Moderní klasiky, které určitě znáte, ale některé jste možná neviděli. Je tedy nejvyšší čas si je doplnit.
Naše rubrika You must Watch pokračuje a my se dostáváme do 80. let. Vzhledem k tomu, že tato dekáda již přináší moderní klasiky, které jste měli možnost vidět, když ještě nebyly úplně přestárlé, rozhodli jsme se trochu pozměnit klíč našeho výběru.
Je toho totiž hodně a my tuto dekádu rozdělíme na 3 části podle žánrů. V tomto výběru tedy můžete vidět to nejdůležitější z akčních filmů, sci-fi a hororů.
Osvícení (The Shining, režie: Stanley Kubrick, 1980)
Adaptace románu Stephena Kinga je dalším mistrovským dílem Stanleyho Kubricka. Mrazivý horor se od své předlohy v mnohém odlišuje. Možná i proto dokázal zastínit původní román. Spousta kultovních scén, úžasná příležitost pro Jacka Nicholsona a vizuálně strhující záležitost.
Nominace na Zlatou malinu za nejhorší režii a ženský herecký výkon působí dosud jako nepovedený kanadský žertík.
Sequely Star Wars
Impérium vrací úder (The Empire Strikes Back, režie: Irvin Kershner, 1980), Návrat Jediho (Return of the Jedi, režie: Richard Marquad, 1983)
Legenda pokračuje. Sequely Star Wars nenapodobitelným způsobem rozšiřují vysněný svět a příběh George Lucase. Zejména první pokračování patří k tomu nejlepšímu, co v hollywoodské továrně vzniklo. Prostě kult, který nemá obdoby i po více než třech dekádách od uvedení. Celé sérii jsme se věnovali v tomto článku.
Šílený Max 2 (The Road Warrior, režie: George Miller, 1981)
Nejlepší díl původní trilogie. Nejvíce nadupaný, nejstylovější a nejvyladěnější. Mel Gibson je v roli, která ho proslavila, jako doma, a postapokalyptický svět je zobrazen mimořádně drsně a současně působivě. Závěrečná honička patří už dávno do zlatého fondu akčních scén.
Útěk z New Yorku (Escape from New York, režie: John Carpenter, 1981)
Kultovní a mnohokrát citované akční sci-fi je nedílnou součástí americké popkultury 80. let. Brakové stylizace je kombinovaná se společenským komentářem své doby a Carpenter tak opět ukazuje, že je tvůrcem, který má co nabídnout i v myšlenkové rovině svých příběhů. Více jsme se tomuto počinu a jeho pokračování věnovali zde.
Trilogie Indiana Jones (režie: Steven Spielberg, 1981, 1984, 1989)
Úžasná (tehdy ještě teprve) trilogie z dílny Stevena Spielberga, George Lucase a Harrisona Forda patří už dávno do zlatého fondu kinematografie. Bondovkami a brakovými dobrodružstvími 30. let inspirované jízdy nestíhají ztrácet nic na svém půvabu a spolehlivě baví diváky již dlouhá léta.
Smrtelné zlo 1, 2 (Evil Dead 1, 2; režie: Sam Raimi, 1981, 1987)
Poloamatérský horor budoucího režiséra Spidermana se téměř okamžitě stal kultem a po šesti letech navíc přinesl pokračování.
Žánrový posun k černé komedii funguje úžasně a právě druhý díl je pro mnoho diváků tím nejlepším z této pozdější trilogie a také nedávného seriálu. Mnoho z vás filmy zná rovněž pod názvem Lesní duch.
Blade Runner (režie: Ridley Scott, 1982)
Klasika klasik. Kult kultů. Legendární sci-fi noirovka podle povídky Phillipa K. Dicka patří k absolutním vrcholům svého žánru. Vyvolala spoustu odkazů v popkultuře, diskusí v odborných i fanouškovských kruzích a zajistila svému tvůrci nehynoucí slávu. Více se dozvíte v našich kultovinách.
