Syndrom výrazně ovlivňuje kvalitu jejího života.
Jessica žila až do svých 15 let úplně obyčejný život bez výrazných zdravotních komplikací. Jednoho dne, když trávila čas se svou tetou, jí její tělo najednou vypovědělo službu a jediným spouštěčem náhlého stavu byl srdečný smích poté, co od tety zaslechla vtipnou příhodu. V rukou měla tehdy tác i se sklenicemi čaje, které jí popadaly na zem a v tu chvíli s nimi spadla i ona a pár minut jen tak ležela. Lékaři dlouho nemohli přijít na to, co způsobuje její záchvaty, ale nakonec jí diagnostikovali poruchu spánku - narkolepsii v kombinaci s kataplexií. Narkoplexie se projevuje spavostí či charakteristickými záchvaty spánku a kataplexie je zase jedním z jejích nejčastějších příznaků, protože způsobuje chvilkové oslabení svalů pod přívalem silnějších emocí. V praxi to pro Jessicu znamenalo, že každá silnější emoce jako smích a jak později zjistila, dokonce i orgasmus, ji na pár minut přivedly do narkoplexického záchvatu a kvůli paralyzovaným svalům musela nehybně ležet, i když vše vnímala a byla při plném vědomí.
Syndrom se projevuje i tak, že Jessica musí denně spát klidně i 13 hodin, aby byla dostatečně odpočatá a záchvat spavosti může přijít prakticky kdykoli, pokud nad svými emocemi byť jen na vteřinu ztratí kontrolu. Záchvaty probíhají až drasticky rychle, protože Jessica se v jednom momentě může smát a v druhém jí hlava visí na hrudi a ona se nedokáže pohnout a ani nic říct. Nemůže se probrat až do momentu, kdy silná emoce pomine, a tak se jí s partnerem začalo stávat, že Jessica po každém orgasmu dostala svůj záchvat a jen ležela na posteli. Svůj syndrom v tomto ohledu bere i s humorem, protože její partner si alespoň může být jistý, že ji v posteli přivedl tam, kam chtěl, ale její kvalita života je výrazně omezena. Na její diagnózu přitom neexistuje žádná účinná léčba, která by ji záchvatů zbavila, a tak musí svůj život přizpůsobovat tak, aby ji příliš neomezovala.
