totálně vyždímá.
BONUS: La planète sauvage (režie: René Laloux, 1973)
Divoká planeta fakt dostane svému názvu, protože se opravdu jedná o divoký, ale hlavně divný film. Tipuji, že sedne asi spíše otrlejším a daleko ostřílenějším a náročnějším divákům. Děj se odehrává na planetě Ygam, obývané vyspělou rasou měnou Draagové. Lidé na planetě žijí také, ale ani náhodou nemají dominantní postavení. Naopak - pro Draagy slouží spíše na hraní, jako domácí zvířata. V divočině sice žijí lidské kmeny, ale ty se Draagové snaží vyhladit. Snímek Reného Lalouxe vznikal v československé a francouzské koprodukci a rozhodně patří k tomu nejzajímavějšímu, co v našich končinách vzniklo. Zvláštní strnulá animace a bizarní výjevy vyvolávají spíše úzkost, celému dílu nechybí obdivuhodná imaginace a velmi svá (až psychedelická) atmosféra. Zkrátka takový malý animovaný mindfuck. Za zkoušku nic nedáte, možná vás Divoká planeta osloví.
A jsme na konci, přátelé. Doufáme, že jste si naši jízdu po všelijakých zákoutích dojemných či emocionální tíživých snímcích užili. Naše seznamy jsou samozřejmě nekompletní. Šanci můžete dát i následujícím snímkům: Waking Life, The Last Unicorn, The Iron Giant, Frankenweenie, The Prince of Egypt, James and the Giant Peach, The Secret of Kells, The Little Prince, Song of the Sea či The Wind Rises. Mnoho silných děl je možné nalézt také v rozlehlých vodách anime. Pokud máte svého černého koně, kterého jsme nezmínili, určitě nám dejte vědět v komentářích.