Věc (The Thing, režie: John Carpenter, 1982)
Carpenter v nejlepší formě. Jeden z nejlepších sci-fi hororů všech dob a zároveň jeden z mála remaků překonávajících svůj originál. Strach, paranoia a neskutečně hustá atmosféra se proplétají s gore scénami, aby vytvořily fantastický celek s nezapomenutelnou atmosférou. Za pozornost rovněž stojí hudba Ennia Morriconeho.
Poltergeist (režie: Tobe Hopper, 1982)
Na duchařském hororu se Spielberg podílel více než jen jako producent. Je autorem námětu, spoluscenáristou a dokonce režisérem několika sekvencí filmu. Vize režiséra Toba Hoopera byla příliš drsná a temná, což bylo v rozporu s autorským záměrem slavného tvůrce.
Tyto dva přístupy se ve výsledném díle sice trochu perou, ale i tak se zde zrodila velmi kvalitní a stále působivá žánrová klasika.
Trilogie Rambo (režie: Ted Kotcheff, George P. Cosmatos, Peter MacDonald, 1982, 1985, 1989)
Po Rockym nejslavnější role Sylvestera Stallona. Po prvním, relativně seriózním díle, začala série směřovat k čím dál absurdnějším zápletkám.
V přímé úměře s nimi si získávala větší množství fanoušků i kultovnější rozměr. Nezapomenutelná trilogie, z níž si možná spousta lidí dělá srandu, ale její místo v historii se neodváží zpochybňovat.
Terminátor (The Terminator, režie: James Cameron, 1984)
Definitivní průlom Arnolda Schwarzeneggera a zejména Jamese Camerona. Originální temné sci-fi inspirovalo mnoho napodobitelů. Originál je však pouze jeden. Možná ne tak výpravný a komplikovaný jako jeho pokračování, ale stále strhující film bez hluchých míst.
Ty totiž nahrazuje pořádnou dávkou adrenalinu a atmosféry. Na naší stránce jsme se tomuto fenoménu věnovali v tomto článku.
Noční můra v Elm Street (A Nightmare on Elm Street, režie: Wes Craven, 1984)
Kvalitativně nejjednotnější a příběhově nejoriginálnější slasherové série dala světu Freddyho Kruegera. Kromě toho však nabídla šanci na zviditelnění se spoustě později známých herců a filmařů.
Ostruhy zde získali např. Johnny Depp, Laurence Fishburne, Patricia Arquette, Frank Darabont nebo Renny Harlin. Více jsme se tomuto fenoménu věnovali zde.
Splašený vlak (Runaway Train, režie: Andrej Končalovskij, 1985)
Téměř zapomenutý, ale mimořádně zdařilý akčňák podle námětu Akiry Kurosawy. Nezastavitelný vlak se řítí Aljaškou a má v sobě nechtěné pasažéry. Dva trestance a jednu zaměstnankyni dráhy. Doslova mrazivá atmosféra, vynikající herecké výkony (Jon Voight, Eric Roberts, Rebeca DeMornay) a překvapivý přesah.
Rocky IV (režie: Sylvester Stallone, 1985)
Nejabsurdnější, ale divácky nejpopulárnější díl ságy. Rocky cestuje do Sovětského svazu, aby pomstil smrt svého kamaráda a kromě toho předvedl soudruhům budovatelský projev, kterému uznale zatleská samotný Gorbačov. Divoké tempo a nával adrenalinu však tyto směšné aspekty spolehlivě přebíjí, stejně jako Italský hřebec a nezničitelný stroj s tváří Dolpha Lundgrena.
Police story (Jung cha gu shi, režie: Jackie Chan, 1985)
Referenční titul akční scény Hong Kongu a zároveň nadupaná jízda v klasickém chanovském stylu. Některé pasáže si z ní dokonce „půjčili“ i tvůrci hollywoodských hitovek jako Tango a Cash nebo Bad Boys 2.
