Národní soutěž krásy v Peru nesla velmi důležité poselství.
Soutěže krásy mnozí považují za povrchní. Působí to tak, že nejdůležitější je to, jak žena vypadá, ideálně v plavkách, a jaké jsou její míry. Avšak stále více se do popředí tlačí i vzdělání krásných adeptek. Většině lidí sledujících ženskou krásu je však titul dívek ukraden. V Peru se proto národní soutěž krásy rozhodli pojmout jinak. Nebyla však o prezentování výše zmiňovaného vzdělání a schopností.
Soutěžící se rozhodli nezaměřit primární pozornost na sebe, ale na skutečné problémy místních žen. Krásky věděly, že publikum i diváci se budou soustředit na ně, a proto se rozhodly svých pět minut slávy využít šikovným a hlavně smysluplným způsobem. Když měli moderátoři číst jejich míry, slova se chopily samotné soutěžící. Jedna po druhé řekly své jméno a pak přišla na řadu statistická fakta o násilí na ženách.
Celé to vypadalo například takto: „Jmenuji se Camila Canicoba a reprezentuji region Lima. Mé míry jsou: 2 202 vražd žen v mé zemi za posledních devět let.“
Další zástupkyně Limy, Juana Acevedo, poukázala na to, že 70 % žen v Peru jsou oběťmi obtěžování na ulici. Lucia Fernández z města Huánuco publiku oznámila, že 13 tisíc žen zažilo nebo zažívá sexuální obtěžování a Almendra Marroquíno z Cañete šokovala faktem, že 25 % dívek a teenagerů zneužívají přímo ve škole.
Samotní pořadatelé Miss Peru 2018 nenechali nic náhodě a pódium nechali příznačně vyzdobit velkými obrazovkami, na kterých promítali novinové výstřižky či obrázky týraných žen. Zatímco se missky procházely po molu, diváci a hosté si mohli prohlížet podrobné popisy případů napadených či zavražděných žen.
Zajímavé byly i finální rozhovory s jednotlivými soutěžícími. Nebyly totiž povrchní, právě naopak, krásky musely popsat, jak si představují řešení násilí na ženách z hlediska legislativy. Vymýšlely tedy způsoby, jak by mohly zákony řešit násilí na ženách.
Samozřejmě, spojit takové vážné a citlivé téma s adeptkami na nejkrásnější ženy země vyznělo trochu zvláštně. A to i přesto, že se missky v části, kde mluvily o statistikách násilí, neprezentovaly v plavkách. Měly však na sobě obtažené šaty, čehož si okamžitě všimli kritici. Na jednu stranu tak upozorňovaly na obtěžování, násilí či vraždy žen, a zároveň sváděly perfektním a nablýskaným vzhledem.
Na druhou stranu, organizátoři ukázali, že soutěže krásy mohou mít i hlubší rozměr, nést důležité poselství a dotýkat se citlivých témat společnosti. Pořadatelka Jessica Newtonova to viděla jako příležitost k posílení postavení žen, přičemž podle ní by se s nimi mělo zacházet stejně, bez ohledu na to, co nosí.