Kromě neopakovatelné choreografie dokáže pobavit i šíleným humorem. O herecké legendě a hlavní hvězdě se můžete více dočíst v našem článku.
Komando (Commando, režie: Mark L. Lester, 1985)
Arnoldova odpověď na Ramba. Neskutečná naivita si podává ruku s neuvěřitelnou zábavností, každá Arnieho hláška je perla a protivníci velmi efektně umírají po stovkách. Prostě vše, co diváci v 80. letech vyhledávali koncentrované do jednoho dvouapůlhodinového akčního inferna.
Brazil (režie: Terry Gilliam, 1985)
Gilliam nikdy nebyl tvůrcem, který by byl každému po chuti. Jeho skvostnou satiru (vycházející z Orwellowa 1984) byste si však neměli nechat ujít. Nadčasové, vizuálně mimořádně zajímavé dílo vznikalo s obrovskými problémy, ale výsledek skutečně stojí za to. Trochu zapadlá, ale stále výborná kultovka. Více zde.
Moucha (The Fly, režie: David Cronenberg, 1986)
Výborný remake klasického béčka z 50. let. Metafora na postupný fyzický i psychický rozpad člověka patří mezi nejlepší Cronenbergova díla. Šikovný přístup, navíc fantasticky řemeslně zrealizovaný. Působivý vizuál a silná myšlenka jsou podpořeny rovněž skvělými hereckými výkony.
Top Gun (režie: Tony Scott, 1986)
Armádní propaganda nejhrubšího zrna. Zároveň však tak sexy namíchaná, že se tomu těžko odolává. Vizuálně nadupaný styl tomu dává šrmrc, Cruise charisma a hitový soundtrack drive. Referenční titul toho jak vypadala komerční kinematografie pro mladé Američany v této dekádě.
Vetřelci (Aliens, režie: James Cameron, 1986)
Dokonalé pokračování. Žánr se z hororu změnil v akční film, ale kvalita se zachovala. Železný Jim si látku upravil tak, aby více seděla jeho nátuře a předvedl nekompromisní jízdu, při níž nestíháte ani dýchat. Rozšíření univerza rovněž potěšilo. Více o tomto fenoménu jsme se rozepsali zde.
Lepší zítřek (A Better Tomorrow, režie: John Woo, 1986)
Kriminální akčňák má v sobě všechno, proč se stal John Woo průkopníkem akčního žánru. Osudový příběh, silné postavy a stylové přestřelky. Zejména květináčová scéna patří mezi legendární. Pokud jste si mysleli, že poetiku dlouhých plášťů, slunečních brýlí a obouruční střelby ve zpomalených záběrech přinesl až Matrix, budete překvapeni.
Predátor (Predator, režie: John McTiernan, 1987)
Najít Arnoldovi v nejlepší formě adekvátního protivníka muselo být velmi obtížné. Mimozemský lovec trofejí se však této role zhostil více než dobře. Nadupaná klasika kombinuje prvky akčního sci fi, monster hororu a válečného filmu s takovou lehkostí, jak se to podařilo málokomu předtím a potom.
Hellraiser (režie: Clive Barker, 1987)
Originální, osobitá, napínavá a poutavá adaptace z rukou samotného autora předlohy si své místo mezi hororovými kultovkami zasloužila oprávněně. Pro slabší povahy možná až příliš psychopatické a nechutné, ale pro milovníky žánru lahůdkové sousto s výbornou hudbou a neméně kvalitním pokračováním.
Robocop (režie: Paul Verhoeven, 1987)
Těžkotonážní béčkový námět se v rukou nizozemského hitmakera změnil ve vynikající film s množstvím brutality, satirického podtónu a skvělé akce. Krásný příklad toho, co se stane, když se k tupé látce dostane mimořádně nadaný filmař.
Stvoří nadčasovou klasiku a vzor pro mnoho dalších žánrovek. Ty se však svému vzoru ani zdaleka nepřibližují. Stejně jako jeho přímé pokračování.
Smrtonosná zbraň 1, 2 (Lethal Weapon 1, 2, režie: Richard Donner, 1987, 1989)
Klasický buddy movie, v němž byly položeny základy pro změnu akčního žánru. Dokonalé duo Gibson/Glover jako rozdílní policejní parťáci bavilo diváky i v dalších třech pokračováních. Každý další díl byl o něco odlehčenější, ale o krvavou a drsnou akci nebyla nikdy nouze.
Smrtonosná past (Die Hard, režie: John McTiernan, 1988)
Souboj Johna MacClanea se skupinou teroristů pod vedením Hanse Grubera je úžasnou žánrovkou plnou akce, napětí i humoru. To, co Smrtonosná zbraň začala, tak Past dokončuje.
Této revoluci akčního žánru jsme se věnovali již v našich kultovinách. Geniální záležitost a film, bez kterého si řada fanoušků nedokáže představit Vánoce.
Krvavý sport (Bloodsport, režie: Newt Arnold, 1988)
Možná vás překvapí, co dělá v našem výběru toto čistokrevné béčko. Pravdou však je, že i navzdory svým pochybným kvalitám patří mezi základní stavební kameny toho, co celá jedna generace považuje za krásné nostalgické ohlédnutí.
Je to hloupé, jednoduché, ale svým způsobem odzbrojující, a pochopíte, proč byl Jean-Claude Van Damme svého času velkou hvězdou.
Akira (režie: Kačuhiro Ótomo, 1988)
Legendární anime se jako jediné v časech videokazet dostalo i do naší distribuce. Úžasná atmosféra, bombastický závěr a příběh, kterému možná nebudete na sto procent rozumět, ale i tak ho budete hltat po celou dobu této klasiky. Uvidíme, jestli se dočkáme i dlouho připravovaného amerického hraného remaku.
Propast (The Abyss, režie: James Cameron, 1988)
Silná myšlenka, úchvatné technické zpracování a několik nezapomenutelných scén. Skvělé podmořské sci-fi však nebylo překvapivě přijato zcela jednoznačně. Od kritiky ani diváků. Cameron se však ke svému vysněnému projektu časem vrátil a v novém sestřihu předvedl tento přelomový projekt v celé své kráse.
Killer (režie: John Woo, 1989)
Chow Yun Fat s režisérem Johnem Woo si připsali na konto další nezapomenutelnou spolupráci a přinesli fanouškům úchvatný akční nářez a svým následovatelům velký zdroj inspirace. Jedno z vrcholných děl podžánru heroic bloodshed plné kultovních scén a žánrových postupů.
Tango a Cash (Tango and Cash, režie: Andrej Končalovskij, 1989)
Vynikající buddy movie těžící z popularity Smrtonosné zbraně a charismatu hlavních představitelů. Stallone s Russellem tvoří výbornou dvojici a hlášky i akční scény v jejich podání se trefují téměř vždy do černého. Hlavně, když si Sly dělá legraci sám ze sebe. Škoda, že jsme se nikdy nedočkali pokračování.
Batman (režie: Tim Burton, 1989)
První seriózní zpracování příběhů Temného rytíře se stalo fenoménem a jedním z nejúspěšnějších filmů všech dob. Keaton je jako Batman skvělý, Kim Basinger krásná, ale nejvíce smetany si slízl Jack Nicholson jako nezapomenutelný Joker. Více jsme se této sérii věnovali tradičně v našich kultovinách.
To je tentokrát všechno a vy se můžete těšit na nejbližší díl naší rubriky, kde se podíváme na to nejvýraznější z kriminálek, thrillerů a dramat předposlední dekády minulého století. Zatím nám můžete dát v diskusi vědět, které tituly máte nejraději a jaké byste ještě doporučili.
